Ivan David
7. 7. 2020
Zhruba tak by šlo stručně shrnout poměrně dlouhé usnesení Zemědělského výboru Evropského parlamentu k dokumentu Evropské komise „Jak financovat Zelený úděl?“. Spolu s kolegy z frakce Identita a demokracie (ID), v níž působí europoslanci zvolení v ČR za SPD, jsme podpořili všechny pozměňovací návrhy, které žádají, aby Zelený úděl nebyl financován pomocí škrtů peněz určených na dotace zemědělcům. Návrh jako celek jsem však při finálním hlasování podpořit nemohl.
V textu výbor vyzývá, aby EU zavedla nové daně, které by občané a firmy museli platit rovnou do pokladny EU. Finanční úřady členských států by je sice vybíraly, ale všechen výnos by byl rovnou odesílán do Bruselu.
V žádném případě nemohu souhlasit s tím, aby občané byli nuceni platit do Bruselu novou daň z plastů nebo z oxidu uhličitého. To už je jen kousek od situace známé z pohádky O staré bambitce, kde královi ministři financí Jiří Lábus a Miroslav Vladyka zavedli daň ze vzduchu.
Evropská komise chce na tzv. Plán obnovy hospodářství EU v rámci Víceletého rozpočtového rámce pro léta 2021 až 2027 zdvojnásobit množství peněz v rozpočtu EU. Což znamená, že by členské státy měly platit do Bruselu dvojnásobné odvody ze státních rozpočtů. Kromě toho však chce Komise v rámci Zeleného údělu na občany a firmy uvalit další daně, jejichž výnos by byl placen rovnou do pokladny EU.
Z nových daní, které by měly zdražit motorová paliva až na 90 Kč/litr, elektřinu na dvojnásobek současných cen a teplo na troj až čtyřnásobek – podle způsobu výroby – by komise chtěla financovat tzv. „klimatická opatření“. Tedy dotace elektromobilů, fotovoltaických a větrných elektráren. Jenže jen výnos nových daní, které chce Komise zavést, by však na provedení předraženého Zeleného údělu nestačily. Komise si to dobře uvědomuje. Proto v novém návrhu Víceletého fiskálního rámce pro léta 2021 až 2027 navrhuje snížit dotace zemědělcům o 34 miliard eur.
Jenže v Zemědělském výboru tvrdě narazil právě požadavek na snížení dotací pro zemědělce a převedení peněz na klimatické projekty. Velká většina výboru – téměř všichni kromě europoslanců za Zelené – to v usnesení odmítla.
Některé formulace jsou pro člověka, který nežije dlouhá desetiletí v bruselském euroskleníku, obtížně pochopitelné. Výbor doporučuje, aby opatření ze Zeleného údělu nebyla financována za cenu škrtů zemědělských dotací. Zelený úděl jako takový většině poslanců nevadí. Takže navrhují, aby klimatická opatření byla financována výhradně z tzv. „nových zdrojů“. Což jsou právě ty nové daně.
Připomíná mi to povzdech posledního generálního tajemníka ÚV KSSS a posledního prezidenta Sovětského svazu, podle nějž „všichni podporují Perestrojku, ale chtějí aby se prováděla v sousední továrně, městě nebo oblasti“.
Europarlamentními mazáky jsem byl poučen, že takto „křivolace“ se v Bruselu mluví mnoho let. V EU není zvykem Komisi odporovat přímo, ale jaksi oklikou. Když někdo s novým záměrem Komise nesouhlasí, tak většinou neřekne jasné „JSEM PROTI“. Místo toho má většina profederalistických europoslanců ve zvyku říkat, že „záměr podporuji, ale navrhují jej trochu vylepšit“.
Jde prý o takovou tradici, která vychází ze zvyklostí v církvích. Prostý věřící nemůže faráři po mši říci: „Velebnosti, dnes jste v tom kázání plácal samé nesmysly“. Po staletí – už od doby, kdy byla zřízena inkvizice, která mohla nechat upálit prostého věřícího i neposlušného kněze – se to říká: „Souhlasím s tím, co jste řekl ve svém kázání. Jen bych k tomu doplnil…“. Tím se ovšem dává legitimita i těm nesmyslům.
Nejsem zvyklý říkat „ANO“, když chci vyjádřit„NESOUHLAS“. Protože nesouhlasím s odebíráním peněz zemědělcům hlasoval jsem jasně PRO pozměňovací návrhy o zákazu škrtů zemědělských dotací. Protože však nesouhlasím ani se Zeleným údělem a nechci, aby byl financován z nových daní, hlasoval jsem PROTI návrhu usnesení jako celku. Zavedení nových daní by totiž nutně poškodilo zemědělce zdražením potřeb pro pěstování rostlin a chovu zvířat a tím potravin pro spotřebitele.
