Jiří Jírovec
21. 4. 2021
Sněmovna se 20. dubna rozbouřila kvůli slovu „zboží.“ Premiér je použil na tiskové konferenci, při níž oznámil, že existuje důvodné podezření, že ve Vrběticích šlo o útok na zboží, které komusi patřilo a mělo být kamsi vyvezeno.
Druhý den slovo „zboží“ odvolal, protože se dostal pod tlak opozice. Ta kontrovala nelogickým výrokem, že ve skladišti zahynuli dva lidé a ti přece nejsou zboží. Protože jsou omezení, nevědí, že Západ dávno vymyslel termín „collateral damage,“ který je používán ve výmluvách, že se cosi
vymklo původnímu záměru. A také se užívá půvabného termínu “lidské zdroje”.
Když NATO v roce 1999 bombardovalo Srbsko, jedním z bohulibých cílů byla budova bělehradské televize, která vysílala Miloševičovu propagandu. Svět tehdy oběhla fotografie techničky zavalené troskami. Tady kus těla, tamhle noha a ruka. Ta žena nebyla terčem, který odsouhlasil Havel i Zeman.
Statistika ji zařadila mezi collateral damage tedy do vedlejších škod. Stejně jako 16 dalších obětí. Západní novináři, jimž TV poskytovala služby dostali echo a včas prchli.
Premiér se neměl trapně omlouvat. Měl vysvětlit, že dva nešťastníci z Vrbětic spadají do zmíněné kategorie vedlejších škod. Takový je holt život. Při akcích na cizím území (takové je podezření) někdy létají třísky.
V Česku existují sebevědomě ztopoření politici. Jejich odvaha bohužel končí v okamžiku, kdy by měli praktikovat pravidlo „padni komu padni.“ Proto neprotestují proti útokům na iránském území, zabití iránského vědce, rozpuštění a vypuštění novináře nebo odstřelení iránského generála v Badgádu. Nový pán by se mohl rozlobit.
