Umělá inteligence: Cože, už dnes?

Avatar
Původní autoři

Patrick Ungermann
20. 1. 2021
Co je na tom špatného, když mi robot, který si bezvadně načetl naši místnost, můj velící hlas i vzhled, vyluxuje podlahu. Mám se dívat, jak to dělá žena? Máme se feministicky hádat, kdo vysaje prach dnes, když dětem se právě nechce? No, co je na tom špatného? Neodbytnému tazateli doporučuji přečíst si Karla Čapka. Nejlépe celého nebo alespoň výřez z díla. Karel Čapek věřil v dobrého člověka. Znal špatné lidské vlastnosti a věděl o lidských chybách. Jestli mě robotický vysavač, sytý údaji z mého bytu či domu, v něčem někomu nenapráší, nemuselo by ještě být tak zle
.
My, lidé máme silný vrtoch, že nacházíme zalíbení ve všem, co se nám nějak podobá. I Kristus musel přijít v lidské kůži, abychom ho nějak vzali na vědomí. A Boha Otce často malujeme docela lidsky jako stařečka. Ačkoli zrovna uplývající věk se spíš týká našich těl než duchovních stálic. V opičácích a daleko spíš v lidoopech nalézáme potěchu, protože i oni nám jsou podobní. Co myslíte, bylo víc přírodopisných snímků natočeno o medúzách nebo o lidoopech? Tribun lidoopů má s tribunem v lidské obci opravdu dost společného. V gestech i jinak. Však už ta podoba vyvolala spoustu vtipů a dost kriminálu za politiku. Zdá se, že je otázkou času, ne zábran (které jsou tady velmi vzácné), kdy inženýr a stroj zplodí jako rovnocenní partneři homunkula, jistě i homunkulu, neboli umělé lidi.

A znovu: Co je na tom špatného, bude-li umělý vnuk trpělivě naslouchat stařenčinu vypravování s fotografiemi, když skutečný vnuk, co měl být hřejivě lidský, na to nenalézá čas? Co má být závadného na umělé ženě, kterou nakoupím s programem literatury a akvaristiky? Poučím se a nikdy na sebe neštěkneme. A iluze pohlavní rozkoše? To už se jistě nějak vybádá. Přiznám, že mě ohromilo, jaká spousta lidí, včetně duchovně založených, ale i jiných, atavisticky zaměřených, baží po výrobcích s umělou inteligencí. Kdybych měl ještě minutu povytahovat obočí, řeknou, že umělé inteligenty nechci, jelikož se bojím chytřejších, než jsem já.

Jistě je mezi chytrostí a moudrostí pořád velký kus cesty. No, právě! Pokud mi umělá sympaťačka odoperuje zanícenou bulku, prosviští se mnou cichlidy z jezera Malawi, i vánočku upeče lépe než já, a to sama v sobě, a navíc její kůže nepřestane vydávat něžnou vůni anemonek, to bude těžká konkurence pro naše Haničky, Kristýnky a Lenky. A až se časy umoudří a lidé si zas začnou považovat svých národů a vlastí, začne se prototyp PQR opravdu jmenovat třeba Kristýnka a možná bude umět vtipkovat s českou lehkostí.

Přestaňme se teď nechat unášet nadženami a nadmuži (nedej Bože i naddětmi). Trh jistě zaplaví nadválečníci, nadzloději i nadpolicisté, možná nadžidé, nadmuslimové, nadkřesťané. Snad z toho bude víc než obyčejná mela. Jistě, zůstáváme Čapkovými lidmi, těmi dobrozláky – zlodobráky a v každém případě lidsky chybujícími poctivci.

Na tomto stupni vývoje (kdesi za počátkem cesty) bychom se do umělé inteligence pouštět neměli. To spíš, abych dal ženě najevo, že prach vysála moc pěkně, a ona aby si všimla něčeho jiného. Snad něčeho, co jsem já udělal. To raději poprosit, aby se Jenda tolik nebál smrti. Aby se Klárka zamilovala. Abych nezapomněl nakrmit křečka…