USA a krize: jak a proč oligarchové bojují s trumpismem

Avatar
Původní autoři

Rostislav Iščenko
18. 1. 2021   ukraina
Když mluvíme o vnitropolitické krizi v USA, nejednou jsme poukazovali na její přímou závislost na globální systémové krizi – krizi světového politicko-ekonomického systému, vytvořené USA, která (podle úmyslu) měla zabezpečovat trvalou dominanci USA, a udržela se sotva dvacet let.
Je pravdou, že deset let se nachází v permanentní vzestupné krizi.
Rovněž jsme uváděli, že vnitřní krize v USA získala podobu boje finančního (kompradorského) kapitálu s průmyslovým (národním). V tomto boji se Demokratická strana celkově ocitla na straně finančního kapitálu, a Republikánská (kvůli fenoménu Trumpa) na straně kapitálu průmyslového.

Ostatně, ve volbě strany není žádná ze stran zcela jednotná. Mezi demokraty jsou “odpadlíci”, razící program, analogický trumpovskému, a mezi republikány je nemálo stoupenců finančního kapitálu. Takže zde máme klasický rozkol elit, táhnoucí za sebou rozkol společnosti. Přičemž tento rozkol elit neprobíhá podle stabilizovaných linií, ale rýsuje nové. Alespoň k dnešnímu dni američtí experti nevylučují rozkol nejen Republikánské strany (což je možné vysvětlit její současnou porážkou), ale také Demokratické (třebaže jako by na vrcholu úspěchu, doplněného represemi proti nesouhlasným, by se strana-dočasný vítěz měla zkonsolidovat).

Všechno to je absolutně jasné a průzračné. Ale to všechno nedává odpověď na klíčovou otázku – jakou Ameriku (přesněji jaké Ameriky) chtějí vybudovat oponující si politické síly? A proč byli republikáni v rozštěpené americké společnosti podpořeni pravými tradicionalisty, a demokraté levými liberály? Tudíž, proč finanční kapitál, který se dříve spoléhal na krajně pravé síly, najednou asi před dvaceti-třiceti lety udělal vyvedení ve prospěch trockistujících levičáků? Právě trockistujících, nikoli trockistů, jelikož v porovnání s nynějšími levými liberály se Lev Davidovič se svou teorií permanentní revoluce, spoléhání se na pracovní armádu, tedy, na sílu státního potlačování, zdál být ostřejším pravičákem než Trump.

Právě v tomto, v otázce o vztahu ke státu, spočívá hlavní protiklad v pohledu na budoucnost soupeřících amerických táborů. Ti, kteří chtějí udělat Ameriku znovu velikou, potřebují silný stát. Stát silný jak politicky, tak i hospodářsky. Právě proto se Trump nejen pokoušel za každou cenu navrátit průmyslové podniky na území USA a zajistit reálný sektor oběhovými prostředky umírněním chtivosti bankéřů, ale neodhodlal se odpovědět na silové uchvácení moci silou.

Pro konzervativní trumpisty je zákonnost hlavním fetišem. Třebaže volby byly falzifikovány, a soudy přijímají nespravedlivá rozhodnutí, nemohou a nechtějí překračovat zákon dokonce ani na ochranu zákona. Trump se ne náhodou několikrát veřejně obdivoval Putinovi. Jako svého času Putin začal bojovat s oligarchy, a jako Putin v Rusku se orientoval na vytvoření v USA byrokratické republiky. Byrokracie je třída (myslím, že pro současnou společnost by bylo správnější říci sociální skupina), která má největší zájem na silnému státu. Stát je hlavní aktivum kolektivní byrokracie. Pokud je toto aktivum pod úplnou kontrolou byrokracie, tak oligarchové v zemi nejsou, protože každý, dokonce ten nejbohatší, člověk se musí podřídit zákonu, a zákon může kdykoliv přerozdělit jakékoliv bohatství (jak říkali staří Římané: “Císař disponuje velkým právem konfiskace”).

