Ivo Rušák
24. 1. 2021
Když před několika dny proběhly všemi našimi médii zprávy o údajné „rezidenci Vladimíra Putina“ u Černého moře, nedalo mi to a začal jsem ji tedy hledat. Ono totiž ve všech těch zprávách (které vypadaly ve všech médiích téměř jako přes kopírák) chybělo to podstatné: Kde to vlastně je? Ve všech těch zprávách totiž bylo vložené video s kouskem té „reportáže“ toho Navalného týmu, kde byly záběry zevnitř té údajné „Putinovy rezidence“. A ty všechny (ale i záběry zvenku, ze zahrad apod.) jevily známky toho, že je to od začátku do konce počítačová animace.
A začaly se na netu rojit spousty fotek a taky spousty článků. Viz tedy připojená fota: první v záhlaví článku je ze zdroje Wikimedia Commons, další dvě zde jsou z portálu „mapy.cz“.
Žel, v absolutní většině jsou články o té „rezidenci“ z různých „alternativních“, tedy protivládních a protiputinovských médií či z médií lokálních a zcela okrajových. A to je v Rusku problém. Ona totiž jak v Rusku, tak v USA je propaganda mnohem brutálnější než u nás, protože ve středu Evropy máme prostě možnost porovnávat spoustu různých zdrojů, kdežto v těchto zemích, které jsou (geograficky, takže i) informačně dosti izolované, lidé sledují buď jen vlastní mainstream, nebo jen ty „alternativy“, které jsou ale taky, zejména v Rusku vlivem azbuky, silně izolované od zbytku světa a v obou zemích hraje velkou roli velmi intenzivní a do krajnosti vyhnaný patriotizmus. Nevím, jak v USA, ale moje zkušenost z doby, kdy jsem byl v 90. letech nějak angažovaný v určitém českém zájmovém periodiku, kde se vydávaly populárně naučné články mj. i od ruských autorů, jsem nabyl dojmu, že v Rusku se i v tomto populárně naučném oboru běžně používá přístup typu „co nevím, to si vymyslím“, takže jsme měli dost práce s prověřováním faktů a mnohé vývody autorů jsme museli pro jejich neověřitelnost prostě vynechat…
V onom článku (1) zmíněném v úvodu tohoto textu padl pojem a jméno „whistleblower“ (tedy česky: “informátor” či udavač) Kolesnikov. Tu je ale třeba hnedle vysvětlit, že to není žádný jen tak ledajaký udavač, ale dříve významný ruský podnikatel, dnes bychom řekli snad i oligarcha. Jak se uvádí v článku (2), Sergej Kolesnikov byl původně vědecký pracovník, který začal od r. 1991 podnikat a se spolupracovníkem D. Gorelovem vybudoval společnost, která postupně ovládla přebudovávání vybavení četných ruských nemocnic novým zdravotnickým zařízením. V r. 2000 se na ně pak obrátil N. Šamalov ze spol. Siemens odpovědný za dodávky zdravotnických zařízení do nemocnic severozápadního Ruska a ten jim tlumočil návrh údajně ze strany V. Putina.
Podrobnosti o tomto návrhu i další informace najdete v tom článku (2), ale zjednodušeně: Šlo o to, že tyto i další firmy angažované v dodávkách pro zdravotnictví budou ze svých enormních zisků odkládat 35 % do fondu s účty ve švýcarských bankách, kde se budou peníze zhodnocovat. A z těchto peněz se budou financovat další užitečné státní projekty v Rusku. Nakonec se takto financovalo asi 16 pro Rusko všeužitečných projektů ve farmacii, zdravotnictví apod. Celkový objem onoho fondu pak měl dosáhnout až 500 mil. USD.
Kolem r. 2011 ale k těm podnikatelům prý měl dorazit příkaz, další projekty z fondu financované zastavit a všechny peníze z fondu převést na financování výstavby oné rezidence u Černého moře. A odtud už ten článek (2) začíná jevit známky malé věrohodnosti. Je totiž např. poněkud nejasné, proč ten S. Kolesnikov v té době náhle odcestoval do USA už tam zůstal. Obratem pak (údajně) sepsal otevřený dopis V. Putinovi na téma této rezidence a zneužití toho fondu a tento dopis obratem zveřejnil deník Washington Post. No a od té chvíle se kolem r. 2011 datuje první velká vlna zájmu o tu údajnou „Putinovu rezidenci“ a její tehdejší výstavbu.
