ČR a senát

Avatar
Původní autoři

J. Skalský
3. 8. 2020 ČeskéNárodníListy

Bavorsko, na něž naši sudetomilové hledí jako na zemi zaslíbenou, má jednokomorový sněm (Landtag). „Až do prosince 1999, existovala i druhá komora, senát, jehož členové byli vybráni společenskými a ekonomickými skupinami v Bavorsku, která byla referendem v roce 1998 zrušena.“ (Wikipedie)

Jedním z důvodů, zřejmě hlavních, byl argument, že Bavorsko si nemůže dovolit mít druhou komoru – Senát. Návrh na zrušení Senátu počítal s tím, že Bavorsko ročně ušetří značnou sumu.

Ovšem tytéž i další důvody již dávno mluví i u nás pro zrušení senátu. Pro KDU a TOP 09 je Bavorsko zvlášť přitažlivou zemí SRN. Bavorskou CSU vydávají kádeuáci dokonce za svou sesterskou politickou stranu. I proto by měli mít větší pochopení pro zrušení senátu. Zatím tak však zřejmě není.

Podíváme-li se na předmětný problém, můžeme zjistit, že u nás již v době krátce po ústavním zakotvení senátu, tedy po roce 1992, mnozí ústavní činitelé silně pochybovali o důvodnosti zřízení druhé komory. Tato stanoviska u nemnohých přetrvávají dodnes. Ovšem některé reakce na úvahy v tomto směru byly silně vyhrocené. V podobných snahách byl snad viděn téměř záludný útok na celé naše ústavní zřízení.

Ale my se domníváme, že úsilí o zrušení senátu je zcela legitimní a zákonné. Ústava ČR, která zřizovala senát, byla přijata Českou národní radou 16. prosince 1992. Jestliže ústava takto vznikla, nemůže být problém, aby některé její ustanovení bylo změněno referendem. Tento demokratický institut i samotná naše ústava předpokládala. Je jen ostudou řady politických činitelů, že ani po 25 letech referendum nemáme zcela jednoznačně ústavně zakotvené. A proto všechny úvahy a činnosti směřující ke zrušení senátu nemohou být v rozporu s ústavou. Jen pouze některé politické síly, které mají zájem na udržení senátu, usilují o odsouzení takových snah. Celospolečenský zájem je však mnohem vyšší než zmíněné úsilí.

Co tedy brání u nás, abychom senát zrušili? Celostátní referendům o něm může rozhodnout. Takové tvrzení, že senát by sám svým hlasováním měl rozhodnout o vlastním zrušením, je až do nebe volající nesmysl. Kdy a kde si kapři sami vypustili svůj rybník? Žádný takový příklad neexistuje.

Tedy nezapomeňme při běžných politických aktivitách na to, že senát bychom měli zrušit. O jeho další existenci mohou rozhodnout jedině občané v celostátním referendu, v žádném případě však nikoliv sami senátoři. Nyní jde o to, abychom konečně institut celostátního referenda učinili ústavním institutem. Bude to nelehká práce. Jednou už konečně musíme dosáhnout toho, aby o nejdůležitějších společenských otázkách rozhodoval lid přímo, v referendu. Je ostudou pro nás všechny, že se dosud tak nestalo.

Dovedeme i pochopit, že politické strany potřebují místa v senátě, aby tam mohli umístit některé své zasloužené politiky. Tento zájem je však až druhotný a v žádném případě nemůže převážit nad zájmem celospolečenským, vyjádřeným výsledkem referenda.