Cyklem Generálové nám ČT pomáhá připravit se na příchod fašizmu

Avatar
Původní autoři

Lubomír Man
6. 2. 2021
Jestliže Česká televize vyrobí jakýkoli program týkající se naší historie, můžete si být jisti jen jediným: Že totiž ani v tom nejnepatrnějším nepůjde o program, jehož cílem by snad mělo být rozšíření vašich historických vědomostí a znalostí, ale jedině o indokrinaci, čili nálev nového evropského pohledu do vaší hlavy. Ukuchtěného tak, aby se ve všech ohledech kryl s Usnesením o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy, přijatém Evropským parlamentem loňského září, který jako hlavní svou tezi uvádí, že Druhá světová válka nezačala útokem Německa na Polsko v r. 1939, ale paktem o neútočení, uzavřeném v témže roce mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem.

 Takže viníkem politováníhodného a hrůzného válečného konflikt není dle této teze už jen nacistické Německo, ale i SSSR a potažmo tedy i současné Rusko. Nu a protože když jsou viníci jednoho provinění dva, jsou vlastně viníky jen polovičními, což je pro Němce novým benefitem, který je v novém historickém výkladu Evropy nutno brát v co největší možné míře do úvahy.

To je tedy základní rámec pro výklad moderní evropské historie, dle něhož se mají a spíš i musí historie jednotlivých evropských zemí srovnat tak, aby tento rámec v žádném svém bodu nepřečuhovaly, ale byly s ním v co možná nejpřesnějším zákrytu..

Toto snaha byla zřejmě hlavním podnětem pro zrod šestidílného cyklu Generálové, jehož první díl nazvaný Kdo s koho? jsme měli možnost shlédnout ve středu večer na ČT 2. Nu a máme-li zhodnotit nakolik splnil požadovaný úkol EU mu daný, a nakolik byl v tomto směru proti až dosud platnému výkladu naší historie novátorský, pak všechna čest. Všechno, co jste se kdy učili a všechno, co jste kdy četli, obrátil už tento první díl vzhůru nohama. Prezident Beneš byl bezcharakterní člověk, a tvůrcům cyklu k potvrzení tohoto odsudku stačil jediný údajný výrok Štefánikův. Nu a že letadlo, převážející Štefánika z Itálie do vlasti, bylo zřejmě na Benešův rozkaz sestřeleno, se v pořadu sice přímo netvrdí, ale tvůrci tento výklad šikovně naznačují dvěma informacemi: za prvé se prý ti dva přímo bytostně nenáviděli a za druhé jakýsi politik, jehož jméno jsem bohužel nezachytil, se prý k Štefánikově smrti v troskách italského letadla vyjádřil těmito výmluvnými slovy: „Štefánik zemřel v pravý čas“.

Tolik tedy k osobě Edvarda Beneše, který to od tvůrců pořadu schytal snad ještě víc, než jsme to z rádia slýchali za protektorátu. Zato druhá šířeji pojednávaná osoba Radola Gajda byl frajer, který hned po Říjnové revoluci pochopil, kde je právo a spravedlnost, a navzdory váhavému postoji T.G. Masaryka, aby se légie co nejvíce možno vyhýbaly účasti na bojích znepřátelených ruských frakcí, bil bolševiky hlava nehlava kde se mu k tomu jen naskytla příležitost. A byl to právě on, který si ze všech v prvním dílu cyklu pojednávaných osob odnesl vavřínový věnec nejzelenější.

Že byl fašistou – to už dnes zřejmě oficiálnímu médiu nevadí. A možná se tímto veskrze kladným: zobrazením Gajdy už otevírá cesta, aby to už v nejbližší budoucnosti nevadilo nikomu a ničemu, protože po liberální demokracii nám už ani žádný jiný výběr historie vlastně nenabízí.

Takže: Zvykejme si, je možná to nejpodstatnější, co nám cyklus Generálové vzkazuje.