Ivan David
18. 11. 2020
Ve dnech po podepsání Dohody o ukončení bojů v Náhorním Karabachu začaly internetovým prostorem obíhat neoficiální mapy oblastí, které by měl ovládnou Ázerbajdžán. Mapy vypadaly různě „strašidelně,“ podle toho z jakých zdrojů jejich autoři čerpali. V některých verzích měla z nezávislé republiky Arcach zůstat jen několik kilometrů široká „nudle“ spojená Lajčinským koridorem s Arménií.
Jako zpravodaj frakce Identita a demokracie (ID) pro konflikt v Náhorním Karabachu, jsem se jménem frakce, v níž působí i europoslanci za SPD z ČR, obrátil se žádostí na poskytnutí oficiálních mapových podkladů poválečného uspořádání na Stálé zastoupení Ruské federace při EU a na ambasády Arménie a Ázerbajdžánu.
Arméni odpověděli, že ještě nemají informace z ústředí. Asi proto, že v Jerevanu právě probíhá něco jako „státní převrat“. Ázerbajdžán odpověděl velmi kostrbatým mailem, který lze stručně parafrázovat slovy, že jim patří celý Karabach. Jedině stálé zastoupení Ruské federace se k naší žádosti postavilo konstruktivně. První tajemník stálého zastoupení s pověřením pro spolupráci Evropským parlamentem Igor Chamov mi včera zaslal 3 mapy, s nimiž jsem seznámil kolegy a nyní si je dovoluji zveřejnit.
Na první je znázorněno, jak by měl vypadat zbytek neokupovaného Arcahu (zelené území), plochy, které Azeři dobyli v boji (značené fialově) a území, které musí Arménie odstoupit Ázerbajdžánu podle rozhodnutí Minské skupiny Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). U těchto oblastí je uvedeno, k jakému dni mají být podle dohody z Moskvy oblasti předány pod kontrolu Ázerbajdžánu. Na mapě jsou vyznačeny i oba koridory, jejichž vznik byl dojednán mírovou smlouvou v Moskvě a které mají spojit Arménii se zbytkem Arcachu a Ázerbajdžán s Nachičevanskou autonomní republikou, která se považuje za součást Ázerbajdžánu.
Na druhé mapě, kterou zpřístupnilo ruské Ministerstvo obrany, jsou vyznačeny kontrolní body, na nichž jsou rozmístěny mírové síly ruské armády.
Třetí mapa pro srovnání ukazuje situaci před začátkem bojů v září letošního roku.
Z postižených oblastí nadále přichází zprávy o úprku arménských civilistů. Arménská agentura ANI přinesla informaci od amerického novináře Lindseyho Snella, který zjistil, že turecká armáda pokračuje v navážení džihádistů do Ázerbajdžánu. Jen od podpisu mírové dohody turecká armáda přepravila ze Sýrie a z Libye dalších 700 džihádistů. Karabašský web Artsakhnews přinesl informaci o záměru ázerbajdžánské vlády kolonizovat obsazená území právě džihádistickými žoldnéři a jejich rodinami.
Stejně postupovala turecká armáda v kurdských provinciích Afrin a Rojava v severní Sýrii, které Turci dobyli v letech 2018 a 2019. V těchto oblastech byli usazeni s rodinami žoldnéři z pomocných džihádistických sborů, které na invazi najala turecká armáda. Z obou naktonů násilím vynali 150 tisíc Kurdů, které okradli o léta budovaný majetek. Tisíce z nich přitom zavraždili nebo zmrzačili. V řadě případů jde o veterány Islámského státu (ISIL), kteří jsou mezinárodně hledaní pro válečné zločiny spáchané v Sýrii, Iráku a v Libyi.
Informace o pokračujícím přísunu džihádistů nepřímo potvrzují i zprávy libanonské agentury Al-Masdar, která referuje o tom, že turecká armáda pod tlakem ofenzivy Syrské arabské armády (SAA), věrné prezidentu Bašáru Asadovi, jíž podporuje ruské letectvo, zrychlila evakuaci džihádistů z provincie Idlíb. Tuto část Sýrie Turecko okupuje a poskytuje zde ochranu islamistům, kteří byli odsunuti po bojích u Damašku. V Turecku si tyto „dárečky“ Erdogan zřejmě natrvalo ponechat nechce, protože jde o extrémně nebezpečné násilníky.
Těžko se proto divit, že Arméni z předávaných území raději prchají, protože vedle takových sousedů nikdo bydlet nechce. Znepokojující je i prohlášení ázerbajdžánského prezidenta Ilhama Alijeva, které citovala Al-Masdar, podle nějž si Ázerbajdžán nadále nárokuje celý Náhorní Karabach. Jeho prohlášení lze v podstatě interpretovat tak, že Azeři současnou dobu bez bojů nepovažují za mír, ale za pouhé přerušení bojů.
