Jiří Jaroš Nickelli
7. 9. 2020 ČeskéNárodníListy
Přes dvacet let trvá neustálý útok landsmanschaftů na naši republiku. Od rozdělení (správně rozbití) státu trvá jásot sudeťáků nad zničením ČSFR jako koncem jakési „chybné, umělé, nepřirozené konstrukce dějin” (tzv. Fehlkonstuktion der Geschichte”). Tuto kardinální lež doplňují různé tzv. „vědecké” – ve skutečnosti pavědecké – konstrukce zahraničních akademiků, jako je například profesor Felix Ermacora, který označuje odsun za „nelegální akci poválečných vítězů”, prezidentské dekrety za výtvory jakési „právní zvůle” a nakládání s odsunutými Němci za projev jakési „genocidy a popření lidských práv”. Dále tvrdí nesmysly o jakémsi sebeurčení a konstituování zvláštní „sudetské etnické skupiny” s údajným právem na „domovské území” u nás.
Celou jeho konstrukci již několikrát ve svých přesných rozborech vyvrátil náš přední představitel právní vědy, pan profesor Václav Pavlíček, DrSc. V této souvislosti je na jedné straně až nepochopitelné, a na druhé straně naopak až příznačné pro nás současný politický a právní marasmus, že pan profesor Pavlíček nebyl zvolen do řad ústavních soudců. Proč? Aby snad svým bystrým úsudkem nenarušil velejemná přediva pokusů o nacistické restituce u nás? Tomu sekundují všechny akce „sudeťáků“, vyznamenávajících jidášským grošem a metály všechny naše domácí obhájce domnělých „sudetských práv”.
Ani tak nebezpečné přitom zdaleka není samotné halasení sudeťáků a jejich předáků v zahraničních médiích a na půdě europarlamentu, jako jejich pronikání do republiky, do našich politických stran, do našich novin, do naší televize, do vědomí naší mladší generace. Toto neblahé působení lze označit dvěma slovy z nedávných dějin 20. století – „pátá kolona”. Obdoba této pověstné páté kolony frankistů, útočících na španělskou demokracii zevnitř jejich republiky, se nabízí sama.
Alarmující situace naší současnosti, vrcholící doslova zločineckým mediálním návrhem na zrušení České republiky a její připojení k Německu, jen ilustruje stav ohrožení našich národních zájmů a naší státní suverenity. Přibližme si tento stav. Neexistuje pevná vazba našeho prezidenta a naší vlády v této věci – i když některým představitelům vlády a parlamentu nemůžeme přiznat aspoň snahy o udržení suverénní a dekretální linie. Zatímco pan prezident bojuje jako lev za udržení a rozvoj naší suverenity. nemá ani zdaleka takovou odezvu ve vlastní vládě, v parlamentu, ani v politických stranách — s výjimkou Suverenity a některých neparlamentních stran. Neznáme parlamentní stranu. která by přímo ve volebním programu měla hájení českých národních zájmů, a jmenovitě udržení dekretů a moratorium na sudetismus proti republice. To je zásadní nedostatek naší současné parlamentní politiky. fedrovaný mediálním žvaněním o „nepotřebnosti, zaostalosti takové politiky. o jakémsi husitismu nepatřičném do současnosti, o omezeném nacionalismu” a jak to vše „naše” přední média pohrdavě nazývají.
Toto vše souvisí s neustálým velebením protirepublikánských koncepcí počínaje zkamenělinou habsburské monarchie a konče vynášením jakýchsi zamřelých projektů „Mitteleuropy “. Pro tuto situaci je příznačné, že mládež je krmena i ve školách projekty o “císařovně Sissi”, o „státotvorných Habsburcích” (příklad z Brna) a neví nic, nebo jen nesouvislé drobty o legiích, TGM, Benešovi, II .odboji, generálu Svobodovi. atd. Jaký div, když například Literární noviny vydají dvoustránkovou epopej nazvanou „Epochální panovník” o hrobaři monarchie Franzi Josefu I.! A když Lidové noviny vydají Ikavou, vpravdě lživou stať ,.Böhmischové”, kde se čeští Němci velebí jako klenoty naší nedávné historie, „násilně vyhnané” od nás, za což prý se „česká vláda dodnes neomluvila”(!). .Jaká drzost! Jakoby neexistovala Postupim! Jako by neexistoval Norimberk ! Jakoby neexistovala Pařížská reparační dohoda, jejíž je Česko signatářem! Jako by neexistovaly Helsinki ! Vzato dle stejného vzoru – to se Francouzi mají omlouvat za Alsasko – Lotrinsko? To se mají Poláci omlouvat za Odru Nisu ? Proč se útočí jen na Česko, na Slovensko a na Slovinsko? Protože tyto slovanské státy považují jejich nepřátelé za „slabé články evropského koncertu”, a to právě pro zrádcovství a slouhovství jejich domácích „pátých kolon”! Tragedií tohoto stavu je fakt, že zatímco na Slovensku a ve Slovinsku jsou tyto kolony minimální, v Česku s jeho protektorátními syndromy se dnes rozlézají jako mor do všech sfér společnosti.
Proto i odbojáři musejí definovat své národní zájmy, za něž nastavovali životy ve dvou světových válkách národní suverenitu. ochranu státních hranic, ochranu státní celistvosti ( sem patří i z rakve vytažené “moravsképolitické separatismy”, sloužící jen roztržení státu a pangermanismu v pozadí, viz bývalého poslance Tollnera !), ochranu dekretů, ochranu bona fide nabytých majetků po II. světové válce, ochranu II.odboje proti sudetským útokům, vyšetření německých zločinů května 1945 na Češích atd. /Je toho celá řada, co je národním zájmem, a co nedokázaly za poslední dvacetiletí komplexně ochránit ani zákonodárci, ani vlády, ani strany. Je třeba také prověřit eurokomisaře, co tam v Bruselu vlastně dělají za naše peníze, a jak hájí české zájmy státu, namísto aby popíjeli se sudetským emisarem Posseltem, jak to ukazuje foto v knize Jany Bobošíkové „Nebudu mlčet”!
Až si landsmanschaft, haiderovci a orbánovci počnou sypat popel na své nacistickou kolaborací zahnojené hlavy, až se vzdají svých extremistických požadavků na novoloupež státních hranic slovanských států, na jakási odškodňování a majetky, které jim podle poválečných regulí už nikdy nepatří, pak lze jednat o minulosti. Ale jen v komisích historiků a nijak jinak! Nelze si představit, že by zrušená česká vláda měla jednou odevzdávat německým předákům při jakémsi „připojení k Německu” znovu klíče od svatovítského pokladu tak, jak to v neblahých časech okupace učinil Hácha vrahu Čechů Heydrichovi. Proto náš požadavek musí znít: Vláda musí pracovat podle vlastence Beneše, ne podle zrádce Háchy. Abychom ani u nás podle amerického vzoru nemuseli jednou ustavovat nějaký „Výbor pro nečeskou činnost” ! A aby znovu nějaký nový Cibulka nemusel vydávat „Seznam českých novodobých zrádců a kolaborantů”. Anebo – v opačném případě – abychom se neocitli ve IV.odboji.
Či snad – dle některých – už jsme v něm?
