Aktivisté z Den(n)íku N

Avatar
Původní autoři

30.6.2021  ParlamentnáíListy

Na naší mediální scéně už tři roky působí subjekt zvaný Deník N. Za dobu své existence se vyprofiloval jako jednoznačně politicky orientovaný (proti dnešní vládní koalici a proti prezidentu Zemanovi) a pomáhá naplno provozovat to, čemu sami tito lidí říkají „rozdělování společnosti“. Jednoduše řečeno, jak praví staré přísloví, zloděj křičí: chyťte zloděje!

Původní „mateřská” platfoma Deníku N vznikla na Slovensku koncem roku 2014, kdy někteří novináři, kteří nesouhlasili se vstupem finanční skupiny Penta do vlastnické struktury vydavatelství Petit Press (vydavatel deníku SME), odešli ze SME a přišli s Denníkem N, původně jako platformě ryze webové, později i tištěné.

Zajímavé je podívat se na ekonomiku Denníku N. Od počátku roku 2015 až do půli roku 2017 vykazují ztrátu (až ve stovkách tisíc Eur). Vedle toho se pyšní tím, že Denník N získal grant za projekt vzdělávacích příruček pro středné školy a dalších několik grantů od Googlu opět v řádu stovek tisíc Eur. Omluvte drobnou ironii: Tomu se tedy říká nezávislá žurnalistika.

Vydavatelem Denníku N je společnost N Press s.r.o., která má základní jmění 5 tisíc Eur. Jedním ze dvou největších spoluvlastníků této s.r.o. je společnost Denník N, a.s. se základním jměním 26.100 Eur. Akcie jsou na jméno, čili z obchodního rejstříku se konkrétní akcionáře nedozvíme. Co je možná vůbec nejzajímavější, hned na počátku vstoupili do N Press s.r.o. investoři z firmy Eset, a to částkou ve výši 1,2 mil Eur, za což získali 51 procent většinu akcií. To je k vážnému zamyšlení: Projekt, který (i při dnešní vydavatelské situaci) zdaleka neslibuje brzké navrácení nákladů, tváří se jako vydavatelský underground, jakýsi mediální Jánošík, a hned do vínku obdrží částku ve výši (převedeno na koruny) cca 30 milionů. To nemůže být náhoda. Někdo tu něco sleduje, a výše nákladů a čtenost média to asi nebude.

V roce 2018 byla vytvořena česká obdoba, Deník N. Deník N je vlastněn ze dvou třetin českou nadací Independent Press a z jedné třetiny slovenským Denníkem N, resp. jeho vydávající společností Denník N a.s. Většinový podíl 66,6 % akcií společnosti N media, která vydává toto médium, drží prostřednictvím společnosti Independent Press osm investorů. Vedle majitelů nakladatelské skupiny Albatros manželů Silke a Jaroslava Horákových jde o podnikatele Martina Vohánku, finančníky Libora Winklera, Jana Žůrka, Ondřeje Fryce a byznysmany Martina Hájka a Libora Malého. Ke každému z těch jmen najdeme ve veřejných zdrojích zajímavé informace. Příkladně Jan Žůrek byl řadu let ve vedení KPMG Česká republika. Je prezidentem České podnikatelské rady pro udržitelný rozvoj (kde stojí v řadě se zástupci takových firem jako Innogy – RWE, Škoda Auto, ČEZ atd.). Zbývající třetina patří prostřednictvím slovenského Denníku N většinově zakladatelům tamní antivirové společnosti ESET.

K firmě Independent Press (IČ 07253737) je zajímavé dodat, že předmět její činnosti je v OR definován jako „pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor“. To „Nadace Independent Press“ (IČ 09721291), navázaná na stejnojmennou a.s. už má zajímavější definici činnosti: „Účelem Nadace je zajistit dlouhodobou dostupnost svobodně formulovaných názorově rozkročených informací sehrávající roli kontrolního mechanismu demokracie a přispívat tak ke kultivaci, osvětě a vzdělávání společnosti.“ (Obě informace lze ověřit na Obchodním rejstříku).

Deník N na český mediální trh vstoupil na podzim 2018 crowdfundingem, v němž údajně získal téměř 5500 předplatitelů, kteří na jeho rozjezd přispěli částkou sedm milionů korun. Tištěná verze deníku vychází pětkrát týdně od pondělí do pátku ve formátu A3 a rozsahu 16 stran a představuje výběr toho nejdůležitějšího z placeného webového obsahu.

