Práskači, disidenti a jejich pomocníci 3 aneb Craig Murray jde do vězení za blog

Avatar
Původní autoři

Aleš Macháček
10.8.2021  e-Republika

Craig Murray, bývalý velvyslanec v Uzbekistánu, otec novorozeného dítěte, muž s velmi špatným zdravotním stavem a člověk s čistým trestním rejstříkem dostal trest odnětí svobody na osm měsíců od Lady Dorrianové, druhé nejstarší soudkyně Skotska.

(Craig Murray)

Bývalý britský diplomat a nezávislý novinář Craig Murray je po padesáti letech první osobou, která byla ve Velké Británii uvězněna za pohrdání soudem a Jigsaw identification, česky „identifikace skládačkou“. Jigsaw Identification je metoda identifikace informace o totožnosti osoby ze dvou nebo více různých (často nesouvisejících) zdrojů, kde zveřejnění takové informace nebylo povoleno.

Craig Murray, bývalý velvyslanec v Uzbekistánu, otec novorozeného dítěte, muž s velmi špatným zdravotním stavem a člověk s čistým trestním rejstřkem dostal trest odnětí svobody na osm měsíců od Lady Dorrianové, druhé nejstarší soudkyně Skotska.

Jeho uvěznění nemá nic společného, ale skutečně nic společného se skutečností, že Murray v poslední době zveřejnil informace o zneužívání práva v londýnské soudní síni při jednání o vydání zakladatele Wikileaks Juliana Assangeho do USA. Za odhalení válečných zločinů v Iráku a Afghánistánu a za zveřejnění uniklých diplomatických kabelů, které odmaskovaly nechutnou zahraniční politiku Washingtonu, jej chtějí v USA zavřít na doživotí ve vězení s maximální ostrahou. Craig Murray 11. května 2021 napsal: “Ve skutečnosti mě na tom nejvíce šokovalo zvláštní snaha soudců zajistit, abych během tří týdnů, kdy jsme museli podat odvolání, nesměl odjet do Španělska svědčit v trestním stíhání CIA za špiclování Assangeova právního týmu.”

Murrayovo uvěznění nemá rozhodně nic společného se skutečností, že řízení o pohrdání soudem umožnilo skotskému soudu zabavit jeho pas, čímž mu zabránil odcestovat do Španělska a vypovídat v souvisejícím případu Assange, který je pro Británii a USA velmi ostudný. Murray měl vypovídat, že byly natočeny jeho vlastní důvěrné rozhovory s Assangem, podobně jako Assangeova zákonem chráněná setkání s jeho vlastními právníky. Takové špehování by mělo mít za následek ukončení stíhání Juliana, tedy kdyby soudce v Londýně skutečně uplatňoval zákon.

Murrayovo uvěznění nemá nic, ale opravdu nic společného s tím, že na začátku roku 2000 ztrapnil britský stát tím, že se stal tím nejvzácnějším “diplomatem-práskačem”. Odhalil totiž tajnou dohodu britské a americké vlády o mučírnách v Uzbekistánu.

V procesu po obvinění Alexe Salmonda ze sexuálního napadení byla soudem zajištěna ochrana identity žalobkyně. Naprosto na místě. Důkazy obhajoby vedly porotu ovládanou ženami k osvobození Alexe a zproštění ze všech obvinění. Právě zpráva na Murrayově blogu o Salmondově obhajobě byla příčinou vlastního uvěznění.

A jisté je, že Murrayovo uvěznění nemá nic společného s jeho argumentem, který by mohl vysvětlit výsledek soudu, že Salmond byl ve skutečnosti obětí vysokého spiknutí vyšších politiků z Holyroodu (skotská královská rezidence), aby ho zdiskreditovali a zabránili jeho návratu do popředí skotské politiky. Záměrem měla být podle Murraye diskreditace Skotského hnutí pro nezávislost. A čtvrteční odmítnutí vyslechnout Murrayovo odvolání britským nejvyšším soudem, navzdory mnoha do očí bijícím právním anomáliím, není a jistě ani nemůže být v právním, demokratickém státě nijak ovlivněno politickými úvahami.

Přístup soudkyně Vannessy Baraitserové k Assangemu pouze zopakoval americký vzor. Ochranu zákona před stíháním dostanou pouze schválení a důvěryhodní novináři. Právo na svobodu projevu mají pouze někteří, teda ti správní a prověření. Svoboda slova a ochrana zákona, naznačila Baraitserová, se již netýkají především zákonnosti toho, co je řečeno, ale právního postavení toho, kdo to říká. Podobnou metodiku přijala Lady Dorrianová v případě Murray. Odmítla mu status novináře a místo toho ho klasifikovala jako jakéhosi „nevhodného“ novináře či blogera. Stejně jako u Assange, i zde platí, že „nevhodní“ nebo „falešní“ novináři jsou pro společnost tak výjimečnou hrozbou, že musí být zbaveni běžné právní ochrany svobody projevu. „Identifikace skládačkou“ – zvláště když je spojena s obviněním ze sexuálních útoků, zahrnuje práva žen, ale zároveň je dokonalým prostředkem k získání širokého souhlasu s kriminalizací svobody projevu novinářů. Proto tolik snah o kriminalizaci přes sexuální predátorství.

Na přání svých chlebodárců se soudkyně Dorrianová a Baraitserová snaží zvrátit trend, který za více než deset let zaznamenal malý, ale rostoucí počet novinářů, kteří používají nové technologie a média, aby se osvobodili z pout korporátních médií a řekli pravdu, kterou publikum nikdy nemělo slyšet. Je tragické, že média a jednotlivci se za nezávislou novinařinu dostávají na seznamy, jsou ostře sledováni a postupně odstraňováni. V případech Assange, Murraye a dalších si „demokratické“ státy pro sebe vytváří prostor pro definování toho, co je považováno za legitimní, zatím co povolení novináři o tomto nebezpečném vývoji mlčí. Tato tajná dohoda nám hodně říká o společných zájmech politických a právnických institucí na jedné straně a o morálním profilu korporátních médií na straně druhé.

Prostě musíme lidi přesvědčit, že korporátní media jsou žurnalisté a ostatní jsou buď sexuální predátoři nebo špioni. Jak jinak vysvětlit, že to, co publikoval Assange, znamená něco jiného než tatáž slova publikovaná renomovanými korporátními prestituty.

Zdroje:

K tématu:

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!

Související články:

0 0 hlasy
Hodnocení článku
Žádné komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře