 |
| Profesor Oskar Krejčí |
rozhovor s profesorem Oskarem Krejčím
9. 7. 2020 ParlamentníListy
„Právě poslal dvě letadlové lodě do oblasti čínského vojenského cvičení v Jihočínském moři…“ Politolog Oskar Krejčí komentuje v rozhovoru nejen kroky prezidenta Donalda Trumpa. Reakci Bílého domu na pandemii považuje za opožděnou a chaotickou. Profesor také porovnává čísla z Ruska a jiných států. „Na tom se nedá propagandisticky vydělat. Koronavirus je lidské neštěstí. Posmívat se někomu, že u něj umírá více lidí, se rozhodně nevyplatí,“ podotýká. Zároveň uvedl: „Chápání lidských práv jako svévole spojené se zbytečností porozumět problémům druhých je součástí amerického individualismu. Je to ve svém celku občanská společnost bez občanských ctností. Samozřejmě se zářnými výjimkami.“
„Svět staví zeď, aby udržel Ameriku mimo,“ zní název článku Farhada Manjoo v New York Times. Naráží tak na skutečnost, že státy Schengenu k sobě nepouštějí občany USA z obavy před zavlečením další vlny COVID-19. Ocitají se USA v jakési faktické izolaci?
Izolace je oboustranná. Například Harvard oznámil, že nepřijme na podzim zahraniční studenty. Problém s koronavirem je tak výrazný, že se bojí lidé i politici na obou stranách oceánu. Je to ale dočasné, jen je otázkou, jak dlouho to potrvá. Nezdá se ale, že by aktuální situace s COVID-19 nějak zásadně proměnila vztahy mezi Evropou a Spojenými státy.
Do jaké míry leží vina za současné americké těžkosti na prezidentu Donaldu Trumpovi?
Osobně si myslím, že reakce Bílého domu na pandemii byla opožděná a chaotická. Prezident Trump má tendenci svalovat vinu na Čínu a WHO, ale některé jiné státy ve stejné situaci reagovaly pružněji. Evidentně je chyba na straně USA. Nebyly schopné vygenerovat centrální strategii. Už hurikán Katrina v roce 2005 ukázal, že Spojeným státům chybí vnitřní bezpečnostní systém reagující na přírodní katastrofy. Postrádají instituce, které by dokázaly včas celoplošně reagovat. Je smutným paradoxem, že Ředitelství pro globální zdravotní bezpečnost a bioobranu při Národní bezpečnostní radě, vytvořené za Obamova prezidentství, Trump v roce 2018 rozpustil. Delimitace odpovědnosti na jednotlivé státy Unie vypadá na první pohled sympaticky, protože guvernéři mohou reagovat pružně na konkrétní místní situaci. Když ale mezi státy ponecháte volné cestování, důchodci z nakaženého New Yorku vyjedou na Floridu. Pravděpodobnost, že rozšíří koronavirus, se pak rovná sto procentům.
Z Washingtonu přišla zpráva, že Spojené státy formálně ukončily odchod z WHO. Zároveň však Joe Biden oznámil, že v případě jeho vítězství v prezidentských volbách se hned první den USA do WHO vrátí. Samozřejmě přidal, že převezmou vůdcovskou roli. Je vidět, že vnímání WHO jako nepřítele není v USA obecně přijímaný princip ani uvnitř politické elity.
S průběhem pandemie také zesiluje kritika USA v čínských a ruských médiích. Může tamní propaganda z amerických problémů zásadnějším způsobem profitovat?
Ne. Sleduji jak ruská, tak čínská média, ta jen v angličtině, a necítím nárůst protiamerických hesel. Ani škodolibost. Na tom se nedá propagandisticky vydělat. Koronavirus je lidské neštěstí. Posmívat se někomu, že u něj umírá více lidí, se rozhodně nevyplatí. Samozřejmě že Donald Trump neřekne koronavirus, ale „čínský virus“. To je záměrné, propagandistické použití přídavného jména, které navozuje pocit úmyslu. Ale to jsou okrajové věci. Samozřejmě že s tím může Bílý dům spojit sankce, ale to souvisí s obecnou politikou Bílého domu, ne s koronavirem – ten by posloužil jen jako záminka.
Čím si v případě nemoci COVID-19 vysvětlit ten obrovský rozdíl mezi velmocemi? USA hlásí cca tři miliony nakažených a 135 tisíc mrtvých, Rusko čtyřikrát méně nakažených a 13x méně mrtvých. Čína dokonce tvrdí, že se již šíření nákazy podařilo zastavit, země eviduje 36x méně nakažených než USA, obětí pak má být 29x méně.
To je jedna z nejzajímavějších otázek, ale byl bych opatrný. Odpověď vyžaduje chladnou analýzu. Informací máme málo. V pozadí rozdílu je více faktorů: proočkovanost, struktura zdravotního systému, obecná informovanost obyvatel, politická kultura. Nehraje se jen na rozdíl mezi Ruskem a Spojenými státy. Co Brazílie, Vietnam, Indie, Peru? Co stát, to jiný přístup a jiné výsledky. Tzv. analytici, kteří už nyní vnucují vysvětlení, proč se to tak děje, jen hádají z křišťálové koule.
Kritici Číny natvrdo říkají, že země o číslech lže. Je to podle vás možné? A máme věřit údajům z Ruska?
Ve hře jsou dva faktory. Předně žádná ze statistik není přesná. Jak definovat smrt na koronavirus, když byl organismus oslabený jinými chorobami? Lze jen definovat tendence, jestli se daří koronavirus zvládnout. Druhá věc je, zda někdo záměrně lže. To se mi nechce věřit. Mohou se mýlit, ale že by záměrně lhali? Na tom se nedá vydělat. WHO má poměrně slušnou informační strukturu po celém světě. Záměrné falšování by se dříve či později podařilo odhalit. Teď se souhlasem Pekingu odjela skupina expertů WHO do Číny, aby vyšetřovala počátek pandemie.
Každá země nějak na vzniklou situaci reaguje. Politické elity jsou ve vztahu s pandemií COVID-19 většinou amatéři. Lékařů je mezi politiky minimum. Státníci se učí za pochodu, jsou plní nedůvěry a strachu. Že jsou reakce zpočátku chaotické, je přirozené. Záleží na intelektu a ochotě rozdělit se o pravomoci s odborníky při řešení problému. Také je důležité, zda se podaří vytvořit celonárodní konsenzus o základních otázkách boje s koronavirem. V tom se jednotlivé státy liší. V podstatě ale vždy, v každé krizové situaci, ať jde o válku, nebo koronavirus, vycházejí státníci a vojevůdci z neúplných informací. Přesto elity musejí rozhodnutí přijmout. Rozhodují při nedostatku informací, zavaleni spoustou emocí a ideologických předsudků. I když se to zdá paradoxní, právě ideologické předsudky umožňují překonat nedostatek informací ve chvíli, kdy si situace vyžaduje rozhodnutí. Až dodatečně, při zpětné analýze, se dobrý analytik dokáže oprostit od emocí a získat dostatek informací. Znovu shrnuji: reakce Bílého domu byla opožděná a chaotická, ale věcně vše bude možné vyhodnotit až s odstupem.
