 |
| Jan Campball |
Jan Campball
24. 6. 2020 ParlamentníListy
HŮŘ UŽ BYLO? Ne, lépe už bylo… „Duchovní bída!“ O přístupu s deficitem profesionální etiky, morálky a odpovědnosti podle přísloví po nás potopa hovoří vysokoškolský pedagog, analytik doktor Jan Campbell. „Velká většina spoluobčanů dává přednost matrixovým verzím událostí před vlastním rozumem,“ varuje. „COVID-19 přináší trvalé následky i proto, že značný počet obyvatel tzv. vyspělého světa včetně národních a nadnárodních elit trpí tzv. psychogenním AIDS více než všeobecně známým HIV,“ konstatuje. Jsme na cestě, kdy většina z nás může mít brzo nevyléčitelně raněnou duši, nebo dokonce může být bez duše. „Člověk se bude chovat jako debil zbavený bolesti, agrese a emocí a bude sám sebe vnímat jako střed světa. Bezmocný narcista, protože bude řízený,a tím nebude nebezpečný.“
Pane doktore, v jednom ze svých textů jste psal: „Každý občan by totiž měl vědět a být si vědom, že ve stavu strachu, paniky, stesku nebo bezvýchodnosti se kvalita imunity rapidně blíží k nule. Slovy kolegy z akademie: Jedná se o určitý druh psychogenního AIDS.“ Jak jsme podle vás obstáli v koronakrizi? Do jaké míry jsme podlehli „psychogennímu AIDS“? Byla to krátkodobá nemoc, stane se chronickou, nebo hrozí trvalé následky?
Děkuji vám za otázku. Pokusím se odpovědět krátce a jasně na několika úrovních: jeví se mi, že velká většina spoluobčanů dává přednost matrixovým verzím událostí před vlastním rozumem. To je významově vážné zjištění, protože takový přístup nemění nic na věci, fakty zůstávají fakty a iluze iluzemi. Od začátku vyhlášení pandemie a poté nouzového stavu jsem vycházel z předpokladu, a čas mi dal za pravdu, že se nejedná o pandemii viru, ale pandemii strachu z koronaviru a metastází. Pandemii s metastázami na geostrategické, evropské, národní a individuální úrovni ve sféře hospodářské, politické, finanční a občanské.
Strach a s ním spojený stres – a je jedno z čeho – má téměř vždy různorodé následky. V daném případě musíme počítat s dlouhodobými a mutujícími, pozitivními i negativními. Proč? Infekční onemocnění je spojené s imunitou. Složitý imunitní systém oslabuje, u některé skupiny občanů dokonce před očima ničí náš způsob života, na hlavu postavená kultura výživy a v neposlední řadě i moderní vědecký a lékařský výzkum. Ten dává přednost kvantitě před kvalitou. Nejenom pro mne osobně není důležité prodloužení života, například do 100 a více let, při současné závislosti na lécích a pomoci, ale kvalita života. Ideálně na úrovni zdravotního stavu a imunity řekněme 30–35 let věku, po celou dobu života, až do dne smrti určené osudem. Jako pozitivní na onemocnění hodnotím z něho vyplývající příležitost k radikální a celkové změně směřující k pokoře, redukci pokrytectví a zkvalitnění našeho vztahu k planetě.
Hřebík do rakve imunity a překážku na cestě k uvedené pozitivní příležitosti představuje kromě v úvodu zmíněného často nezodpovědné – z hlediska zdraví a imunity, mediální tsunami, politici a přístup části lékařů zamotaných v administrativní a finanční síti struktur, ve kterých, nebo se kterými pracují. Celostní, tj. holistické, vědění a přístup ke člověku se prakticky v našem životě vypařily. Specializace, formalismus, pýcha a pokrytectví mají u mnohých občanů prioritu včetně profesionálů i těch, u kterých je profese posláním, lékařů.
Co se týče faktů – ve skutečnosti nejenom veřejnost, ale i šiřitelé pravdy vydávané za oficiální nevědí ve skutečnosti nic o COVID-19 ve smyslu holistického vědění. To dokazuje skutečnost, že je denně slyšíme, můžeme číst stovky různých názorů a vědeckých článků s platností jednoho dne. Nikdo doposud nedokázal, že COVID-19 je čistě přírodního, nebo laboratorního původu. Není známa ani příčina, den a místo vědomého nebo náhodného úniku. Přičemž mnozí z nás vědí, že náhody neexistují. Proto nelze vážně mluvit o ekologickém, efektivním a ekonomickém informování veřejnosti a komunikaci vládní moci s občany. Ale o manipulaci vedoucí ke ztrátě důvěry k moci, oslabení zdravého rozumu a s ním spojené zdravé lidské sebedůvěry. Trvalé krmení různých druhů nejistot člověka nespecifickými a nesrozumitelnými, nebo dokonce protiřečícími si informacemi a rozhodnutími způsobujícími stres, vede ke strachu s následky. Jakými? To je otázka vyžadující delší odpověď.
