Fialova vláda: Země řízená z Bruselu? A spisovatel Bauer jde dál. Senát a Vrbětice? Tvrdá slova

Parlamentní listy, na snímnku spisovatgel Jan Bauer

Máme tady vánoční čas, kdy mnozí lidé bilancují. Jak byste ohodnotil právě končící rok 2021 (politika, situace ve společnosti, rozdělená společnost…)?

Možná budeme jednou rok 2021 hodnotit jako rok, v němž jsme obětovali drobné živnostníky a střední stav vůbec pro zisky zahraničního farmaceutického průmyslu.

Tento rok jsme začínali kvůli covidu v totální uzávěře. Když se podíváme na dnešní situaci, je důvod se radovat, nebo jsme to podle vás, co se týče epidemie, příliš dobře nezvládli?

Vláda Andreje Babiše totálně zklamala. Její reakce na hrozby, ať už skutečné nebo domnělé, byly jen hysterií, a ne racionálním přístupem. Občas to vypadalo, že stát neřídí volení politici, ale nikým nevolení, zato vystrašení epidemiologové.

Jednou z hlavních událostí na české politické scéně byly letos volby do Poslanecké sněmovny. Překvapil vás jejich výsledek? Proč podle vás skončil Andrej Babiš v opozici?

Proti Babišovi se spojili prostě všichni. Volby byly vlastně referendem o jeho setrvání v politice. A epidemie covidu k tomu jen přispěla.

Co můžeme čekat od nové vlády?

Uvidíme. Rozhodně si nemůže o ní dělat přehnané iluze. Dost možná teď nebude naše země řízená ze Strakovky, sídla předsednictva vlády, ale rovnou z Bruselu.

Pojďme i k prezidentu Zemanovi. Vy jako jeho dlouholetý přítel, jak byste zhodnotil jeho působení v tomto roce?

V každém případě to Milošovi stále brilantně myslí, ale vzhledem k jeho zdravotnímu stavu se domnívám, že měl už dávno na svůj úřad rezignovat, a zachovat si tak důstojnost. Těžko mu to však můžeme vyčítat. Vždyť ani nemocnému Masarykovi, ani nemocnému Havlovi se z prezidentského úřadu nechtělo.

Když už jsme u toho hodnocení české politické scény v letošním roce, jaké vysvědčení vystavit Senátu?

Znovu prokázal svou naprostou zbytečnost. A tvrzení, že je jakousi pojistkou demokracie, se stále více ukazuje jako naprosto scestné.

Co naše zahraniční politika? Stále se hovoří o konfliktu s Ruskem. Jak zpětně vnímat „kauzu Vrbětice“, která naše vztahy s východní velmocí prakticky resetovala?

S Ruskou federací, ať už si o ní myslíme cokoliv, bychom se měli snažit ve vlastním zájmu domluvit. A tvrzení, že muničák ve Vrběticích vyhodili do povětří dva geniální ruští agenti Čuk a Gek, patří do říše pohádek.

Jak postupovat vůči Rusku dále? Jak má Fialova vláda řešit historické křivdy se současnými potřebami nebo se situací na Ukrajině?

O jakých historických křivdách je řeč? Za okupaci z roku 1968 se nám už Rusko několikrát omluvilo a nemůžeme od Putina čekat, že by tyto omluvy znovu papouškoval. A údajná ruská hrozba Ukrajině je nesmysl. Samozřejmě Rusko se obává, že se Ukrajina, země řízená několika oligarchy, stane trojským koněm NATO. