Většina Evropského parlamentu je nespokojena s dohodou premiérů

Ivan David
24. 7. 2020
„Společné zadlužení je další důležitý krok k evropské integraci“, řekla včera španělská lidovecká poslankyně Rosa Esteras Ferragut. Poslanci si stěžují na malou ambicióznost a malou orientaci na budoucnost. Stěžují si na škrty v návrzích na větší výdaje ve výzkumu, cestování mládeže v projektu Erasmus, na snížení nákladů na „zdravotnictví“. Stěžují si, že premiéři neschválili některé projekty na získání „vlastních zdrojů“. Co je tedy smyslem celé akce? Je to převzetí dalšího dílu rozhodování od států a jejich občanů a přenos moci na nadnárodní korporace, které prostřednictvím představitelů největších států ovládají EU.
 
Znovu jsem si ověřil rozdíl mezi jednáním premiérů a poslanců EP. Zatímco premiéři (alespoň v lepším případě) rozhodují s ohledem na riziko možného volebního neúspěchu a mají (obvykle) představu o fungování státu a jeho hospodářství a využívají doporučení odborníků, aby jejich jednání budilo dojem hledání prospěchu pro stát, který zastupují, poslanci se rozhodují (většinou) intuitivně, užívajíce hlavy plné ideologie a jednoduchých hesel. Jsou velkou většinou bez odborných znalostí a zkušeností s hospodařením velkého celku. Řídí se ideologií s naivní představou o dlouhodobém obecném prospěchu. Z toho důvodu jsou rozhodnutí Evropského parlamentu obvykle ještě škodlivější než rozhodnutí summitu premiérů. Zhoubnější bývají už jen návrhy Evropské komise.
 
„Ambiciózní“ je oblíbené slovo unijních fanatiků. Znamená, že alespoň relativně rozumný návrh je neuspokojuje. Žádají více, hlouběji, přísněji. V tomto případě žádají více zdrojů, tedy větší budoucí dluhy. Nestačí jim zvýšení „evropských daní“ členských států o 40% od příštího roku. Žádají další „vlastní příjmy“, tedy takové, které se rovnou seberou členským státům. Nespokojují se s novou daní z plastů, trvají na svých původních rozhodnutích o dani z uhlíku a z přenosu digitálních dat. A vymýšlejí další. 
 
Tito poslanci mají představu, že nasypou-li se do eurounijního automatu peníze, vypadne dobro. Jako by nebyli tak často svědky promrhání „investic“ a gigantické korupce. Věří, že vyřešení problému rakoviny a epidemií vyřeší peníze sebrané státům. Jestli unijní protiepidemická instituce za stamilióny eur ročně byla k ničemu, tedy je třeba do ní přisypat peníze. Vytýkají premiérům, že dostatečně nemyslí na budoucnost. Dlouhodobé finanční závazky jim vůbec nevadí, oni to platit nebudou. 
 
Žádné projekty ve skutečnosti neexistují, jen seznam chimérických cílů. Stamiliardy spolknou vybrané firmy ze dvou třetin na své „ekologické“ a digitální projekty. Žádné peníze nejsou svěřeny státům podle jejich vlastního mínění o naléhavých potřebách. Jako by nestačilo, že Evropa už dávno zaostává za lépe organizovanými a vyspělejšími zeměmi. Nevadí jim, že prostředky určené pro zemědělství byly sníženy o 10%. Zemědělství totiž poslanci ve své většině označují jako hlavního škůdce životního prostředí.
 
V diskuzi vystupující poslanci euroskeptické frakce ID (k níž patří SPD) poukazovali na zásadní nepřípustnost vydávání dluhopisů Evropskou komisí, protože je to v rozporu s Lisabonskou smlouvou, která jednoznačně zakazuje jiné než vyrovnané hospodaření. Výhrady měli i někteří konzervativci. Angel Dzhambazki z Bulharska také konstatoval: „ Půjčili jste si od našich dětí a jednáte v rozporu s evropskými smlouvami!”
Samozřejmě, že projde „ambiciózní“ společný návrh evropských lidovců (za ČR TOP09, KDU-ČSL, Starostové), „Socialistů a demokratů“, Renew (ANO), Zelených (Piráti) a Sjednocené levice (KSČM). Uvidíme, jak bude hlasovat ODS z nejednotné frakce konzervativců. Já jsem hlasoval proti.
 
Frakce Identita a demokracie (ID), v níž pracují europoslanci zvolení v ČR za SPD, v reakci na tureckou námořní agresi proti Řecku u ostrova Kréta navrhla okamžitě zastavit vyplácení jakýchkoli peněz z rozpočtu EU Turecku. Kolegové z rozpočtového výboru navrhli přesunout peníze určené na migrační výpalné Turecku a na různé jiné dotace této zemi, která aktuálně napadá 2 členské státy, ve prospěch zajištění ochrany vnější hranice EU.
 
Během jednání europarlamentu přišla z řecko-turecké námořní hranice dobrá zpráva. Skupina tureckých fregat, snažících se proniknout do řeckých pobřežních vod, se odpoutala od flotily řeckých vojenských lodí, které jim v tom odjištěnými raketami bránily. Turecká bojová plavidla se stáhla do mezinárodních vod směrem k tureckému přístavu Akzas. Na námořní hranici však stále zůstává seismická a vrtná loď Oruc Reis, která má v úmyslu provádět nelegální průzkumy a těžby plynu a ropy u řeckého ostrova Kastellorizo nedaleko Kréty.
 
O zásluhy za vyjednání stažení turecké bojoví flotily se hned přihlásila německá kancléřka Angela Merkelová. Podle německého deníku Bild.de se chlubila, že jde o výsledek jejího telefonátu tureckému prezidentu Recepu Erdoganovi. Mám o tom určité pochybnosti, vyvěrající mimo jiné z toho, že němečtí europoslanci z vládních stran stejně jako většina lidovecké a socialistické frakce sborově hlasovali proti našemu návrhu na zastavení jednání o vstupu Turecka do EU i proti návrhu na zastavení všech plateb z rozpočtu EU do Turecka.