Mluvčí tehdy premiéra a dnes prezidenta Putina jak v letech 2011 a 2012, tak i dnes popírá, že by V. Putin byl majitelem oné rezidence. Tým A. Navalného pak zase tvrdí, že její oficiální majitel a jakýsi ruský podnikatel je jen nastrčená osoba. No, zajímalo by mě, kdo tou „nastrčenou osobou“ vlastně je. Pokud by se to někomu podařilo zjistit, byl bych velmi vděčen, kdyby to uvedl třeba v diskusi k tomuto textu, stejně tak jako za jakoukoli informaci o tom, čím se tento člověk zabýval či zabývá, tedy zda je možné, aby si nechal takovouto rezidenci postavit. Bez těchto informací pro nás celá tato „kauza“ bude jen mediální ping-pong Putin vs. Navalný bez jakékoli skutečné vypovídací hodnoty.
Takže suma sumárum, dnešní vlna mediálního „zájmu“ o tu „Putinovu rezidenci“ je už historicky druhou vlnou, jaksi reinkarnovanou a znovu rozvířenou zjevně v souvislosti s návratem A. Navalného do Ruska a tak nějak zakrývá skutečnost, že A. Navalného po návratu ruská policie ze zákona prostě musela zatknout, protože byl dříve odsouzený k podmíněnému trestu (30 dní vězení) a neplněním jeho podmínek ten trest podmíněný přešel v trest nepodmíněný. Jistě mu nikdo nebude vyčítat to období, kdy se jako léčil z té „otravy“ a kdy byl v „rekonvalescenci“, ale od té doby pobýval (schválně?) v Německu dále, a tedy se (schválně?) nehlásil v pravidelných intervalech ruské policii, jak stanovovaly podmínky trestu.
Co ale považuji za mnohem významnější, je ono dlouhodobé a systematické působení západních médií a v Rusku etablovaných neziskovek/nevládek na ruské obyvatelstvo, zejména mládež, s využíváním těch „videoreportáží“ produkovaných oním Navalného „investigativním“ videotýmem. Pro ilustraci závažnosti takového konání uvedu příklad ze Slovenska: tam se podobnou mediální masáží podařilo zájmovým skupinám svrhnout premiéra R. Fica (a ministra vnitra Kaliňáka a policejního ředitele Gašpara) po 3 letech intenzivního působení a vyvolávání různých pseudokauz, které vyvrcholily zavražděním J. Kuciaka a M. Kušnírové (přičemž skutečného zadavatele té vraždy se i přes enormní nasazení policie a prokuratury dodnes nepodařilo zjistit) a I. Matoviče se tímto systematickým a dennodenním působením na slovenskou společnost podařilo protlačit do křesla premiéra za 4 roky. Paní prezidentku Z. Čaputovou se z funkce víceméně nevýznamné zastupitelky okresního města přes umně vyvolanou pseudokauzu a celostátní mediální masáž podařilo protlačit až do prezidentského paláce dokonce jen za jediný rok(!!!).
Společenství 148 milionů obyvatel Ruska má však samozřejmě daleko větší „setrvačnost“, takže V. Putin určitě do roka a do dne nepadne a A. Navalný se určitě nestane ruským prezidentem třeba v řádu měsíců. Ale ono systematické mediální působení na ruskou společnost v souvislosti s ním probíhá již nejméně 10 let a dnes je patrné, že nabývá na nové intenzitě a od té jeho „otravy“ jako by nastávalo závěrečné tažení proti V. Putinovi a konečná fáze boje za vnitřní rozklad Ruska.
No a pokud přijmeme obecně známou tezi, že za vším stojí nějaké nadnárodní (US?) zájmové skupiny, které si kladou za cíl ovládnutí nesmírných ruských surovinových zdrojů, tak možná právě nastává ona závěrečná fáze této hospodářské války. Jak známo, již za vlády B. Jelcina se schylovalo k tomu, že by se Ruská federace mohla rozpadnout na jednotlivé samostatné gubernie, které by pak byly snadněji ovládnutelné těmi nadnárodními korporacemi a zájmovými skupinami, protože ty nejvýznamnější surovinové zdroje jsou v těch největších sibiřských guberniích, které jsou ale nejřidčeji obydlené a národohospodářky nejslabší(!).
