Petr Žantovský
20. 6. 2021 ParlamentníListy
Přijmout nejvyšší vyznamenání Sudetoněmeckého krajanského sdružení se dá přirovnat k tomu, když za německé okupace přebírali významní kolaboranti protektorátní orlici. Petr Žantovský je konsternován tím, že nenašel v mainstreamových médiích jedinou pohoršenou reakci nad exministrem Danielem Hermanem, kterého tímto metálem už za měsíc ověsí Bernd Posselt. V přehledu mediálních zajímavostí se zaměří na hlavního stratéga blokování volby televizních radních Jana Bartoška, jenž si ovšem zapomněl přečíst zákon o České televizi.
(Na snímku publicista a literární kritik Petr Žantovský)
Středeční informací Novinek, že exministr kultury Daniel Herman převezme nejvyšší sudetoněmecké vyznamenání, startuje pravidelný přehled mediálních zajímavostí. „Jak víme, pan Herman, ještě jako ministr kultury, byl v roce 2016 jako první člen české vlády účasten na sudetoněmeckém sjezdu a oslovil tam potomky nacistů slovy ‚milí krajané‘. Velmi si tam s těmi pány Posselty a dalšími notoval. Bylo by dobré připomenout, že sudetoněmecký landsmanšaft celá ta léta své existence neusiluje o nic menšího než o návrat ke svým majetkům nebo finanční vyrovnání za své majetky. Dokonce za ně na nejvyšší evropsko-unijní úrovni lobboval evropský komisař pro rozšíření EU Günter Verheugen, který byl v Praze před naším vstupem do Unie lobbovat a vyčíslil sudetoněmecké nároky v tehdejších cenách na 300 miliard korun, což v té době činilo téměř polovinu státního rozpočtu České republiky,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Verheugen tehdy vyhrožoval, že zablokuje vstup Česka do Evropské unie, když na to nepřistoupíme. „Musím říct, že mi je tak trošku líto, že nedodržel slib, ale to už sem nepatří. Každopádně to úsilí o majetkové ‚narovnání‘ trvá už desítky let a někde v pozadí za tím je takový zčásti historický emocionální kontext, že části území, ze kterých byli nacisté po válce odsunuti na základě dohod mocností na Jaltě a v Postupimi, skutečně dlouhá léta, ba staletí, obývali. Ale to, že byli odsunuti, si způsobili sami tím, že přijali před druhou světovou válkou říšskoněmecké občanství. Tím se vzdali občanství českého, čili to nebyli čeští občané, byli to občané německé říše a jako takoví byli potom pochopitelně po právu odsunuti na základě Benešových dekretů. Tolik pro historické osvěžení paměti, s kým se naši vysocí funkcionáři miliskují a od koho přebírají ceny a vyznamenání,“ upozorňuje mediální analytik.
Hermanův sudeťácký metál připomněl protektorátní orlici
V sobotu 17. července bude tedy Daniel Herman dekorován Berndem Posseltem, šéfem sudetoněmeckého krajanského sdružení, nejvyšším metálem této organizace. „Urážkou nejenom Česka, ale i většiny evropských zemí, je, že tuto cenu pojmenovali ‚Evropská cena Karla IV.‘ To je nevídaný cynismus se záměrem, aby se prezentovali v pozitivním duchu. Přitom když posloucháme projevy pánů Posseltů, nemůžeme zůstat na pochybách, o co jim doopravdy jde. A od takto zájmové organizace, která usiluje o blaho své, nikoli o blaho naší země, přijmout její nejvyšší vyznamenání, je nehoráznost, za kterou by pan Herman měl v budoucnu zaplatit jakoukoli politickou kariérou. To je – nechci teď používat silná slova jako vlastizrada, to má svůj právní obsah – jako, když za německé okupace přebírali významní kolaboranti protektorátní orlici. To není od této situace příliš daleko. Snaha sudeťáků domoci se zpátky svého vlivu, území a majetku není nic nového, jede tu celá ta léta od roku ‘89. Jsem však konsternován tím, že jsem nenašel v mainstreamových médiích jedinou pohoršenou reakci,“ přiznává Petr Žantovský.
Udivilo ho, že nenašel ani slovo o tom, co je sudetoněmecký landsmančaft zač, jaké má dějiny, co kdy hlásal Franz Josef Strauss, předseda CSU, který nad ním držel ochrannou ruku. „To v našich médiích nenajdeme, pouze v nich najdeme pomalu aplaudovaného Hermana, že dostane sudetoněmecké vyznamenání. Veřejnosti možná uniklo, a já jsem rád, že to aspoň v té souvislosti připomněla ČTK, že tuto cenu v minulosti převzal také Petr Uhl. To je bizarní už z toho důvodu, že Petr Uhl si hraje celoživotně na velmi radikálního levičáka, začínal dokonce v 60. letech na bázi různých maoistických, trockistických a postanarchistických teorií a praktik. A tento ortodoxní levičák přebral vyznamenání od sudetoněmeckých – jak to říkával – revanšistů, tedy od lidí, co usilovali o naprosto něco jiného. Je vidět, že tady samozřejmě jde o získání politických spojenců a takové té páté kolony v tom našem záhumenku. A o to je to odpornější, že se naši novináři nebyli schopni tomu postavit a informovat o tom trošku objektivně,“ míní mediální odborník.
Ve středu se měla uskutečnit volba čtyř nových členů Rady České televize, ale „hlavní stratég“ blokování volby televizních radních Jan Bartošek znovu dosáhl svého. „Pro Seznam Zprávy poskytl minulou neděli rozhovor pan poslanec Bartošek, který prý prosazuje zvolení Jefima Fištejna a Karla Nováka, což jsou celkem kompetentní kandidáti, ale nevím, jaké mají a s kým zákulisní dohody. Na jeho odpovědích zaujme, jak ostentativně a zcela brutálně se netají tím, že budou obstruovat, dokud nedostanou to svoje. To samo o sobě je docela drzost a není to hodné ústavního činitele. Z rozhovoru je zřejmé, o co vůbec jde. Cituji: ‚V patnáctičlenné radě je od května obsazeno pouze jedenáct míst. Tím se snížila pravděpodobnost brzkého odvolání nynějšího šéfa ČT Petra Dvořáka, pro které by muselo hlasovat aspoň deset členů‘. O to jde, udržet Dvořáka ve funkci za každou cenu, protože Dvořák se zřejmě lidem, jako je Bartošek nebo další z uskupení SPOLU či Pirátů, jeví jako tvárnější ředitel,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
