Petr Schnur
27. 4. 2021
A máme to černé na bílém. Jeden ze dvou „motorů EUropy“, Německo, právě prohlásilo ústy ministra zahraničí Maase, že odmítá ‚konfrontační řev‘ (Konfrontationsgeschrei) na adresu Ruska, se kterým chce mít EU dobré sousedské vztahy (1). Ta Evropa, jejíž „solidarity“ se naší hrdí a bodří válečníci dovolávali. Úřadující ministr zahraničí to sice adresoval na adresu Zelených, partaje polovzdělaných (je známo, že jejich vůdci se vyznačují absencí ukončených vzdělání), strany, která se může pyšnit politickým kotrmelcem od pacifismu k militarizmu, od antiamerikanizmu k americkému pudlíkovi, od ekologie k zeleně natřenému neoliberalizmu.
Nicméně naším tématem v tomto okamžiku nejsou němečtí Zelení a jejich rusofóbní vedení, nýbrž hrdinná česká vláda a ještě hrdinnější „slušná“ opozice, kterým se podařil historický kousek, nemající v dějinách českých, československých i evropských obdobu: během dvou dnů odříznout Česko od dodávky a možná i výroby ruské vakcíny, pohřbít nebo předražit Dukovany, zdecimovat diplomatické styky a zřejmě i obchod s Ruskem, čehož dozajista, jako pokaždé v celé „slavné“ polistopadové historii, využijí „(ne)solidární spojenci“, možná včetně chytrých a na rozdíl od Čechů vůbec ne naivních Poláků.
Za blbost se platí a za naivní, bezduchou nabubřelost, se kterou jsme to Rusům „nandali“, dvojnásob. Pořvávat na Rusko v domnění, že mám krytá záda Spojenými státy a Evropskou unií, není hrdinství, ale sebe klamná fraška, nehledě na to, že skutečná hrdost vypadá jinak než jak ji prezentují naši euroatlantici z amerického konečníku. Národní hrdost najdeme nejen v našich dějinách, ale i nyní, ale rozhodně ne u těch, kteří třicet let po „sametu“ mají potřebu bourat pomníky osvoboditelů a stavět nové skanzeny Rakousko-uherské monarchie. Kdo chce být skutečně hrdý, ten se hned druhý den hlasitě nedovolává „solidarity spojenců“.
Nikoliv křiklouni z řad frakce „slušných“ amatérů, ale Prezident Zeman ukázal, že má státnického ducha a smysl pro právo a diplomacii. Vláda a sní spojená „opozice“, které popřely zdravý rozum i nejzákladnější pravidla právního státu a mezinárodní diplomacie, která presumpci viny vyzdvihne k základní, navíc jednosměrné metodě diplomatického jednání v klíčových zahraničně politických vztazích, které skrze své amatérské, naivní a arogantní jednání poškodí stát, porušily ústavní slib a měly by nést politicko-právní následky, zodpovědné osoby za ekonomické poškození státu na soudní lavici. Ale to by musel právní stát skutečně fungovat… .
Premiér Babiš se do této hry (citát) „jednoznačných důkazů.. a.. důvodné podezření“ nechal zatáhnout. Jaké tlaky to způsobily a co ho vedlo k tak katastrofickému obsazení ministerstva zahraničí a průmyslu musí vědět on sám. Možná přitom měl na paměti osud Petra Kellnera, kdo ví… . Ministr Havlíček by za jeho rozhodnutí měl být okamžitě odvolán z místa a opozicí popohnán před vyšetřovací komisi, kdyby opozice byla opozicí hájící právo a vlastní stát a ne agendou cizích zájmů. Faktem zůstává, že mohl vejít do historie jako premiér, který se nenechal zlomit a dohnat k tomu, aby se stal subjektem tohoto trapného divadla – po pevné pozici v kauze tzv. uprchlických kvót a racionálnímu přístupu ke klimatické otázce na to měl. Sputnik V byl na dosah, Rosatom bylo jediné logické, racionální řešení pro Dukovany. Snad jedině Česká republika je schopna sama sobě a dobrovolně kopat ekonomický hrob a dobrovolně sestoupit na úroveň tzv. rozvojových zemí.
A tzv. opozice plus Senát? Pokud cizí velvyslanectví podaly hlášení svým vládám, co se u nás děje a že Česko stojí bezmála na pokraji invaze do Ruska, není se co divit, že německý ministr právě v těchto dnech vysílá signál do české kotliny, provincie nezadržitelně upadající do bezvýznamnosti. Nikdo v Evropě, kdo pracuje profesionálně nebo alespoň pomocí zdravého rozumu, nemohl brát „ruskou stopu“ ve Vrběticích vážně. Dva agenti, kteří zpackají akci v Česku, jsou posláni do Salisbury na Skripala a protože i tam zanechají stopy jak slon v písku dostanou od Putina vyznamenání? Solidarita by v tomto případě znamenala udělat ze sebe spolu s Prahou kašpara – skutečně to náš tragikomický (ne)politický soubor očekával?
Pražský kavárenský cirkus demonstruje skutečnost, že současná politická „reprezentace“, jedno zda vláda nebo opozice s výjimkou KSČM a SPD, nemá o diplomacii ani ponětí. Jinak by musela vědět, že solidarita EU, o kterou tak dojemně žebrala, má své meze tam, kde začínají její ekonomické zájmy. A že ti, kteří mají velkou hubu a málo rozumu, musí zažít lekci, která jim to připomene. Bohužel na úkor příštích generací, kterým to ale očividně nedochází.
