Jiří Jírovec
10. 3. 2021
Premiér Babiš se dopustil strašlivé věci: Chtěl nám znehodnotit maturitu, tedy vysvědčení potřebné na cestě vzhůru za kariérou. Navrhl totiž, aby střední školu neukončila maturita, ale výsledná známka z jednotlivých předmětů. Udělal to špatně: Měl občanům sdělit, že mluví o praxi běžné v USA. Co je dobré v zemi velkého bratra je nepochybně přijatelné i pro Česko. Proti tomu si nikdo nedovolí ani špitnout.
Absolvování severoamerické střední školy vyžaduje, aby student zvládl několik povinných a výběrových předmětů. Hodnocení má formu písmen nebo procent. Maturita jako taková neexistuje, jen diplom obsahující známky z jednotlivých absolvovaných předmětů a výsledný průměr.
Vyšší stupně vzdělávání (college, university a jiné postsekundární programy) nevyžadují přijímací zkoušky. Tyto instituce zveřejňují minimální požadovaný průměr, aby se žádostí o přijetí vůbec zabývaly. Špičkové university mohou požadovat 90, kdežto méně žádané až 70%. Výjimkou je medicína a umělecké školy.
Českou maturitu lze považovat za pozůstatek minulosti, kdy absolvování středního vzdělání mělo velkou váhu. Nebylo jen jedním krokem na cestě vzhůru.
Maturita je … aby to bylo důstojné. Maturant přijde v obleku a před komisí předvede, že si něco z látky, absorbované během minulých let, alespoň něco zapamatoval. Nejde o znalosti ani o šíři vzdělání, ale o to aby předání kusu papíru bylo důstojné. Kdysi se závěrečnými zkouškami důstojně zakončovala i základní škola.
Američan Charles J. Sykes se úrovní amerického vzdělání zabývá v bestselleru „DUMBING DOWN OUR KIDS – Why American Children Feel Good About Themselves But Can’t Read, Write, or Add“ Tedy „Ohlupujeme naše děti. Proč se americké děti cítí dobře, i když neumějí číst, psát a počítat.“
Sykes si všímá dvou procesů, které datuje zpět na začátek dvacátého století. Je to postupné snižování požadavků a vliv testování znalostí na úpravu studijních programů. Špatný výsledek testů neznamená varování: „Pozor, vyučovací metody selhávají.“ Místo toho se nároky sníží. Sykes konstatuje, že by současní žáci nerozuměli textům, s nimiž jejich předchůdci pracovali na začátku dvacátého století.
Zmírňování požadavků probíhá i v Česku. Jestliže příliš vysoké procento žáků propadne z matematiky přijdou pokusy o její vyřazení z maturitních předmětů.
Kdysi byla v osnovách občanská výchova. Zdůrazňovala co máme, život v míru a spolupráci mezi socialistickými státy. A také nezaměstnanost a krize v kapitalistických státech.
Od té doby se mnohé změnilo a o národu se přestalo mluvit. Jsme NATO, Západ, EU.
Historie se stala zbytečnou. České národní obrození se ukazuje jako nešťastná kapitola v jinak spokojeném životě v Rakousku-Uhersku. První republika se setrvačností oslavuje 28. října. Pak ještě Baťa a dál nic. Poúnorovou dobu odepsal jednoduchý Farský slovy “hnus a devastace”. K tomu lze v hodině dějepisu těžko něco dodat. Posametová doba je příliš čerstvá. Dobu kšeftů a rozkrádání je lépe vynechat. Zbývá Řecko a Řím. Tam bylo příliš mnoho otroků a bohů, takže co s tím.
Současnou společnost formují media prostřednictvím orwellovských desetiminutovek nenávisti, které jsou součástí přepisování české historie tak, aby nakonec byla zcela a úplně pravdivá.
Andrej to schytal neprávem. Jeho návrh nic nezmění na nevzdělanosti nastupující generace.
