EU se snaží zabořit co nejhlouběji do Erdoganova pozadí

Avatar
Původní autoři

 

Ivan David

8. 4. 2021

Německý novinář Jan Jessen napsal na svém fb trefný status. V textu uvádí, že „Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová a stálý předseda Evropské rady Charles Michel se v úterý setkali s tureckým prezidentem Recepem Erdoganem v Ankaře. Mluvili tedy s mužem, který je odpovědný za porušování mezinárodního práva, agresivní války, nelegální okupace, etnické čistky, hromadné zatýkání demonstrantů a opozičních politiků, za odvolávání a zatýkání svobodně zvolených starostů, za zatčení bývalých admirálů, kteří chtějí dodržovat smlouvy“, shrnuje Jessen počínání Erdoganovy vlády za poslední léta. Dále pokračuje: „Nemusíte však mít starosti, zda Von der Leyenová a Michel kritizovali stav lidských práv v Turecku či požadovali propuštění politických vězňů nebo ukončení okupace severní Sýrie. Hovořili hlavně o posílení hospodářské spolupráce s Tureckem a o tom, jak zajistit větší ziskovost spolupráce pro obě strany, například tím, že na oplátku Turecko zabrání uprchlíkům cestovat do Evropy. Von der Leyenová sice na tiskové konferenci po ukončení rozhovorů s Erdoganem a za jeho nepřítomnosti uvedla, že prý EU nebude váhat odsoudit negativní vývoj v Turecku a že lidská práva jsou velmi, velmi důležitá. Zda se Erdogan smál, když to slyšel, nebylo sděleno,“ uzavřel svou úvahu Jessen.

Tato návštěva přímo navazuje na skandální březnové usnesení Evropské rady, kde bylo rozhodnuto o prohloubení hospodářské spolupráce s Tureckem a rekordních dodávkách eur pro jeho válečné plány, maskované jako pomoc uprchlíkům. Z dodávek EU si Turecko kromě mnoha zbraňových systémů zakoupilo také čluny pro pohraniční stráž, které bez omezení vozí uprchlíky na Lesbos, jak minulý týden zveřejnil server Defence Net. 

Co se zatčení penzionovaných důstojníků a admirálů týče, o kterých se Jessen také zmínil, jedná se o 103 bývalých admirálů, kteří kritizují záměr Erdogana odstoupit od smlouvy z Montreaux, která upravuje režim v průlivu Bospor a Dardanely a zajišťuje přístup do Černého moře těžkým vojenským lodím pouze těch zemí, které mají u Černého moře pobřeží. V plánu jsou totiž obří manévry NATO a amerického námořnictva v těsné blízkosti Krymu. Je tedy jasné, že Erdogan je nedotknutelný jak ze strany EU, kvůli nezvládnuté uprchlické politice, tak ze strany USA a NATO, a to i kdyby pořádal místo dosavadních “mimosoudních vražd” (popravy musejí být “po právu”) nepohodlných politiků a aktivistů jejich veřejné popravy na náměstích.
Jessen kritizuje ve svém statusu také fakt, že Turecko odstoupilo od Istanbulské smlouvy proti násilí na ženách. Jakkoli o této smlouvě mám nevalné mínění a považuji ji za dalšího trojského koně různých genderových aktivistů v jejich úsilí zaplevelit evropský právní řád, v Turecku je skutečně domácí a institucionální násilí vůči ženám obrovský problém. Denně je zabito, většinou rodinnými příslušníky, několik žen, většinou „z důvodu cti“. Erdoganův vztah k ženám krásně ilustruje přiložená fotografie, kde Ursula von der Leyenová nesměla sedět po jeho boku při oficiálním fotografování a jednání, ale byla nucena sama hledat, kam si sednout. Nakonec sedí od „sultána“ v patřičné vzdálenosti, příslušející ženám, když muži diskutují. Krásně to ilustruje i to, zač považuje Erdogan celou EU – za podřízenou instituci. Dlužno dodat, že se podřizuje sama.