Vrbětice jako světodějný činitel a naši velikáni

Avatar
Původní autoři

Jiří Jírovec
21. 4. 2021
Sněmovna se 20. dubna rozbouřila kvůli slovu „zboží.“ Premiér je použil na tiskové konferenci, při níž oznámil, že existuje důvodné podezření, že ve Vrběticích šlo o útok na zboží, které komusi patřilo a mělo být kamsi vyvezeno.

Druhý den slovo „zboží“ odvolal, protože se dostal pod tlak opozice. Ta kontrovala nelogickým výrokem, že ve skladišti zahynuli dva lidé a ti přece nejsou zboží. Protože jsou omezení, nevědí, že Západ dávno vymyslel termín „collateral damage,“ který je používán ve výmluvách, že se cosi
vymklo původnímu záměru. A také se užívá půvabného termínu “lidské zdroje”.

Když NATO v roce 1999 bombardovalo Srbsko, jedním z bohulibých cílů byla budova bělehradské televize, která vysílala Miloševičovu propagandu. Svět tehdy oběhla fotografie techničky zavalené troskami. Tady kus těla, tamhle noha a ruka. Ta žena nebyla terčem, který odsouhlasil Havel i Zeman.
Statistika ji zařadila mezi collateral damage tedy do vedlejších škod. Stejně jako 16 dalších obětí. Západní novináři, jimž TV poskytovala služby dostali echo a včas prchli.

Premiér se neměl trapně omlouvat. Měl vysvětlit, že dva nešťastníci z Vrbětic spadají do zmíněné kategorie vedlejších škod. Takový je holt život. Při akcích na cizím území (takové je podezření) někdy létají třísky.

V Česku existují sebevědomě ztopoření politici. Jejich odvaha bohužel končí v okamžiku, kdy by měli praktikovat pravidlo „padni komu padni.“ Proto neprotestují proti útokům na iránském území, zabití iránského vědce, rozpuštění a vypuštění novináře nebo odstřelení iránského generála v Badgádu. Nový pán by se mohl rozlobit.