Informační válka bez odkazu na zdroj

Avatar
Původní autoři

Vera Zelendinová
1. 1. 2021     russiapost
Během velké tiskové konference, konané 17. prosince, Vladimír Putin nazval skutečnými autory vyšetřování o “ruských hackerech” a otravě Alexeje Navalného ministerstvo zahraničí a zvláštní služby USA. Tímto byl označen zásadní rozdíl mezi nekvalitními “kompilacemi”, v nichž je “všechno nahrnuto na hromadu”, a cílenou “legalizací materiálů amerických zvláštních služeb”.


Informační útoky na Putina začaly 9. srpna 1999 – tedy ihned poté, co jej Boris Jelcin jmenoval předsedou vlády a nazval ho svým nástupcem, a samotný Putin v odpovědi na otázku novinářů potvrdil svůj úmysl kandidovat na funkci prezidenta. V prvním období dělali z Putina “hrozbu”: “kagebešnik v Kremlu”, “všechny zavře” a tak dále. Nazývali ho budoucím tyranem, potlačovatelem demokracie, Bonapartem a Pinochetem. Pouštěl se do oběhu kompromitující materiál, týkající se působení v Německu (“německý špion”) a práce na magistrátu v Petrohradu (“korupčník”).

Po řadě výbuchů domů v Bujnaksku, Moskvě a Volgodonsku se objevila verze, že “FSB odpaluje Rusko”, aby bylo zajištěno zvolení Putina na vlně strachu, který zachvátil zemi.

Živelný charakter útoků na Putina v prvním desetiletí tohoto století

Jakákoliv událost v zemi se stávala důvodem pro novou spirálu informační války proti Putinovi. Nesl vinu na zkáze “Kurska” (2000), na obsazení Nord-Ostu (2002), za smrt dětí v Beslanu (2004). Nazývali jej objednatelem vražd Sergeje Jušenkova (2003) a Anny Politkovské (2006), byl odpovědný za korupci a chudobu, vzniklou v 90ých.

Odpovědí na odstraňování oligarchů a politiku konsolidace strategických zdrojů a systémy tvořících podniků (vytvoření státních korporací) se stala diskreditace okolí prezidenta: “přátel Putina” v družstvu “Ozero”, “bývalých čekistů, kteří se stali novými oligarchy” a tak dále.

Jednotným náporem na Putina útočila Západem podporovaná nesystémová opozice, velkými podnikateli financovaná média a “liberální veřejnost”, která se k nim připojila. Ale do konce prvního desetiletí 21. století měly tyto útoky převážně živelný, sporadický charakter. 

Britské zvláštní služby ve válce proti Putinovi a Rusku

Přeměna útoků na Putina v nástroj války proti Rusku začala v roce 2006 otravou Alexandra Litviněnka, který patřil ke svitě do Londýna uprchlého Borise Berezovského. Rozsáhlá rezonance byla podmíněná dvěma faktory: styky Litviněnka s britskými zvláštními službami a tvrzením, že na otravu bylo použito radioaktivní polonium-210.

Na základě výsledků desetiletého vyšetřování rozhodnutí britského soudu hlásalo, že Litviněnko byl zabitý v důsledku speciální operace FSB, schválené jejím ředitelem Nikolajem Patruševem a prezidentem RF Putinem. Rusko bylo tedy uznáno státem, schopným takových trestných činů.

Útoky na adresu Putina se prudce transformovaly na válku proti Rusku po halasném případu s otravou Alexandra Litviněnka.

Po dvou letech téma pokračovalo případem s otravou bývalého spolupracovníka GRU Sergeje Skripalja a jeho dcery. Tentokrát šlo o využití bojové otravné látky třídy “novičok”, který se od té doby změnil na symbol “zločinů Putinova režimu”, což vytvořilo předpoklady pro skandál v souvislosti s otravou Alexeje Navalného.

Zvláštní pikantnost námětu se Skripaljem přidává skutečnost, že ten od roku 1995 pracoval pro britskou rozvědku, byl odsouzený v Rusku za špionáž a, když se ocitnul ve Velké Británii v důsledku výměny za v USA zatčené ruské rozvědčíky, pokračoval v práci pro britské zvláštní služby. Nejen to, pokud máme věřit publikacím v anglických médiích, Skripal byl v kontaktu s bývalým pracovníkem MI-6 Kristoferem Stilem, autorem “ruského spisu” o účasti ruských zvláštních služeb ve zvolení Donalda Trampa. A probíhalo všechno v Salisbury, nedaleko střediska pro výzkum chemických a biologických zbraní Porton Down. 

