Není Němec jako Němec I.

Avatar
Původní autoři

napsal Geordyn a vlkp

21.8.2021  KosaZostra čili vlkovobloguje.wordpress.com

Vlkův úvod:

Ctěný kolega Geordyn mi poslal článek, jak vidíte opatřený titulkem Není Němec jako Němec. Tu´tenhle slogan jeho a moje generace slýchávala velmi často. On ještě zažil válku, já nikoliv. A tehdejší režim tou replikou vysvětloval, proč, pár let po tom nejhoršíma nejběsnějším válečném konfliktu v historii některé Němce považujeme za tzv. hodné a děláme , že s II. nemají a neměli nic společného. Přiznávám, že mi nějaký čas trvalo, než jsem přišel na to, kdy Geordynův článek, respektive články, protože ten původní jsem rozdělil kvůli délce o odlišnému zaměření na dva samostatné, pustit na sklo.

Nakonec mi přišlo jako nejlepší řešení využít dat 20. a 21. srpna (na Kose vyšlo předevčírem a včera – pozn. red. Nové republiky –  vd). Která mají v naší novodobé historii specifický a zásadní význam. V dovětku zítra vysvětlím eventuálně proč heslo ´není Němec jako Němec´ spojuji právě s neblahým srpnem. Jakkoliv vím, že nic takového většina z vás nepotřebuje. A nyní už jen Geordyn.

Není Němec jako Němec – pohledem z mnoha úhlů je vedena tato úvaha o těchto čtyřech slovech. Tak je ji třeba chápat.

Už se to úsloví „Není Němec, jako Němec “ nepoužívá jako varování před tím, házet do jednoho pytle všechny lidi bez rozdílu. Mělo by. Protože se mainstreamově stále silněji a chybně prosazuje do popředí kolektivní vina a prstem ukazuje i na celé státy. Třebaže případné hrozby a následné katastrofy – ekonomické, politické, elektronické i kriminální, způsobují evidentně jednotlivci na vlivných postech, nebo malé skupinky – možno je označit za mafie.

A zapomíná se, že to úsloví použil třeba snad i dr. Eduard Beneš, když byl v emigraci za války v Londýně . A i Klement Gottwald za emigrace v Moskvě. Když už dnes pro nás co jsme na Západě ( třebaže ČR trvale je a bude ve střední Evropě), je Rusko na tvrdém všeobecném embargu a podivných sankcích, je potřeba nezapomínat, že s existencí tohoto velkého státu, existuje i jeho minulost, která neodpouští dnešní naše omyly. Omyly záměrně prefabrikované se zřejmým zoufale prosazovaným účelem. Zopáknout si v Rusku tu opilcovu vládu – Jelcinovu. A když se to nepodaří při diplomatickém souboji s tím „šachistou“ Putinem, tak… Bůh s námi a zlé pryč.

Tehdy se emigrací zachraňovali i němečtí sociální demokraté, prchající před svými bohužel spoluobčany – nacionálně socialistickými, možno říci bestiemi, takže mohli to – není Němec jako Němec, použít. Antinacisté z Německa prchali napřed do Československa a po jeho akutním ohrožení hitlerovci a henleinovci, i do států ochotných poskytnout azyl. Mezi nimi, před uzavřením okolnostmi vynuceného paktu s Německem (Molotov – Ribbentrop) bylo i sovětské Rusko. Třeba německý komunista Friedrich Wilhelm Pieck, mnohem později první prezident v NDR. A celou válku vězněný v německém arestě Otto Grotewohl, sociální demokrat, později předseda vlády NDR. To jsou náhodně vybraní dva Němci, kteří hitlerizmu nepodlehli. Britové některé žádosti o azyl tehdy odmítali. Sověti v mezidobí také.

Zajímavý byl postoj československých komunistů před 22.6.1941, po uzavření onoho vynuceného paktu o „přátelství, neútočení a vzájemné pomoci“, mezi SSSR a Německem. Nastal mezi nimi zmatek a teprve pak se plně zapojili do protiněmeckého odboje. Mnoho jich tu dobu nepřežilo. Po válce měl Gottwald s jejich silně prořídlými řadami problém s nedostatkem zodpovědných kádrů. Proto nabral do strany kohokoliv a tak vznikli ti, co se nazývají – ukomunistů.

Po mnoha letech a za jiné situace v tom pokračoval i Gustáv Husák. Dnes jsou rozptýleni v ODS, v ČSSD, i jinde. Těch opravdu se stavějících za ty bědné a ukřivděné, vykořisťované – už zakázané pro mainstream slovo – těch opravdových mnoho dnes není. Takových jako je pan – nebo soudruh Josef Skála. Znal jsem jednoho opravdového i z našeho města. Pana K.

Nedávno, letos na jaře, byl za záhadných okolností při cestě do Prahy, v té prohnilé Praze zabit… Policií neobjasněno. Asi jejím žargonem další pomníček. Pan K. je pohřben na našem městském hřbitově. Už to zřejmě začíná znovu, jako za toho Röhma (vůdce SAmanů), který by dnes byl nejen za své gayství určitě oslavován v Pride pochodu „hrdosti“ – fuj. Třikrát fuj.

Tímto úslovím (není Němec… ) , byla nazvána i rádoby historická pětidílná filmová epopej, financovaná zajisté dobře z „naší české“ televize. Poplatná ale současným przněním historie, dle receptu – lhali jsme, lžeme, překrucujeme a budeme lhát a překrucovat dál, když nás ti takzvaní koncesionáři báječně platí. A nemají, drženi parlamentem a záměrně nedoplněnou Radou ČT s jejím ředitelem, možnost se tomu vzepřít. Existuje recept – hromadně televizi odhlašovat. Doporučeným dopisem té dnes už duhové poště.
A jakou životní zkušenost, jaký kdo je Němec, měl evangelický pastor Martin Niemöller ?

Který po válce konstatoval toto:  „Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem – nebyl jsem přece komunista. Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem – nebyl jsem přece sociální demokrat. Když přišli pro odboráře, mlčel jsem – nebyl jsem přece odborář. Když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mohl ozvat !!“

Toto mnohdy i nevhodně používané přirovnání příslušníků národa – není Němec jako Němec – národa, na kterém přesto spočívá kletba vyvolání dvou světových válek a hromadné zločinnosti, zvláště v té druhé.

Nezapomeňte na německé válečně účinné a jako první, použití jedovatých plynů na francouzské frontě v dubnu 1915. Chlor. Francouzi i Britové sice německý „příklad“ následovali. Ale ve velkém s tím začali Němci. Kletba z obou válek, stále stimulující většinu Němců k jistým politickým postojům. Postojům? Přesnější je sehnutí!

Tak lze chápat například jejich téměř všeobecný souhlas s kancléřčiným – „My to zvládneme“ – k hromadnému přílivu nelegálních imigrantů, tehdy převážně Syřanů, povzbuzovaných Turky k cestě na Západ po roce 2015. Ale stále platí fakt nadpisu článku – není Němec jako Němec.

Zmínka o německých plynech – třeba i o Cyklonu B, by se k nim mohla přidat, nutí k otázce – a co americké, také první použití jaderných pum. A hned dvakrát ve třech dnech. Podivné, že se nesetkáváme s úslovím – Není Američan jako Američan. Třebaže jsou i jiní Američané, než jejich prezidenti, rozpoutávající tu a tam ve světě nějakou tu válku. Další připrchlíci už si chystají své ranečky.

Na nádražích je vítali s květinami a hostili jídlem a – pivem ne, věděli, že věřící muslim má Mohamedem alkohol zakázaný. Vepřové maso se v párcích nepozná. Které jim onen prorok zakázal také. I když se tě řádný Muslim umí vždy anglicky zeptat – No Pork ? A na tvou odpověď, že to vepřové není, se do ní s chutí pustí. Oni, muslimové, mají perfektní omluvu před Alláhem, že takto nehřeší – hřích má ten nevěřící, který jim zalhal. Čtěte Korán, budete to velmi brzy moc potřebovat. Až tu budou vládnout ti námořní lupiči – Piráti, s jejich chráněnci, pětkrát denně se modlícími směrem jihovýchodním. Tím směrem Mekka u nás je.

Nesmíme ale zapomenout, že Německo je stále ještě okupovaným státem i po sjednocení zrušením NDR, zajištěném odchodem sovětských vojsk. Po tomto „kavalírském“ gestu pošetilého Gorbačova, na které doplatil i likvidací svého státu – SSSR, jehož byl posledním prezidentem.

