Sudety 2020 – v Arcachu pokračuje etnické čištění

Avatar
Původní autoři

Ivan David
12. 11. 2020

V Arcachu, který je u nás znám též pod jménem Náhorní Karabach, je právě k vidění totéž, co zažili naši předkové v roce 1938. I moje rodina musela po Mnichovské zradě opustit oblast Sudet, která byla tehdejšími československými spojenci předána nacistickému Německu. Z domova prchali do dočasně svobodného vnitrozemí jen s nejnutnějšími věcmi na voze. Dnes se stejná hrůza opakuje v arcašských oblastech, které mají podle Moskevské dohody připadnout Ázerbajdžánu.


Na místech, které obsadili Azeři, a jež mají být připojeny k Ázerbajdžánu, dostali arménští civilisté, kteří přežili, podle serveru Yaplakal lhůtu 4 dnů na vystěhování. Podle místních zpravodajů jsou horské silnice z těchto míst ucpané osobními auty s připojenými vozíky, na nichž se prchající civilisté snaží zachránit skrovné zbytky svého majetku. Všichni, kdo přežili mnohadenní opakovaná kobercová bombardování z dronů, raketometů a velkorážních děl, prchají do Arménie. 

Nikomu totiž nebyla dána záruka života, pokud by zůstal. I když Ázerbajdžánská armáda ve svých tiskových zprávách hovoří o dobytých vesnicích a městech jako o „osvobozených“, pravdivě by je ale měla nazvat „etnicky vyčištěné“. Způsob vedení boje, při němž se Azeři nezaměřovali na vojensky důležité cíle, ale stříleli prostě do všeho – včetně civilistů – dokládá, že jejich cílem je likvidace arménského obyvatelstva.

K těmto hrůzám dochází proto, že žádná z členských zemí EU, které se rády nechávají označovat jako velmoci, Arménům nepomohla. Marně arménský premiér Nikol Pašinjan jezdil od jednoho evropského města k druhému s prosbou o pomoc. Evropští „papaláši“ se zmohli je na vyjádření „znepokojení“. Moderní zbraně, munici ani potřebný materiál Arménům nedodal nikdo. O vyslání přímé vojenské pomoci ani nemluvě.

A celá EU se nyní tváří, že nevidí etnické čistky prováděné Azery v Arcachu. Raději hledí jinam, aby se nemuseli stydět. Většina poslanců Evropského parlamentu (EP) o tom ani nechce nic slyšet. Včera začala v Bruselu plenární schůze EP. Vedení europarlamentu minulý čtvrtek potřetí za sebou odmítlo zařadit na program jednání pléna situaci v Arcachu. Marco Zanni – předseda frakce Identita a demokracie (ID), v níž působí i europoslanci zvolení za SPD v ČR, navrhoval na jednání Konference předsedů, která připravuje program schůze, zařazení tohoto tématu s možností hlasovat o předložených návrzích.

Od zahájení azersko – turecko – džihádistického útoku na Arcach zasedá europarlament potřetí. Většina probruselských frakcí ani jedinkrát neumožnila se k této strašné válce vyjádřit formou hlasování. Jedinkrát jsme o válce mohli krátce mluvit, ale nebylo nám umožněno hlasovat o návrzích na uvalení sankcí na Ázerbajdžán. Příslušný text o zákazu vývozu zbraní, munice, válečného materiálu a všech potřeb pro vedení války do Ázerbajdžánu naše frakce předložila hned druhý den války. Tedy 28. září 2020. Dodnes o něm poslanci nesměli hlasovat. Protože Turecko, které za rozpoutáním této krvavé války stojí, je podle Evropské komise „důležitý obchodní partner EU“.

Místo války, při níž lidí přichází o životy a majetky, europoslanci vášnivě řeší takové „důležitosti“ jako rybolov kolem Seychelských ostrovů nebo údajně „udržitelný“ rybolov v Senegalu. Krev Arménů zavražděných ve válce o Arcach mají tudíž na rukou i bruselští „papaláši“. Kdo nepřekáží zločinu sám je vinen spoluúčastí. Tak to stanoví všechny trestní zákoníky všech členských států EU.