Přechod k systémové válce proti “putinovskému Rusku”

Zásadní rozhodnutí o nutnosti přechodu od bodových útoků na Putina a jeho okolí k systémové informační válce proti Rusku, směrované z USA, bylo schváleno na základě výsledků událostí roku 2008 v Jižní Osetii.

Na úlohu lídra opozice a vedoucího výrobny protiputinovských a protiruských vhozů byl vybrán Alexej Navalný, který již měl zkušenosti v této činnosti. Po zaškolení na Jelské univerzitě v programu pro přípravu nových světových lídrů Yale World Fellows se vrátil do Ruska a v roce 2011 vytvořil Fond pro boj proti korupci (FBK).

Objekty vyšetřování FBK jsou “přátelé Putina”, členové Jednotného Ruska a úředníci. Přitom udivuje rozsah podchycených odhalení (od otrav žáků v Moskvě po korupci na Severním Kavkazu a kartelové paktování v jiných regionech) a sugestivní dokumentační základna pro každé téma.

Ale hlavní jsou dalekosáhlé závěry, zamířené ne na trestání a vyobcování z úřadů konkrétního zloděje nebo korupčníka, ale na celkový restart “putinovského Ruska” s výzvou k silovým strukturám, “aby nebránily tuto kriminální moc”.

Samostatnou otázkou je způsob získávání dokumentů a kdo platí celý tento banket? Před několika lety se usuzovalo, že dokumenty Navalnému dodávali minoritní akcionáři a konkurenti odhalovaných objektů, ale dnes zlé jazyky tvrdí, že údaje o nemovitostech se jednoduše kupovaly na katastru nemovitostí, a další dokumenty se stejným způsobem získávaly v příslušných rezortech. Přidáme sem nekonečné cesty Navalného a jeho svity po zemi a mzdy pracovníků FBK, jejichž počet někdy dosahoval čtyř desítek osob. Při takovém rozmachu není donátorů nikdy dost. 

Navalný “pohořel” – pošlete dalšího

Podle údajů Vyšetřovacího výboru RF v letech 2016-2018 prošla přes účty FBK minimálně miliarda rublů, došlá organizaci od nezjistitelných osob. Výsledkem se stalo zahájení v srpnu 2019 trestního vyšetřování o legalizaci (praní) finančních prostředků, získaných kriminální cestou jinými osobami (čl. 174 č. 4 TZ RF). Následně Ministerstvo spravedlnosti RF zařadilo FBK do seznamu zahraničních agentů. Obraz doplnilo rozhodnutí Arbitrážního soudu Moskvy o výplatě jednomu z objektů odhalení, společnosti Moskevský školák, více než 87 milionů rublů jako odškodnění za ušlý zisk a kompenzaci za škody utrpěné na profesionální reputaci. Jako odpověď Navalný přijal rozhodnutí o likvidaci FBK.

Obrovská pokuta a trestní stíhání za praní finančních prostředků pochybného původu je dostatečný podklad pro to, aby byl Navalný vyřazen ze hry. V podstatě se to tak i stalo: přesně za měsíc poté, co byl zrušen FBK, začala epopej s otravou Navalného.

Závěrečným akordem se stalo vyšetřování, které se objevilo tento týden, o tom, jak se tři a půl roku tým pracovníků FSB o osmi lidech bez vedení, honil za Navalným po zemi v bezúspěšných pokusech jej otrávit stále týmž “novičokem”.

Předložené skutečnosti – trasy pohybu “travičů”, druhy dopravy, jejich adresy, telefony a fotografie – nás nenechávají na pochybách o tom, že dodavateli těchto informací jsou západní zvláštní služby. A to nás zase navádí na úvahy o původu údajů, které byly použity v jiných vyšetřováních.

Po odhaleních Edwarda Snowdena není pro nikoho tajemstvím, že Národní bezpečnostní agentura USA sleduje všechny po celém světě, a tímto způsobem nahromaděné údaje se používají podle potřeby v zájmu USA. Takže Navalný a jeho tým vystupují v roli translátorů cizích informací a dělají to v zájmu země, v jejíchž doktrinálních dokumentech je Rusko nazváno “nepřítelem číslo jedna”.

Ve věcném plánu je to ještě horší. Ve svém vyšetřování se Navalný odvolává na takové odiózní zdroje, jako jsou Bellingcat a The Insider Romana Dobrochotova. Tyto zdroje údajně odhadly veškeré Navalným předložené skutečnosti na základě zkoumání fakturace telefonních hovorů, údajů o nákupu lístků a další oficiálně neveřejné, ale za určitý poplatek přístupné informace.

