Úkol české levice

Avatar
Původní autoři

BUK
8. 1. 2021   ČNL


Volby pro českou levici byly velkým zklamáním. PRÁVO píše o tom, že se ČSSD a KSČM nachází nad propastí… A toto vše je jednoznačný důsledek Bohumínské konference a jejího usnesení „že se nesmí spojit sociální demokracie s komunisty“.

 
Pravicové strany a hnutí se spojují jak se jim zlíbí a jdou společnou podporou nahoru. Ale levicové strany musí zůstat vzájemně rozpolcené a podle toho to takto již řadu let postupně dopadá a k radosti té české pravice.

Krátce po „sametové revoluci“ jsme na komunisty hleděli skrz prsty – „za všechno mohli komunisté“ a v této euforii vytvářené českými médii, jsme v privatizaci postoupili hluboko před únor 1948 a dokonce i před Benešovy znárodňovací dekrety z října 1945 s tvrzením, že to všechno ukradli komunisté. Každý si uvědomí, že jen v této poslední větě je hluboký rozpor, ale růžové brýle nasazené na začátku roku 1990 překlenuly mnohé i jiné tehdy vývojové a chybné kroky:

Ještě v lednu a únoru 1990 jsme věřili, že půjdeme cestou obnovy humánního socialismu z doby Pražského jara. Ale v březnu jsme se dověděli, že nějaká střední cesta prostě neexistuje – buď ten nepružný socialismus, nebo ten vychvalovaný tržní mechanismus s neviditelnou rukou trhu, která vše bezvadně ukočíruje. Slovo kapitalismus bylo tehdy stále pojmem nepoužitelným a z dřívější doby až přespříliš zavánějící, a tak jsme vykročili na cestu toho tržního mechanismu. Ty morálně nejhorší věci jsme dovedli napodobit hned – dovoz sexu, drog, alkohol, hrací automaty…. do těch pozitivních sfér tržního mechanizmu jsme se ani po třiceti letech nedopracovali.

Ale vraťme se k vývoji české levice: Brzy po převratu vznikala československá a později Česká sociální demokracie a zvláště pod vedením Miloše Zemana – současného prezidenta, dosáhla značné popularity a podpory. Ale nic nevydrží v konstantním stavu. Od doby konce předsedávání přítele Paroubka, začala tato strana ztrácet, výrazně ji poškodil předseda Sobotka, který si pochvaloval ty nejlepší vztahy s německým sousedem a při tom úspěšné zašlapával sociálně demokratické hejtmany. A podobně se chová i současný předseda Hamáček – viz příklad poslance Foldyny. Konkrétní kritika se nepřipouští. O co dál byli staří Římané, když po objevení určité chyby měli radost, že pro to najdou adekvátní řešení.

Otec mě kdysi varoval a říkal z prvorepublikových zkušeností „sociální demokraté jsou nespolehliví a dovedou zradit“. A vida, v současnosti se rádi zúčastňují jejich členové sudetoněmeckých srazů stejně jako političtí představitelé KDU-ČSL. To vidí naši voliči a ztrácejí zájem tuto stranu podporovat a to nejen z tohoto důvodu.

Komunisté povstali prakticky z popela – Havel vykládal, že celých čtyřicet let řízených komunisty bylo vše úplně špatně a musíme se vrátit ve vývoji o 40 let zpět.

Na vývoji se výrazně a nenapravitelně podepsala privatizace – především do zahraničních rukou. A dnes se divíme, že příjmová část státního rozpočtu je jako děravý hrnec. Z té privatizační díry ročně uniká na 400 miliard zisku vytvořeného v ČR a do zahraničí. To slovo vrátit se zpět znamenalo bourat všechno to, co se za komunistů postavilo, nebo v tradici průmyslové země dál rozvíjelo. A skutečně : Zaniklo zcela ČKD, Kladenské ocelárny POLDI, silně se utlumila výroba oceli na Ostravsku včetně adekvátně tlumené hornické činnosti kvalitního koksovatelného černého českého zlata. Plzeňská Škodovka vyrábí se značně omezeným původním svým programem….. Kopřivnická TATRA s bídou udržuje výrobu nejlepších terénních nákladních vozidel na světě se samostatně odpruženými všemi poloosami a proto vozů nejvhodnějších do terénu. Ale tyto „vojenské vozy nejsou vhodné pro vyzbrojení sil NATO !“ Na východ jsme odmítli vyvážet, západ je nechce.

Přesto komunisté v poslední době spolupráce s menšinovou vládou Babiše poměrně velmi dobře dovedli pomáhat rozuzlovávat problémy vytvářené současnou a ve všem nespokojenou pravicovou opozicí.

Jejich podpora ale také klesá pro nevyjasněné ideové cíle této levicové strany. Dnes již zřejmě nejde o podporu k návratu budování socialismu. Ale mělo by jít s plnou silou o podporu českých státních a národních zájmů. A toto téma je po dobu již třiceti let silně (a dovolím si tvrdit a úmyslně) zanedbávanou oblastí, zvláště, pokud převažují (a právě u české pravice osobní zištné cíle) oproti cílům národním. A k nim se v poslední době přiklání mnozí jednotlivci z ČSSD. Pak se nedivme, že tyto skutky mnohdy máchané i u soudů nepřitahují levicově smýšlející občany naší země.

Asi by bylo prospěšné, aby se ČSSD silně zamyslela nad usnesením bohumínské konference někdy ze začátku devadesátých let a uvědomila si, co bylo jádrem problému české levice – sekera bohumínské konference zaťatá do spolupráce české levice. Tak, jak dlouho ještě tento relikt této „nové doby“ bude na politické scéně strašit ? Nebo to vydrží platit do úplného konce české levice ?

A co další hnutí a strany, které o sobě netvrdí, že jsou levicové, ale mají velmi podobné názory a za nimi již řadu let cíleně jdou. Bylo by velmi prospěšné pro českou levici, aby se ve společném postupu podobných cílů spojila i s dalšími a společně vytvořila třeba NÁRODNÍ BLOK. Na názvu ani tak nezáleží, spíš důležitý je společný cíl. To je ten cíl již zmíněné spolupráce v oblasti podpory státních a národních zájmů a to především na prvním místě budoucího společného usilování. Takový program by splňovala nejen KSČM a ČSSD, ale i SPD i hnutí ANO.


Je podle vznikající situace nejvyšší čas se probudit a tyto naznačené kroky postupně naplňovat. Z podpory úmyslně potlačovaného vlastenectví a národní hrdosti se náhle může probudit nová politická a v současnosti chybějící síla. Prohráli jsme toho za posledních třicet let již mnoho. Mnoho se dá napravit. Ale musí k tomu vést jasná a společná cesta za jednoznačně vytčeným cílem. Češi se prý nedovedou sjednotit, ale v případech nejvyšší potřeby to jde. Stavovská a stranická hrdost musí jít stranou – učiňme to konečně ve výše navrženém textu a v tomto novém programu.