Proč Německem okupovaným? Po více než sedmdesáti letech po skončení 2. W.W.?

Kontingenty vojsk USA a Britů snad odešly také z Německa? Neodešly. A na svých vojenských základnách s jadernými hlavicemi raket stále tuto zem kontrolují pod vynucenou záminkou existence bloku NATO, a tak drží palec i nad celou Evropou. A na ostrově Okinawa, který oficiálně byl vrácen Japonsku až v roce 1972, drží USA několik vojenských základen, kterými vlastně udržují statut okupanta Japonska.

A co unijní, evropský svobodný pohyb zboží, osob a kapitálu, přesněji velkokapitálu – slovy primase monsignora Duky.

Svobodný pohyb.

Ten svou důležitou roli nemá? Se zeptáte.

To se pro Vás obyčejné čtenáře týká zatím jen toho pohybu osob i když dnes podmíněně, jste-li očkováni. Dnes ještě ano. Těch neobyčejných čtenářů se týká i pohyb zboží a kapitálu, tedy velmi velkého kapitálu. A velmi velkého pohybu velkého množství zboží. I když velmi, velmi silně pochybuji, že dosahem nepatrnou Kosu někdo z těch neobyčejných čte. Jen víme, že ji čte s příslušnými hvězdnými reakcemi jistá skupinka na ministerstvu pravdy.

Vraťme se o sto padesát let nazpět.

Po sjednocení mnoha drobných německých státečků v devatenáctém století v asi šedesátimilionový rozvíjející se stát a už víme také to, že je válka celkem běžná potřeba nadutých vládců, nucených pro udržení hegemonie ve svém státě vyvolat expanzí ven, tak potřebný utužený režim vnitřní. K tomu se jim válečné „dobrodružství“ hodí nejspolehlivěji. Viz prusko – francouzská válka 1870.

Touto všeobecně známou metodou v praxi využívanou snad už od vládců v Babylonii, se tento článek psaný pro Kosu zabývat nebude, ačkoliv je tato metoda nestydatě využívána nejvíce v naší době. Však ti, kteří chápou správně výše zmíněné řádky a umí se dívat kolem sebe, vědí o co jde. Irák, Libanon, Afganistan, Libye, Sýrie… (a co Jugoslávie?! – pozn. red. Nové republiky –  vd)

Obraťme nyní poněkud list.

Kamarád věděl o mé posedlosti archiváliemi a sbírce mnoha ročníků časopisu Vesmír. Odebíral jsem ten časopis asi dvacet let – v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Jeho otec měl podobnou vášeň. Z let dvacátých v jeho pozůstalosti bylo z roku 1928 a 1929 asi deset čísel tohoto přírodovědeckého časopisu. Tedy z doby, kdy mladá Republika československá byla v plném rozkvětu ekonomickém, vědeckém i společenském – tedy sociálním,

{(odmyslíme-li si střety stávkujících dělníků za vyšší mzdy s jejich zaměstnavateli a policejní zásahy k potlačení stávek i střelbou četnických pušek s řadou raněných i mrtvých, v Čechách i na Slovensku – to však bylo později, po krachu koncem roku 1929 v americké burze, pověstný černý pátek. Krach, řetězovitě se šířící po světě a hromadný úpadek statisíců firem s následnou nezaměstnaností a bídou těch nejchudších.

Něco podobného v mírné formě jsme zažili na vlastní kůži i v roce 2008. Zde možno upozornit, že hospodářská krize nebyla v těch třicátých letech v sovětském Rusku. Měli plánované hospodaření. Tam ale měli tehdy jiné problémy – politickomocenské, i když tamní ukrajinský hladomor (1932-33), lze s „úspěchem“ možná i zahrnout mezi problémy ekonomického rázu. Jsou o této katastrofě protichůdné informace. A Stalinův souboj s trockisty také k tomu přispěl.

Bylo tam totiž stejné suché jaro, jako v Československu v roce 1947, kde tři a půl měsíce nespadla ani kapka. Obilí uschlo na stojato, pokud vůbec vzešlo. Ovšem Stalin byl přeci krutý zabiják, že ? Takže také bezpodmínečná kolektivizace zemědělství, poněkud v mírné formě podobná i u nás, 1950 – toto mám od věrohodného svědka Miloše Z., už na něho jen vzpomínám – „ Jestli nevstoupíš do JZD, tak ti syna vyhodíme z fabriky“. Kroměřížsko. Divoká nebyla jen léta devadesátá v ČR, nýbrž i padesátá v ČSR. Džin svévole je vždy děsivý s dalekosáhlými následky. Po desetiletí.