Co se týče iluzí – je tomu podobně. Nepřiznáváme si skutečnost, že existuje kvalitativní rozdíl mezi něco si myslet a něco skutečně vědět. Jaký je rozdíl mezi diskusí a dialogem, s člověkem, nebo s veřejností. Krmení ryb v akváriu 24 hodin denně způsobuje jejich smrt. Ryba nemá pocit sytosti, podobně jako ho nemá chamtivý, egoistický, materialisticky orientovaný, od konzumu závislý člověk. Ten žije v iluzi, že je svobodný, může dělat, co chce a někdo jiný bude řešit jeho problémy za peníze, když ho opustí rozum, žena, milenka, štěstí nebo když se ocitne v nouzi či karanténě.
COVID-19 přináší trvalé následky i proto, že značný počet obyvatel tzv. vyspělého světa včetně národních a nadnárodních elit trpí tzv. psychogenním AIDS více než všeobecně známým HIV. Tento obalený RNA vir náleží mezi retroviry, schopné vytvořit podle své RNA molekulu DNA a tu vložit do genomu hostitelské buňky. Výsledkem je nemoc AIDS a syndrom získané imunitní nedostatečnosti, někdy označované jako získané selhání imunity. Předpokládám, že pandemie strachu z koronaviru a metastází bude mít i psychické následky (deprese, neurózy, sebevraždy), protože člověk se neučí z historie, odmítá pokoru, je pyšný a chová se pokrytecky ve své hře na Boha. Uvedené nám brzy dokážou statistiky a konání elit.
Ve vašich textech zmiňujete také novou kvalifikaci: „psychobioterorista“. Můžete ještě pro čtenáře tohoto rozhovoru blíže vysvětlit, o co jde?
1. znalosti funkce a následků strachu a stresu,
2. neviditelný, nehmatatelný, nezapáchající a prakticky člověku nepředstavitelný biotechnologický produkt (přírody nebo z laboratoře),
3. cílem působení je podčinění, dosažení závislosti nebo i usmrcení člověka bez použití tradičních zbraní. Z uvedeného není problém si odvodit definici psychobioteroristy: člověk nebo skupina lidí fungující jako instrument, který vědomě či nevědomě indukuje strach (ve) veřejnosti, rodině a individuu (z neznalosti věci, faktů a dopadů) a používá biotechnologický produkt (člověku nebo skupině většinou neznámý) jako prostředek k dosažení předem definovaného cíle třetí stranou, obyčejně anonymní a mocnou.
Zaujal mě také pojem „frontový zážitek“, podotýkám, že jste o něm psal ještě před vypuknutím ostré fáze epidemie u nás. Určitě se u řady lidí znásobil v době koronaviru pocit ztráty jistot, pokud nějaké vůbec měli. Pro někoho je nejistá budoucnost denní chleba. Samozřejmě je osobní věc, jak si situaci každý připouští, ale některé skutečnosti jsou dané. Myslíte si, že je to správně? Že je každý strůjcem svého štěstí, jak se říká, nebo by měl stát garantovat alespoň něco? Proč si někteří z nás nezvykli na to, že prostě není jisté, jestli budou mít střechu nad hlavou? Je to jen proto, že jsme zažili socialismus?
Nikdo z žijících se zdravým rozumem nemůže svádět na socialismus nejistotu, zda budu mít střechu nad hlavou, nebo ne, a strach z nejisté budoucnosti. Je prostě hloupost spojovat, nebo dokonce obviňovat socialismus z materiální a duchovní bídy, ve které se nachází a dlouhá léta bude nacházet stále větší množství obyvatel EU včetně ČR. Cílem socialismu, zjednodušeně formulováno, je zvrátit nelidské panství kapitálu nad lidmi různých etnik a společenských vrstev. Dosáhnout udržitelné sociální spravedlnosti a solidarity s pomocí práva, intenzivního hospodářství a ideálně holistického systému vzdělání. Takové vzdělání dovoluje chápat planetu jako kosmickou loď. Tu nemohou řídit ani udržovat zkorumpovaní polovzdělanci, nevychovanci nebo pokrytci snažící se vzít na sebe funkci Boha a řídit stát jako na zisk orientovanou firmu. Ekologické, efektivní a ekonomické řízení státu není možné praktikovat na základě peněz, dluhů a spekulace se všeobecnou omezeností společnosti a zneužitím člověka mocí kapitálu. Bez ideologie, tj. národní myšlenky, nelze vytvořit strategický ani taktický plán rozvoje státu a národa, o udržitelné suverenitě nemluvě.