Redakce je složena z padesáti tvůrců obsahu (editorů, novinářů, grafiků). Šéfredaktorem je Pavel Tomášek (dříve ve stejné pozici na Aktuálně.cz). Provozní ředitelka je Eva Romancovová, dříve známa jako „rozjížděčka“ Centra proti terorismu a hybridním hrozbám na Ministerstvu vnitra, známého to dozorčího orgánu. Najdeme zde i mnohá další známá jména, třeba Petru Procházkovou, známou „kremlobijku“ (už v období války v Čečně se profilovala jako významná advokátka muslimů – za jednoho se také vdala). Další rusofob Jan Moláček (dříve např. ČT) musel z Ruské federace neslavně odjet poté, co mu tamní ministerstvo zahraničí odmítlo prodloužit akreditaci. Taková věc se nestává každý den. Zpravidla jde o případy, kdy se daná osoba dopustila neprofesionálního činu, který překračoval rámec práce zpravodaje a vyvstalo podezření, že by se ze zpravodaje mohl stát zpravodajec. Nebo byl prostě nachytán na švestkách, když vědomě neinformoval podle pravdy.

Další výraznou postavou redakce Deníku N je Renata Kalenská (podle tvrzení Jakuba Kalenského nejsou příbuzní, ačkoli jejich názory nejsou od sebe vzdálené – viz citaci Jakuba Kalenského: „Zeman je dar z nebes – oddaně slouží Rusku“. Sama Kalenská se transparentně netají svou nelibostí k určitým postavám politické scény. Vyžívá se v sepisování či natáčení rozhovorů s lidmi, kteří bez skrupulí útočí na hlavu státu (senátorka Wagnerová, soudce Baxa, lékař Sláma, exnovinář Klvaňa atd.). Zatápěla pod kotlem různých podezření vůči Andreji Babišovi, např. tendenční rozhovor na Seznam Zprávy s Džamilou Stehlíkovou, nebo rozhovor s Babišovou oponentkou v ANO Helenou Válkovou. ,

Zajímavou postavou Deníku N je nepochybně redaktor Jakub Zelenka, který s kolegou Lukášem Prchalem obdržel Novinářskou cenu v roce 2018 za webový speciál o dezinformacích publikovaný na Aktuálně.cz. Šlo o jakousi příručku, jak bojovat s „dezinformacemi“, tedy s ideovým nepřítelem (tj. tím, kdo si dovolí hlásat jiné myšlenky, než ty, které mu aktivističtí žurnalisté typu Deníku N předpisují.

Bez zajímavosti není ani redaktor Jan Tvrdoň, který působil jako vedoucí projektu Demagog.cz, který se prezentoval jako rozhodčí platforma pro lži a manipulace ve veřejném prostoru. V podstatě jde o obdobnou špiclovací aktivitu, jakou provozují Konšpirátori.sk, Neovlivni.cz, Manipulátoři.cz a mnohé další webové platformy. Zde se tedy Tvrdoň ocitl zjevně mezi svými.

Ze všeho dosud uvedeného platí, že tu poletují poměrně velké peníze, které jen stěží mohou vracet nějaký finanční zisk, a tudíž benefity se pohybují patrně toliko v onom výše uvedeném cíli „zajistit dlouhodobou dostupnost svobodně formulovaných názorově rozkročených informací sehrávající roli kontrolního mechanismu demokracie a přispívat tak ke kultivaci, osvětě a vzdělávání společnosti.“

Jak ovšem ono „názorové rozkročení“ v provedení Deníku N (i Denníku N) doopravdy vypadá, se může přesvědčit každý, kdo zabloudí na jeho stránky. Je to aktivistická, propagandistická žurnalistika, stojící v řadě vedle všech podobných a mající zajišťovat další vyplnění informačního prostoru uniformními myšlenkami, tezemi a slogany. Jediné, co se dá jen těžko přesně uhadovat, je to, jakému konkrétnímu cíli tyto aktivity slouží. Jisté je však, že tím cílem není objektivně, nestranně a nezávisle informovat veřejnost o dění kolem ní i uvnitř ní.