Krom toho kolem dokola Ruska probíhá řada dalších akcí, které kolem něj pozvolna utahují smyčku vojenskou, ekonomickou, a tedy i politickou, o kterých nás však naše média (za naše nemalé peníze!) systematicky … vůbec, ale opravdu ani trošku neinformují. Jako že třeba Turecko na základě vojenské spolupráce proniká na Ukrajinu a že požaduje „vrácení“ Krymu (3), nebo že pod Tureckým vedením vzniká pás muslimských států, kdy turečtí představitelé volají po „kulturním sjednocení“ muslimských národů Zakavkazska, tedy Ázerbajdžánu, Turkmenistánu, Uzbekistánu, Tádžikistánu, Kyrgyzstánu. Stejně tak se v žádných mainstreamových médiích nedovíme, že Turecko uzavřelo řadu dohod o vojenské spolupráci s Ázerbajdžánem a Pákistánem (4), se kterými bude konat společná vojenská cvičení. Na základě těchto iniciativ tak vznikne ucelený, kulturně (nábožensky) a vojensky spolupracující pás muslimských zemí na jižní hranici Ruska a hrozí vražení tureckého klínu mezi EU a Rusko v podobě přes Turecko a USA společně ovládané Ukrajiny.
No a jak to souvisí s A. Navalným? Inu, ty pseudokauzy, které jeho tým vyvolává a na základě kterých zintenzivňuje protestní hnutí uvnitř Ruska, jednak vyvolávají mediální kouřovou clonu, za kterou se skrývá ta stále se utahující smyčka US základen a dnes i muslimských zemí kolem Ruska podobně jako se do kouřové clony halí vojska soustředěná k rozhodující závěrečné ofenzívě, jednak současně vzniká vnitřní rozkladné hnutí uvnitř Ruska, kterému po dostatečně dlouhodobém působení značná část obyvatel Ruska prostě uvěří, stejně jako většina Slováků uvěřila v čestnost a obětavost paní Z. Čaputové a v odhodlaný boj proti mafiím I. Matoviče. Zejména mladí, kteří začnou svět vnímat už v době působení těchto mediálních manipulačních skupin, tento jejich boj budou považovat za normální, ba za přímo spravedlivý. A krom toho, všichni politikové od obecní po nadnárodní úroveň vám potvrdí, že je-li politik „u vesla“ příliš dlouho, tak se prostě „ohledí“ a lidé budou časem chtít změnu, i kdyby dotyčný dělal pro svou obec či zemi první poslední. No a na tu chvíli je tu pro Rusko nachystaný a mediálně vytvářený „zkorumpovaným putinovským režimem brutálně šikanovaný a na životě ohrožovaný“ a ve svém spravedlivém boji „neohrožený hrdina“ A. Navalný.
Takže pokud se v Rusku nestane nic, co by Navalného opravdu věrohodně zdiskreditovalo, tak se stejně jednou do čela Ruska dostane a tu „liberalizaci“ ruského trhu a ruských zdrojů prostě zahájí. A tak to bude. Výše popsaný dlouhodobý scénář na lidi prostě funguje. Viz Slovensko, ale třeba i Venezuela, Brazílie, atd. atp. atd. atp. …
Prameny:
(1) Harzer, Filip: Kýč a luxus za miliardy. Podívejte se do „Putinova carského paláce“. Seznam Zprávy, 23.1.2021;
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/kyc-a-luxus-za-miliardy-podivejte-se-do-putinova-carskeho-palace-138963#dop_ab_variant=0&dop_req_id=IXc4taLtuj2-202101230833&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
(2) Ванина, Наташа: Мыс Идокопас – описание, история и интересные факты. Syl.ru; 13.1.2018;
https://www.syl.ru/article/371628/myis-idokopas—opisanie-istoriya-i-interesnyie-faktyi
(3) Štefec, Jaroslav: Dostat Rusko na kolena? Erdogan si hraje s ohněm, varuje Štefec. Evropo, pozor. Parlamentní listy, 21.01.2021;
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Dostat-Rusko-na-kolena-Erdogan-si-hraje-s-ohnem-varuje-Stefec-Evropo-pozor-651173
(4) Gusejnov, Anar: Expert: Ázerbájdžán, Turecko a Pákistán budují “nový pořádek” na Kavkazu. Nová republika, 22. 1. 2021;
http://www.novarepublika.cz/2021/01/expert-azerbajdzan-turecko-pakistan.html
