Jaroslav Bašta
8. 8. 2021 prvnizprávy
Mé poslední komentáře se zabývají situací na severovýchodě Evropské unie, v Pobaltí. Přes svůj velmi malý počet obyvatel (Litva 2, 8 milionu, Lotyšsko 1, 9 milionu a Estonsko 1, 3 milionu) všechny tři země patří v mnoha ohledech k nejzajímavějším členským zemím Evropské unie. Může za to jejich geografická poloha a nedávná minulost. Bývaly součástí Sovětského svazu a dnes představují pohraniční státy EU a NATO s Ruskou federací. Litva a Lotyšsko navíc sousedí s Běloruskem.
Poslední rok po běloruských prezidentských volbách v srpnu loňského roku se vztahy mezi Minskem, Vilniusem a Rigou velmi zkomplikovaly. Baltské země odmítly uznat jejich výsledek, začaly aktivně podporovat běloruskou opozici a uvalily sankce na režim prezidenta Alexandra Lukašenka. Ten se počátkem léta letošního roku rozhodl, že se svým sousedům pomstí a otevřel novou trasu pro ilegální migranty ze Středního východu a Afriky, a jak dodává, také pro pašování drog. Hranice s Litvou zatím překročilo více než 4 000 osob. Litevci nejprve vyhlásili hraniční nouzový stav a pak přijali nový zákon o nelegální migraci, podle něhož každý, kdo protiprávně překročí hranici, bude zatčen, internován a poté deportován, protože se dopustil hybridní agrese proti litevskému státu a narušil jeho suverenitu.
Současně začali stavět plot, který by ilegálním překročením hranic zabránil. Evropská komise jim ho odmítla financovat, což odůvodnila ideologickými důvody. Tím se její zdrženlivý přístup k migrační krizi vyčerpal. Jde o něco dosud nevídaného, neboť obecný trend EU i OSN směřuje k tomu, aby termín ilegální migrace zmizel a na každého migranta se pohlíželo jako na vítaného hosta. Navíc přes sedmdesát procent osob zadržených a internovaných v litevských zařízeních tvoří občané Iráku. Těm je v EU poskytován azyl ve více než 90% případů.
Důvody, proč nic ze zaběhané praxe přijímání „běženců“ náhle neplatí, jsou nejspíše dva. Zaprvé i Evropská komise pochopila, že pro baltské státy příchod byť jen několika tisícovek osob z jiného civilzačního okruhu znamená enormní zátěž a vyvolává destabilizaci společnosti – proto to také Lukašenko provádí. Na druhou stranu na jih Evropy přichází stejných hybridních agresorů desetkrát, někdy stokrát více a vedení EU se snaží trestat politiky, kteří migraci kladou překážky. Jako příklad lze uvést Salviniho a Orbána. Proto mě napadá, že hlavním důvodem snahy zastavit dovoz ilegálních migrantů přes Bělorusko, bude konkurenční boj.
Lukašenko kazí kšefty pašeráckým neziskovkám finančně napojených na Brusel. Podezření, že peněžní toky mohou vést z aparátu EU k obsluhám „neziskových“ trajektů mezi severní Afrikou a Itálií i nazpět, již několikrát zaznělo. Pro nás v České republice z té bělorusko – litevské patálie plyne několik poučení.
Konečně v usnesení parlamentu jedné z členských zemí EU zaznělo, že masová ilegální migrace osob z jiných kulturních okruhů je nejnebezpečnější způsob hybridní války, jehož cílem je destabilizace napadené společnosti, tedy jde o skutečnou hybridní agresi. Od toho se musí odvíjet naše snaha o postih organizátorů této nepřátelské činnosti, a to i v případech, že se budou skrývat za názvy „bez hranic.“ Litevský zákon, že ilegální překročení státní hranice je trestným činem, za nímž následuje zatčení, internace a deportace, bychom měli přijmout co nejdříve.
Jinak si myslím, že pověstný bruselský dvojí metr tentokrát sehrál pozitivní roli, protože z Litvy se stal modelový příklad úspěšného boje s migrační krizí.