Jenže ekonomicky vzato je pěstování plodin na scelených velkých plochách výhodnější i pro traktory a kombajny, než s koňmi nebo kravami na malých políčkách. Jednotná zemědělská družstva měla na velkém i s větší výnosy. Můj děda těch malých políček měl pět, porůznu kolem vesničky na Nymbursku. Ráno začal s kravkami a než ta políčka objel a zpracoval, bylo odpoledne a pak sedl k svému ševcovskému verpánku. Tak se tehdy žilo v devítičlenné vesnické rodině.

Dnes málo známý fakt úspěšnosti socialistické industrializace :

Brněnský traktor Zetor, měl takovou pozitivní odezvu u zemědělců ve Finsku, že tam používali všeobecně pro tento spolehlivý tahač na polích jen tento název – slovo, Zetor. Už zapomenutý fakt, po záměrné likvidaci československé průmyslové výroby západními konkurenty. Život je boj, a vyhrává ten s ostřejšími lokty a s korupční bezohledností. V režimu liberálním je to samozřejmé, bohužel. A snadnější při hlouposti a bezohlednosti domácích politiků. Jim to ale sypalo, jen jim. Posype dál, pokud nezměníme volbami složení té kleptomanské sqadry.

Jenže, nebýt Stalinovy zarputilosti, schopnosti přimět Rusko – tehdy SSSR, k urputné obraně před Němci, kteří chtěli ruské suroviny, jako někteří jiní i dnes, tak by Češi, Slováci, ani Poláci už neexistovali!! Židé stoprocentně! Mrtvé ale tím konstatováním nevzkřísíme. Jen nesmíme zapomínat, že se obětovaly miliony sovětských občanů v uniformě, i bez ní. Za nás! Abychom my žili. A podle toho bychom měli rozumně jednat!!)}.

Cyklický chaos kapitalismu – od rozmařilého plýtvání k následnému utahování opasků, odstraní pouze opětné zavedené plánování – od těžby surovin až po rozumnou spotřebu. Dnešní ekonomický svět lze přirovnat k oslu se zavázanýma očima. Cítí mrkev před sebou, tak jde a jde. Ony suroviny vzato všeobecně jsou nevyčerpatelné? A potom co? Do jeskyní? A zelené šílenství na obzoru. I když ono ty ekonomické restrikce zavede. Leží jim ale v hlavách jen oxid uhlíku. Že by to hromadné sázení stromů snadno vyřešilo, to je asi nad jejich rozumové schopnosti. Mají-li vůbec jaké. Ještě před šesti sty lety byly evropské, africké, jiho i severoamerické lesy nedotčené. Tedy rovnováha mezi obsahem uhlíku a kyslíku v atmosféře. Drastický úbytek lesů, dnes i například na Borneu (Kalimantan) i jinde, rovnováhu porušil.

Lesy po katastrofických požárech v současnosti vlivem sucha a veder – Řecko a Turecko, Sibiř, Aljaška 2015 – se dají vysázet znovu. I na všech volných plochách, i na golfových hřištích. Budou – li v botanických bankách vhodná semena.

Hořící lesy na řeckých ostrovech, hasili také čeští hasiči. Na tomto videu stopáž šedesát minut a dále už je vidět zápas Řeků s plamenným peklem. Oheň je velmi zlý pán a kyslík je jeho ochotný sluha.

https://www.youtube.com/watch?v=5o7YFWEVTQ0

Jak je to s obsahem kyslíku atmosféry nevím, snad se sleduje. Jen je známo, že pokles na úroveň z 21% na 15% a níž, znamená konec všech savců, dýchajících plicemi. Jak by dopadli členovci a ryby, o tom se studie nezmiňují. Světové oceány tu možnou drakonii tlumí, ale jejich zamoření všemožným chemickým hnusem a plasty pokračuje s odhadnutelnými neblahými následky.

dokončení zítra

0 0 hlasy
Hodnocení článku
Žádné komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře