Turecká armáda dobyla druhé největší naleziště ropy v Libyi

Avatar
Původní autoři
Ivan David
7. 6. 2020
Expediční sbor turecké armády v noci na dnešek dobyl libyjské město Sirte, v jehož okolí se nachází 40% ropných zásob země. Libyjská národní armáda (LNA), které velí polní maršál Chalífa Haftar, jehož do funkce ustanovil poslední zvolený parlament, byla podle libanonské agentury Al-Masdar během 2 dnů tureckou armádou zatlačena o 400 km. Tedy na třetinu vzdálenosti mezi Tripolisem a Tobrukem.


Ještě v lednu LNA obléhala Tripolis ze vzdálenosti pouhých 30 km. Džihádistické milice, jejímž mezinárodním mluvčím je samozvaný „premiér vlády národní shody“ Faís al-Sarrádž, se do příchodu turecké armády držely pouze na úzkém pruhu země kolem Tripolisu a přilehlých přístavů. Většinu země sice nadále ovládá LNA, jejíž velitelství sídlí stejně jako libyjský parlament v Tobruku. Situace Haftarových sil se však v posledních týdnech prudce zhoršuje.

V pátek 4. 6. 2020 zahájila turecká armáda v Libyi útočnou operaci „Cesta k vítězství“. Po příjezdu několika námořních konvojů s novou vojenskou technikou a čerstvými posilami z  Turecka, a desítek tisíc džihádistů stažených ze Sýrie, Turci prorazili frontu u města Misráta a postoupili hluboko do vnitrozemí ovládaného doposud LNA. Útok připomíná jeden z „pravých háků“, kterými v této oblasti za 2. světové války proslul nacistický Afrikakorps pod velením generála Erwina Rommela.

Kvůli dodržování zákazu vývozu zbraní do Libye přitom ve Středozemním moři „hlídkují“ desítky lodí pod vlajkou EU. Turecké konvoje vojenských lodí doprovázejících obří nákladní lodě plné těžké techniky kolem nich v klidu projíždějí.

Podle Al-Masdar byli Haftarovi vojáci nuceni ustoupit pod tlakem drtivé převahy tureckého letectva. Útok Turků přišel v okamžiku, kdy byl Haftar spolu s předsedou libyjského parlamentu Agelou Salehem na státní návštěvě v sousedním Egyptě. K průlomu fronty došlo právě v době, kdy si Libyjci jednal egyptský prezident Abd al-Sisí.

Haftarově armádě se donedávna dařilo turecké útoky odrážet. Současné kolo války v Libyi zahájilo 2. 4 . 2020 turecké námořnictvo salvou raket vystřelených fregat na pozice LNA. Tím skončilo tříměsíční příměří sjednané OSN mezi Haftarovou armádou a Sarrádžovými džihádistickými milicemi. LNA se podařilo zlikvidovat následnou ofenzivu Sarrádžových džihádistů posílených i islamistické žoldnéře dovezené tureckou armádou ze Sýrie. Haftarovým vojákům se během dubna podařilo zlikvidovat i 2 ofenzivy expedičního sboru turecké armády, který na pomoc Sarrdážovcům vyslal turecký prezident Recep Erdogan.

Poté, kdy LNA vytlačila z jihu země do Čadu islamistické milice Muslimského bratrstva, které je v  sousedním Egyptě zakázané jako teroristická organizace, se Haftarovcům podařilo Tripolis odříznout od přísunu vojenského materiálu ze sousedního Tunisu. S pomocí protiletadlových komplexů Pantsír S – 1 ruské výroby se LNA podařilo krátce ovládnout vzdušný prostor nad celou Libyí a pobřežními vodami.

Tureckému námořnictvu se však do Tripolisu podařilo přivést další posily a velké množství techniky. Při  mohutném tureckém protiútoku v polovině května padla raketová základna LNA s Pantsíry do rukou džihádistů. Zbytek května byl provázen vzájemnými útoky libyjského a tureckého letectva. Turkům se na svoji stranu podařilo dostat i centrálu NATO v Bruselu. GNA, která je fakticky loutkovou vládou Turecka, začaly dodávat zbraně i přes zákaz Rady bezpečnosti OSN i některé země NATO. Aliance poskytla džihádistům i  podporu ve formě informací ze špionážních satelitů.

Libanonská agentura od poloviny května označuje současnou část bojů jako 2. válku NATO proti Libyi. V zemi se válčí od leteckých útoků NATO proti libyjské armádě v roce 2011, které vedly k porážce bývalého prezidenta Muammara Kaddáfího v bojích s džihádistickými povstalci. Po zavraždění bývalého prezidenta islamisty se Libye na mnoho let prodala do občanské války, v  níž proti sobě bojovala řada kmenových milic. Zlom nastal v roce 2014, kdy s ruskou podporou začala od východu z Tobruku džihádisty ze země vytlačovat LNA vedená generálem Haftarem.
,
Haftarově armádě se postupně podařilo ovládnout většinu Libye. Iniciativu ztratila až v  posledních týdnech. Zřejmě v důsledku přerušení dodávek zbraní a munice z  Ruska. Ke zhoršení vztahů mezi Haftarem a Ruskem došlo v lednu, kdy se USA a Rusko snažily společně přimět Sarrádžovce a Haftarovce k ukončení války. V té době se GNA držela jen na úzkém pruhu země kolem Tripolisu na západě země a v nouzi byla ochotná přistoupit na dodržování příměří sjednané OSN. Během ledna lodě zemí NATO po krátkou dobu zadržovaly i  turecké nákladní lodě vezoucí zbraně do GNA.
V lednu byl maršál Haftar na jednání v Moskvě, kde se jej Rusové snažili přimět k zastavení války stejně jako Západ Sarrádžovce. Haftar jehož armáda právě úspěšně dokončovala vytlačování Muslinkých bratří z jihu země ,odmítl přistoupit na okamžité zastavení palby na všech frontách. Příměří s GNA jeho vojáci dodržovali, na jihu však několik dní po Haftarově odletu z Moskvy vyčistili od islamistů ropná pole na hranici s Čadem.

Den poté Haftarovi vypověděla smlouvu ruská žoldnéřská firma Wagner. Jde o  soukromou armádou, kterou řídí bývalý veterán ruských SPECNAS – ruskou obdobu americké firmy Blackwater. Wagnerovci jako žoldnéři bývají nasazování do extrémně nebezpečných bojových akcí v cizině, kde se z  různých důvodů nechce oficiálně angažovat ruský stát. Žoldnéři jsou však vyzbrojeni i těžkou technikou jako tanky T-72 nebo raketovými komplexy. Firma oficiálně existuje jako bezpečnostní agentura na střežení ropovodů a infrastruktury. Veřejnosti o sobě neposkytuje žádné informace.
Její činnost by však nebyla myslitelná bez posvěcení z  Kremlu. Na rozdíl od doby prezidenta Borise Jelcina, kdy v Rusku bylo za peníze k mání cokoli, jsou dnes vojenské zásoby pod přísnou kontrolou. Bez souhlasu z nejvyšších míst by Wagnerovci nemohli získávat munici, náhradní díly a moderní zbraně a vybavení. V Libyi Wagnerovci donedávna plnili funkci Haftarovy osobní gardy. Jejich stažení skočilo před 7 dny.

Před necelými 3 týdny LNA po měsíci těžkých bojů ztratila klíčovou raketovou základnu na západě země. Podle Al-Masdar ji Libyjci bránili do posledního muže a náboje. Problém zřejmě nastal v  tom, že Rusové přestali Haftarovi dodávat rakety do komplexů Pantsír, čímž LNA ztratila kontrolu nad vzdušným prostorem.

Nyní se situace v Libyi vyvíjí podobně jako po stažení ruského letectva z  kurdské oblasti Afrin na severu Sýrie. Libyjci stejně jako Kurdové v  roce 2018 bojují statečně, ale bez vzdušného krytí jsou masakrováni masivními nálety tureckého letectva. Je příznačné a přízračné zároveň, že několik dní před nejnovějším tureckou ofenzivou Turecko a Rusko oznámily prodej dalších raketových komplexů S – 400 Ankaře. První souprava byla Turecku prodána právě během turecká agrese do Kurdských oblastí na Severu Sýrie. A turecké okupace části Sýrie s níž nesouhlasil prezident Bašár Asad.
Erdogan s pomocí USA i Ruska nadále pokračuje v plnění svého plánu na obnovu Osmanské říše. EU mu nijak nebrání v tom, aby ji postupně obkličoval na padal 2 členské země Řecko a  Kypr.