Ale závěr, že pracovníci FSB, bezprostředně podřízené prezidentovi, používají zakázanou otravnou látku pro odstranění moc kritizujícího opozičníka, dělá sám Navalný, když fakticky opakuje rozhodnutí britského soudu v případu Litviněnka.

Takže i v tomto Navalný vystupuje jak translátor cizího, odpůrci Ruska vytvořeného obrobku.

Existuje verze, že Navalného ruské zvláštní služby skutečně sledovaly, ale s opačným cílem než byl ten, co je prezentován ve “vyšetřování”. Opozičník “byl vedený” kvůli ochraně – aby ho nenechali zabít. Zdá se, že operace nebyla příliš úspěšná. 

“Projekt”: ve věci FBK budou pokračovat profesionálové

V situaci, kdy se nad Navalným začaly stahovat mraky v podobě občanských žalob a trestních případů, ale on sám se stále více nořil do problémů reálné politiky (“chytré hlasování” v regionech), vyvstala otázka o vytvoření ještě jednoho zdroje pro provádění vyšetřování.

Tento úkol se řešil přesně tak, jako v případě s Navalným a jeho FBK. Na úlohu vedoucího byl vybrán Roman Badanin, jeden z autorů vyšetřování o dceři Putina a jejím bývalém manželovi Kirilu Šamalovi (RBK) a seriál “Piterskie” o okolí Putina (televizní kanál Dožď). V roce 2017 byl Badanin pozvaný na Stanfordovu univerzitu k programu John S. Knight Journalism Fellowships (stipendium John S. Knighta v oblasti žurnalistiky). A v srpnu 2018 spustil nový zdroj s názvem “Projekt”.

“Projekt” má 20 pracovníků. Všichni mají praxi v takových médiích, jako jsou Echo Moskvy nebo Dožď, Novaja gazeta nebo Ruská služba BBC, RBK nebo Vedomosti. Někteří si stihli zastudovat v zahraničí nebo se zúčastnit mezinárodních programů pro novináře-vyšetřovatele. A všichni alespoň jednou stihli získat měsíční cenu Redkollegija, zřízenou v roce 2016 fondem Sreda Foundation Borise Zimina pro podporu svobodné žurnalistiky v Rusku.

Středem pozornosti “Projektu” jsou významné postavy ruského byznysu a politiky: Sergej Naryškin, Sergej Čemezov, Jurij Kovalčuk, Sergej Sobjanin, Viktor Zolotov, Arkadij Rotenberg, a také milenky a nemanželské děti některých z nich. Message programových materiálů jsou zřetelně akcentovány: “proti zvláštní službě, která je přímo a bezprostředně podřízena prezidentovi, je de facto vzneseno obvinění z politického terorismu” (o vyšetřování FBK pokusu otravy Navalného), “ázerbájdžánská mafie vnucuje svá pravidla hry ruským elitám” (projekt “Rok Ázerbájdžánu v Rusku”), “Putin se ukrývá v bunkru v Soči” (o přemísťování prezidenta) a tak dál.

Předkládání materiálů je zaměřeno na masové auditorium: na rozdíl od FBK nejsou texty přetíženy dokumenty, hlavní smysl každého námětu je rozvinut v 15-minutovém šotu. Ale existují otázky ohledně zdrojů informací ohledně Madagaskaru a Afriky (námět o Prigožinovi), ohledně vnitřní korespondence mezi pracovníky kanálu RTVI (námět o Čemezovi), není jasný původ některých fragmentů řady videí (projekt “Rok Ázerbájdžánu v Rusku”).

Celkově vzniká dojem, že “Projekt” je více profesionálnější než FBK, stroj pro zpracování, šíření a tvrdé ideologické traktování informací, získaných způsoby, jež jsou vzdáleny metodám novinářského vyšetřování. Aby se samostatně získala veškerá předkládaná fakta, pracovníci “Projektu” musí být supermany, ale, podle jejich portfolia, představeném na serveru, tomu tak není. Znamená to, že údaje pro náměty dodávají nějaké další, na podobnou činnost orientované struktury. Pokud vezmeme v úvahu spojení Navalného s americkými zvláštními službami, demonstrovaném posledním vyšetřováním FBK, je přirozené předpokládat, že “Projekt” pracuje podle téhož schématu. 

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová