Jiří Jírovec
9. 4. 2021
Stavět reaktor je složitá věc. To není, jako když pytlák střílí hajnýho, jak říkal Švejk.
Budoucí stavba reaktoru v Dukovanech je spojena se zákulisním bojem mezi vládou a opozicí.
Ponechme stranou otázku, zda je taková stavba uskutečnitelná v zemi, která se 18 let tahala s farmářkou o kousek pole na dálnici a neumí se dohodnout se zaseklým soudcem, jehož pozemek brání stavbě v jiném koutě republiky.
Představa, že stavba, přesahující působení několika vlád je možná, se pohybuje na hranici špatného vtipu. Už jen proto, že neexistuje shoda na tom, zda ty „atómy“ vůbec potřebujeme.
Do procesu budou házet vidle odpůrci jádra a do hry vstoupí soudy, nedávno posílené názorem Ůstavního soudu, podle něhož lze odsoudit vše, co nebylo „dostatečně vysvětleno.“
Problém Dukovan se v současné době smrskl na otázku, zda vyřadit Rusko (Rosatom, chcete-li) z řad adresátů úvodní informace, naznačující že Česko zamýšlí stavbu reaktoru. Technicky jde o upozornění, že časem bude vypsán tendr.
Ve společnosti se začala šířit fáma, že české zpravodajské služby doporučují Rosatom předem vyřadit. Občanům, kteří si nemohou ověřit o co jde, zbývá jen věřit, že u nás tajné služby zatím nevládnou a jejich informacemi vláda může, ale nemusí řídit.
Babišova vláda tvrdí, že tendr vypíše až příští vláda. Pro opozici, která již dnes obhlíží ministerské pracovny a zvažuje, kdo se a kam vejde a kde usalaší, to je problém. Jako čert kříže se bojí, že Rosatom může do tendru vstoupit s daleko výhodnější nabídkou než ostatní zájemci.
Opozice se tedy snaží zabít dvě mouchy jednou ranou: Pokud se podaří přimět Babišovu vládu k vyřazení Rosatomu ještě před volbami, může si natřásat peříčka, že právě ona a jen ona se umí sebevědomě postavit odvěkému nepříteli a hájit svoje (pardon naše) zájmy. Současně jejich pohrobkům odpadne trapná povinnost vysvětlit občanům, proč si za elektřinu „připlatí.“ Vznešené hodnoty se cestou dolů totiž vždy proměňují na grošíky, které občan musí počítat.
Vše není tak horké, jak se zdá. Než se v Dukovanech slavnostně kopne do země, může dojít k válce s Ruskem nebo, méně pravděpodobně, ke změně vztahu Washingtonu ke světu.
Ukazovat části světa napřímenou páteř je u nás v módě. Čím výše bude čnít naše sebevědomá hlava, tím lépe zachytí nad ní vytrčený nasliněný ukazovák správný vítr do pláště.
Všechno se veselí, poctu ti vzdává, novému pánovi čest buď a sláva! Sláva! Sláva! Milostiv budiž k nám, náš pane jasný, dlouho vládni nám slavný a šťastný! To se zpívá v Jakobínovi a to je oč tu běží.
