rozhovor s poslankyní Lucií Šafránkovou
SPD předkládá návrh zákona, podle kterého by mělo dojít k zestátnění exekutorů a ke změnám dalších věcí v oblasti exekucí. Jak moc závažným problémem jsou pro občany exekuce?
Nebojím se říci, že jde o nejzásadnější problém v sociálně-ekonomické oblasti České republiky z hlediska občanů. O problém, jehož závažnost v čase narůstá. O časovanou bombu v základech společnosti. A to z více hledisek. Ekonomického v tom smyslu, že nemravné, nadsazené a předražené exekuce doslova vyhánějí statisíce občanů mimo normální život a fungování, tzv. mimo systém – buď do šedé a černé ekonomiky, což znamená stamilionové úniky ve výběru daní a pojistných odvodů na straně jedné, a fatální problém pro tyto občany v případě nemoci, úrazu či dosažení důchodového věku v tom ohledu, že se v těchto životních situacích v budoucnu ocitnou prakticky bez prostředků, anebo do oblasti jejich závislosti na sociálních dávkách a přežívání ze dne na den.
Další hledisko je morální, lidské, společenské – občanům v exekucích se rozpadají rodiny, přicházejí o partnery, děti, střechu nad hlavou. Přicházejí o lidskou důstojnost, často končí na ulici, ve vězení a občas bohužel i na hřbitově. To vše v přímé souvislosti s hanebným systémem exekucí.
Čtyři a půl milionu exekucí vedených nyní proti 783 000 osobám je strašné číslo.
Jaké máte od občanů konkrétní podněty týkající se exekucí? Co jim vadí nejvíce?
Nejhorší je jednoznačně ohromné, mnohonásobné navýšení dlužné částky v případě vyhlášení exekuce, čímž se zvládnutelný, i když nepříjemný dluh stává prakticky nesplatitelným a ničícím dlužníkovi několik let života, někdy i celý zbývající život. Dalším negativem je faktická nezaměstnatelnost člověka v exekuci – tzv. nezabavitelné minimum ze mzdy je extrémně nízké, nelze z něj důstojně žít, natož živit rodinu. Navíc je zaměstnávání člověka v exekuci velmi administrativně i finančně náročné pro zaměstnavatele, tudíž když by i člověk v exekuci pracovat chtěl i za onu mizivou mzdu, zaměstnavatel mu práci z těchto důvodů ani nedá.
Pak je tu právní rovina – exekuce dopadne na dlužníka jako kladivo, je okamžitě vykonatelná, účet, mzda a majetek jsou obstaveny hned po soudním rozhodnutí o exekuci, které nemá odkladný účinek. Nalézací exekuční soudy navíc nemají povinnost projednávat danou věc za osobní účasti dlužníka, takže ten se často o exekuci dozví až ve chvíli, kdy mu bankomat nevydá peníze. Kapitolou samou pro sebe je nemravná fikce doručení, kdy je po patnácti dnech exekuční písemnost považována za doručenou a vykonatelnou, byť je dlužník v oné době prokazatelně na druhém konci světa nebo leží v kómatu v nemocnici.
Můžeme doplnit i automatickou okamžitou postižitelnost peněz a majetku manžela dlužníka, špinavé praktiky při zabavování movitých věcí anebo nemravný byznys s nemovitostmi, kdy např. při dluhu 300 000 je za 500 000 Kč prodán byt dlužníka, jehož tržní cena jsou např. dva miliony korun, apod. Nebo aktuální případ kladenského exekutora, který kvůli bagatelnímu dluhu ve výši 8 000 Kč zabavil (spíš by bylo přesnější říci, že ukradl) jednomu podnikateli pozemky a sklady v hodnotě několika milionů korun místo toho, aby postihl peníze v příslušné výši na jeho účtu. Je toho víc než dost.
Jednoduše řečeno – umožní jim důstojný a smysluplný život prostřednictvím práce za slušnou adekvátní mzdu. A znemožní exekutorům vydělávat desítky milionů ničením lidí v obtížné situaci. Umožní občanům jejich dluhy v rozumném čase splatit, aniž přijdou o veškerý majetek, důstojnost a čest.
Výkon spravedlnosti nelze privatizovat. Bezpečnost, obrana a justice, to je výsostné hájemství státu, tam nemá soukromý byznys co dělat. Protože co je to v překladu tzv. exekuce? Výkon soudního (popř. správního) rozhodnutí. Tj. rozhodnutí orgánu státu. A to má dělat výhradně stát. Pokuty za porušení dopravních předpisů také nevybírají na silnicích jacísi soukromí policisté či exekutoři. Cílem soukromého podnikání (a to cílem legitimním) je maximalizace vlastního zisku, na nic jiného není brán ohled. Proto není možné některé záležitosti trhu svěřit.
Jaká je ve vztahu k problémům lidí v exekucích nálada v sociálním výboru Sněmovny, ve kterém působíte? Mají poslanci zájem tento problém řešit?
