Blbost vždy vydrží ze všeho nejdéle (aneb úvaha předvolební)

Avatar
Původní autoři

Taras2

24. 1. 2021  TarasovaTerasa

Patrně znáte Gottwaldův výrok z února 1948, když on, ateista z povinnosti, prohlásil, že se v noci modlil, aby „jim ta blbost vydržeti ráčila“. Jednalo se o to, že ministři pravicových (tzv. demokratických) stran ve vládě, jíž byl Klement předsedou, podali demisi, aniž by měli zajištěno, že vláda skutečně padne. No a po dvaasedmdesáti letech to tu máme znova: pět pravicových a tedy „demokratických“ stran se shloučilo do dvou bloků: ODS, TOP09 a KDU vytvořilo jeden trojspolek, Piráti se Starosty druhý. Samozřejmě dvojspolek.

Tím pádem musí první stáj docílit ve volbách více než patnáct procent, druhá maštal deset. Dovolím si míti vlhký sen, jak se moderní mluvou praví: na jednu ránu by mohla být na čtyři roky dopředu vyčištěna politická scéna od těchhle packalů, podrazáků, hlupáků, slouhů podnikatelské galerky, partají, které v minulosti zdevastovaly stát mnohem víc než pandemie. Na jednu ránu, nádhera.

Scénář ale není úplně nějakou fantazií: samozvaní demokrati si patrně neuvědomují to, že sázejí na výsledky průzkumů, které jim nakloněné agentury samy zfalšovaly, jak historicky dokládají rozdíly mezi jejich předpověďmi a výsledky voleb. Takže při celkem realistických osmi procentech pro Bišonka a po třech procentech pro Basedowku a Nýmanda by se sen naplnil. K tomu asi nedojde, ale lze předpokládat, že manévr s trojkoalicí voliče otráví, nemá rád změny a nesmyslné finty, tedy jistý úbytek hlasů pro demokraticko-devastační strany lze předpokládat. U druhé maštale mají Piráti sloužit jako výtah do sněmovny pro Starosty, jejichž arogantní a nesympatičtí představitelé odradili i ty nejhloupější voliče, co jich Česko vlastní. Pokud ale zarazíte svým spratkům apanáž v případě, že by chtěli jít volit, rýsují se i tady jisté možnosti.

Další naději na oslabení packalů představuje možnost, že se ještě před volbami rozhádají a rozpadnou, protože sestavení kandidátních listin pro koalici bude (mírně řečeno) obtížné. A další důkaz o nesnášenlivosti a agresivitě pravičáků by mohl tyto strany dále poškodit.

Jedna okolnost však bude za devět měsíců rozhodující. Pokud současná vláda zvládne v porovnání s okolním světem pandemii uspokojivě, tak, jako tomu bylo na jaře, nemusela by se o své preference u voličů obávat. Tady by si měli především důchodci, zaměstnanci i sociálně slabší (samoživitelky, invalidé či nezaměstnaní) uvědomit, jak s nimi zacházely pravicové hrůzovlády v letech 2006 až 2013. Vypustily na ně exekutory, starodůchodcům skrze zaraženou valorizaci snížily příjmy vzhledem k novým důchodům přibližně o dvacet procent a Langšádlová se jim posmívala, že to přeci vydrží. Drábek ve spolupráci s posudkovými lékaři uzdravil i beznohé a bezruké invalidy, vždyť si mohou zřídit živnost a na poště olizovat zákazníkům poštovní známky.

Ale i pokud se podaří pandemii zvládnout, hrozí tady nebezpečí ze strany hysterických až zuřivých podnikatelů a OSVČ, kteří považují omezující opatření proti šíření koronaviru za útok na své peněženky a zcela bezohledně požadují jejich zrušení, bez ohledu na tragické důsledky. (Redakce Nové republiky chce upozornit autora i milé čtenáře, že není OSVČ jako OSVČ. Např. všichni členové redakce byli či ještě jsou aktivními OSVČ.) Situaci ještě zostřuje to, že do podnikání se po listopadu dali převážně ti, kteří byli na štíru se zákonem už za bolševika (pinglové, zelináři, veksláci, pumpaři) a osoby zčásti psychopatické, s mentalitou podvodníků a agresivní, a taťkův útěk před právníky (ve skutečnosti právníci jeli s nimi v jednom vlaku) jim tehdy otevřel netušené možnosti, při kterých se z nich milionáři a miliardáři stali během několika let, což odporuje nejenom zákonům práva a zdravého rozumu, ale i těm fyzikálním. No a tihle zmobilizují všechny síly k tomu, aby se vrátily poměry jak Divokého západu let devadesátých, tak poměry bezohledné pravičácké asociální diktatury za Topolánka a Nečase.

Pokud si tohle senioři a zaměstnanci neuvědomí a zůstanou sedět na zadku místo toho, aby šli k volbám a hodili to stávajícím provládním stranám, tak dopadnou stejně, jako když se nestačili divit v oněch létech již zmíněných. Neboť přes vztah ke kapitálu, podnikatelům a OSVČ na straně jedné a k zaměstnancům, sociálně slabším či seniorům na straně druhé vede dnes ona dělící linie mezi politickou levicí a pravicí, tak často a úmyslně kapitalistickými médii rozmlžovaná a zapíraná.

Bohužel, spoléhat se na inteligenci, přehled a schopnost brát se o svá práva je u levicového voliče opovážlivé spoléhání na milost Boží. A to je, jak pravil už svého času Petr Bajza, smrtelný hřích.

Možná to ale byl Antonín Bejval, a tady vidíte, jak nebezpečné je spolehnout se na důchodce. Prd si pamatují.