Přítulné pelešení mezi Evropským soudem lidských práv a levicovými neziskovkami

Evropský soud pro lidská práva – ECtHR

Nicolas Bauer

29. 7. 2020  ReformyCz
S tím, jak se Británie konečně šourá k dlouho slibovanému odchodu z Evropské unie, je ten správný čas zamyslet se nad svým místem v tom pokleslém Evropském soudu pro lidská práva.


Zpráva Evropského centra pro zákon a spravedlnost (ECLJ) 2020, která referuje o vztazích mezi mocnými soudci ECHR a neziskovými organizacemi, se pustila do upozorňování na tento problém.

Za pozornost stojí, že 22 ze 100 soudců, kteří tam od roku 2009 zasedali, jsou kolaboranti sedmi neziskovek aktivních v ECtHR a 18 z nich v přímém konfliktu zájmů soudilo 88 případů s účastí jejich vlastních bývalých neziskovek. Dvanáct soudců je spojených s Open Society Foundation George Sorose, která rovněž financuje i těch ostatních šest v této zprávě zmiňovaných organizací.

Případ Dohled Velkého bratra versus Spojené království je emblematickou ilustrací těchto nepatřičných vztahů v Evropském soudu. Ten pořád ještě visí v rozhodování Velké komory ECtHR, kdy 10 z 16 žádajících neziskovek je financováno od Open Society, zatímco šest neziskovek jedná jako třetí strany. Ze 17 soudců, kteří ve Velké komoře zasedali, jich šest jsou bývalí kolaboranti s žádajícími a intervenujícími neziskovkami.

To je hrubé porušení i těch nejelementárnějších principů justiční etiky a vznáší to otázky o nezávislosti a nestrannosti tohoto soudu.

K podobné situaci došlo v roce 1998 ve Velké Británii v proslulém Pinochetově případě. Po prvním rozhodování ve Sněmovně lordů se ukázalo, že jeden z Lordů zákona byl neplaceným jednatelem Amnesty International Charity Ltd, přičemž Amensty International do tohoto případu intervenovala ve prospěch vydání pana Pinocheta. Po tomto odhalení následoval těžký skandál. Případ šel nakonec opět ke slyšení k jiným soudcům, kteří zvrátili rozhodnutí. Mohli bychom říci, že současná situace v ECHR je 88 krát horší než byla v Pinochetově případě.

Tato situace přilákala politickou pozornost celé Evropy. Bulharský ministr spravedlnosti Danailov Kirilov vyjádřil své obavy, když tvrdil, že bulharský soudce v ECtHR by měl být vyhozen, protože vyřizoval tři případy přednesené neziskovkami, které sám financoval.

Ten soud má však své přátele. Místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová prohlásila, že její úřad „nemá, co se týče integrity a nezávislosti ECtHR, žádné pochybnosti,“ a že Unijní přistoupení k Evropské konvenci o lidských právech „je pro Komisi prioritou.“

Paní Jourová se skutečností, že „hodnoty“ Sorosových neziskovek jsou „v srdci všech aktivit EU,“ nedělá žádné tajnosti.

Brusel, 27.dubna 2017 – eurokomisařka V. Jourová s G. Sorosem,
europoslanec Polčák je tam do počtu. Příznačné.

Tak co s budoucnosti ECtHR? Reforma je možná – 150 právníků sestavilo pět přesně konkrétních opatření, aby šel tento soud reformovat.

ECtHR by podle jejich názoru měl zajistit, že bude respektovat pravidla, která předepisuje národním soudům ohledně práv na spravedlivý proces; aby od soudců požadoval veřejné prohlášení o zájmech; aby dopředu strany informoval o jménech svých soudců; aby soudcům zavedl povinnost, a ne pouhou možnost, informovat předsedu v případě pochybnosti ohledně jejich objektivní nezávislosti nebo nestrannosti; a aby zavedl účinné postupy ke stahování a k diskvalifikaci soudců.

Také Parlamentní shromáždění Rady Evropy (PACE) – které ECtHR soudce volí – bude řešit problém petice iniciované ECLJ po oficiálních procedurách, které jakékoliv osobě umožní, aby se zapojila do záležitosti jejich agendy.

To by ale mohlo být k ničemu, pokud se Velká Británie, jak se o tom již diskutuje, z ECtHR stáhne. Jak uvedl bývalý soudce ECtHR Boštjan Zupančič k potenciálnímu odchodu Británie, aby mohla jít svou vlastní cestou: „Pokud se stáhne z Rady Evropy a z ECtHR, tak je to počátek konce tohoto soudu.“

Nicolas Bauer je právníkem a výzkumným členem Evropského centra pro zákon a spravedlnost (ECLJ) ve Starsbourgu ve Francii.