Co jsem mohla zaznamenat, tak většinově ano, i když převládá snaha řešit spíše jednotlivosti v systému exekucí. Takže se v praxi de facto nic k lepšímu nemění. Komplexní systémové řešení, opravdovou zásadní reformu, předkládá pouze hnutí SPD. Její základy formuloval jako první na české politické scéně náš předseda Tomio Okamura už před mnoha lety.
Jak se podle vás k problému exekucí staví Babišova vláda? Váš minulý návrh změn v exekucích byl v červenci na vládě smeten a podobně to bylo i s dřívějšími iniciativami…
Čistě oportunisticky. Babišova vláda odmítá prakticky veškeré poslanecké návrhy zákonů z opozičních řad. Na podzim tak např. odmítla náš návrh na zrušení daně z nabytí nemovitosti jako nepřijatelný a za pár měsíců s ním přišla sama s tím, že jde o daň, která ministryni financí nikdy nedávala smysl. Totéž se opakovalo v případě našich návrhů na pomoc živnostníkům a zaměstnancům na tzv. dohody v době koronavirové krize.
Nejprve zamítnutí, poté je vláda předložila jako své vlastní. Je to čirý kalkul podle období volebního cyklu a podle nálad ve společnosti vyjádřených v nejrůznějších průzkumech veřejného mínění. Totéž platí i v oblasti exekucí. Babišova vláda navíc není jednotným celkem, tvoří ji fakticky tři strany – a tak závažné problémy namísto jejich řešení jen odsouvá. A ministryně Maláčová z ČSSD, která by exekuce měla řešit primárně, je známá tím, že žádnou podstatnou záležitost nedotáhla do konce, do podoby solidního legislativního návrhu.
Jednak v tom, že by bylo jednoznačně a razantně zastropováno příslušenství takových pohledávek na jejich určitou procentní část (nebo i na nulu), která by pokryla nejnutnější náklady exekuce – a také tím, že v případech bagatelních pohledávek do výše jistiny 1 500 Kč – a zároveň po uplynutí tří let tzv. marného vymáhání dluhu, by se takováto exekuční řízení zastavila.
Určitě by to měl být jeden z faktorů a parametrů rozhodování o exekucích. A hlavně by to měla být starost nalézacích exekučních soudců, aby toto vše při rozhodování o každé konkrétní exekuci vzali v potaz. Dnes si často ulehčují práci, „sekají“ rozhodnutí de facto podle tabulek a často právě bez toho, aby k projednávání přizvali dlužníka, řádně zjistili pozadí dluhu a provedli všechny důkazy.
Na prvním místě je to naše novela zákona o pomoci v hmotné nouzi. Jde o návrh zákona, na jehož přípravě jsem pracovala dva roky a absolvovala jsem za tu dobu stovky jednání a konzultací s odborníky a praktiky v této oblasti. Návrh již naštěstí prošel ve Sněmovně prvním čtením a jeho hlavním cílem je zásadně omezit a minimalizovat prostor pro zneužívání a nadužívání sociálních dávek tzv. nepřizpůsobivými občany.
Chceme dát více pravomocí při kontrolách a odebírání těchto dávek při porušení zákona pracovníkům úřadu práce, chceme tyto dávky také striktně navázat na ochotu pracovat anebo hledat si zaměstnání. A samozřejmě jde i o významnou úsporu veřejných prostředků v řádu minimálně stovek milionů korun ročně. Když všechno ve Sněmovně dobře půjde, náš zákon by mohl začít od ledna platit.
Dále jsem za SPD podala i návrh na zvýšení katastrofálně nízkých tzv. příspěvků na péči pro občany, kteří nejsou schopni se zcela či zčásti ze zdravotních důvodů o sebe postarat a současně nemohou nebo nechtějí skončit v pobytovém ústavu, ale chtějí žít ve svém bytě či v rodinném kruhu.
Připravujeme i změny, které by citelně pomohly matkám-samoživitelkám a otcům-samoživitelům, což je kromě nízkopříjmových a osamělých seniorů a invalidních důchodců s nízkými příjmy nejohroženější sociální skupina dneška. Zaměříme se hlavně na úpravy v oblasti přídavků na děti. Současně pracuji na legislativní podobě manželských půjček, což je vlajková loď projektu SPD Rodina na 1. místě. V širším smyslu do této oblasti patří i návrh na zvýšení daňových slev pro všechny pracující občany včetně pracujících invalidů a studentů, který už jsme s kolegy z SPD podali, a návrh na zvýšení daňového zvýhodnění pro pracující rodiče vychovávající nezaopatřené děti, který podáme zanedlouho.
Lucie Šafránková, poslankyně Parlamentu ČR za hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD). Místopředsedkyně sněmovního Výboru pro sociální politiku. Členka Zastupitelstva města Brna.