Pro jednotlivého byrokrata může být úplatek docela přijatelným způsobem obohacování, ale pro zdravý byrokratický organismus je takové chování nepřijatelné, protože oslabuje pozice kolektivní byrokracie vytvářením podmínek pro uchvácení kontroly nad státem její přeměnou finančními pytli na oligarchy. Proto zdravá byrokratická republika bojuje s korupcí v řadách státního aparátu obzvlášť důsledně. Zvítězit nad korupcí nelze, ale lze ji udělat nikoli pravidlem, ale excesem, což už je dostatečné pro normální existenci byrokratické republiky.

Připomeňme si, že Trump ustavičně obviňoval svého oponenta a jeho tým ze všestranné korupce. Takže demonstroval státnímu aparátu, americké byrokracii, že demokrati jsou pro něj nepřijatelnou volbou, protože se snaží nastolit v zemi oligarchický režim přeměnou byrokratů z hospodářů státu na lokaje u oligarchů. Částečně byrokracie tento vzkaz zaslechla a Trump dostal kupodivu vážnou podporu ve státních strukturách, třebaže nebyla dostatečná, aby čelila probidenovskému puči.

Mluvím o tom, že podpora byla kupodivu významná proto, že za prvé, oligarchizace amerického státu probíhala dávno, takže byrokracie byla už pořádně rozložená, a pořádná čistka jejích řad nebyla provedena. Ostatně, tady Trumpovi není co vytknout, i Putin ke konci prvního období pouze začínal čištění státního aparátu a neukončil ho dokonce ke konci druhého, i když významně postoupil, učinil aparát dost spolehlivou a řiditelnou oporou. Natolik spolehlivou, že dokonce mohl dovolit čtyři roky popracovat na postu prezidenta Medveděvovi.

Za druhé, a tady už Trump nese plnou vinu za neadekvátní hodnocení záměrů svých politických oponentů, když byl přesvědčený, že demokrati, stejně jako on sám, nebudou obětovat americký stát okamžitému úspěchu, jelikož je pro ně toutéž nejvyšší hodnotou, stejně jako je pro něho. Proto byl Trumpův tým přesvědčený, že, když shromáždil dostatečné důkazy o falzifikaci, když se spolehl na značnou politickou podporu a na práci nejlepšího týmu právníků v USA, snadno přehraje své oponenty.

Právě tato chyba Trumpa svědčí o tom, že dokonce americké elity nechápaly v plném rozsahu, a možná ani nyní to ještě zcela nechápou, jak daleko to zašlo. Skutečně, když Trump bojoval o prezidentství s Clintonovou, byla prooligarchickým demokratům silná Amerika potřebná stejně, jako probyrokratickým trumpistům. V tom okamžiku americký finanční kapitál ještě soudil, že se může porvat o zachování své globální hegemonie. Proto tehdy, v listopadu roku 2016, se demokrati, když se na doraz dostali ke státnímu převratu, přesto pro něj nerozhodli. Začali proti Trumpovi barevnou revoluci, ale nedotáhli ji do konce a omezili se na paralyzování značné části státního aparátu a omezení možností týmu prezidenta.

Během uplynulých čtyř let uplynulo hodně vody. Trumpovi se podařilo trochu přeorientovat americkou zahraniční politiku. Ale to hlavní spočívá v tom, že USA pokračovaly v předstihu slábnout a k danému okamžiku je jasné, že obnovit globální dominanci už nebudou s to. Americká oligarchie už nepotřebuje silný stát. Potřebuje moc nad jeho zbytky.

Vidíme, jak ukrajinská oligarchie, když zničila svůj stát jako byrokratický aparát působící na základě určitých pravidel, nicméně s minimální zahraniční podporou sedm roků pokračuje v drancování, okrádá mrtvolu ukrajinské státnosti. Americká oligarchie je v lepší poloze.

USA jsou, po svých volbách, už směšné, ale stále jsou ještě silné. Jejich politický a ekonomický vliv dokonce v jimi kontrolovaných regionech světa bude strmě klesat, ale neklesne na nulu hned zítra. Dolar je stále ještě hlavní měnou světových zásob a světových obchodních dohod. Dokonce i když ostatní svět jej bude vytlačovat organizovaně a koordinovaně, bude k tomu zapotřebí několika let, ale ke koordinaci a dokonce k elementární shodě ve světě je daleko.

USA pořád ještě disponují obrovskou, dobře vyzbrojenou armádou, která bude v nejbližších pěti letech podstatným argumentem v regionálních konfliktech (potom se začne stále silněji projevovat technické zaostávání). USA mají k dispozici obrovský jaderný arzenál, který jim umožňuje nemít ani za deset roků obavy z přímého vojenského útoku, a který jim také umožňuje snížit efektivnost možné porážky USA v některém z regionálních hybridních konfliktů požadováním kompromisu na základě jaderného vydírání.

Znamená to, že ty funkce americké státnosti, na nichž má oligarchie zájem, se budou udržovat dostatečně dlouho, aby se dnes nemuselo myslet na nepříjemnou budoucnost. Zároveň odumírání funkce demokratických voleb (jejich proměna na fikci), a také rovnosti všech před zákonem, zabezpečované spravedlivým soudem je přirozený proces. Ty oligarchové nepotřebují. Oligarchové ničí tyto funkce v USA stejně rychle, jak je zlikvidovali na Ukrajině přechodem k přímému otevřenému silovému potlačení svých politických odpůrců, dokonce i za cenu rozbití státnosti.

Oligopoly (TNK) předvedly dostatečné silové možnosti, jež jim umožnily uskutečnit státní převrat. Jsou přesvědčeny, že mají dostatek možností pro potlačení hypotetického vnitroamerického odporu i v budoucnu. Opět je zde příklad Ukrajiny, svědčící v jejich prospěch. Absolutně oslabený, prakticky zničený ukrajinský stát nebrání ukrajinským oligarchům v zabezpečování své moci pomocí teroru, uskutečňovaného jak soukromými armádami a bandami nacistických žoldáků (na způsob eskadron smrti), tak i privatizovanými týmiž oligarchy částmi bývalých státních silových struktur. Američtí oligarchové předpokládají, že když se jim to podařilo u drobných ukrajinských lokajů, tak se to podaří i u nich – takových velikých.

Formálně všechny normy američtí oligarchové dodrželi. Trump se obracel na soudy, jeho stoupenci žádali ustanovení vyšetřování Kongresem, ale všude byli odmítnuti. To nedodalo bidenovskému týmu doznání trumpistů. Dokonce pro mnohé jejich vlastní stoupence byly falzifikace a násilí vůči zákonu příliš zjevné. Ale, zdůrazním ještě jednou, formality byly zachovány a nyní se bidenovci prezentují jako obhájci zákona před “teroristy”-trumpisty. To nepotřebují na dlouho, dokud neupevní právě uchvácenou moc, je nutno vyloučit možný organizovaný odpor byrokracie. Aparát může pozřít jakékoliv politiky bez zakuckání se, ale po upevnění se v mocenských orgánech mohou politici začistit aparát.

Jak jsem psal výše, už prováděné i budoucí akce demokratů boří americkou státnost. Nicméně americká oligarchie se vnímala jako globální a stala se natolik drzou, že už se neobává zůstat bez státu za zády, a počítá s tím, že když jí stačily vlastní zdroje k tomu, aby uchvátila Ameriku, tak stačí a na to, aby uhájila své zájmy v měnícím se světě.

Proč je pro nás důležité důkladně pochopit, co se děje v USA? Proto, že levicově liberální (včetně pseudokomunistických) hnutí celého světa se orientují na finanční oligarchii. Část z nich upřímně (pro vrozenou blbost), a část za peníze huláká na každém kroku, že bojují za rozbití “buržoazního státu”, blýskají se Marxem a Leninem, které nečetli, a kdo četl, ten je nepochopil.

Skutečně pracují na rozbití státu. Ruské svého, německé svého, francouzské svého a tak dál. Ať si myslí cokoliv, de facto to dělají v zájmu transnárodní oligarchie, globálního finančního kapitálu, který je připraven schlamstnout mrtvoly USA, Ruska, Číny, EU a jiných stejně, jak nyní požírá mrtvolu Ukrajiny. Silné byrokratické republiky jim v tomto plánu překážejí. Nepotřebují silné státy. Potřebují bezvýznamné trosky.

Právě proto vnitropolitický boj v USA je pro nás nejenom zajímavou podívanou, ale vědeckou experimentální základnou pro boj za vlastní státnost s mezinárodním finančním kapitálem (nadnárodní globalistickou oligarchií) a jeho levicově liberálními žoldáky.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová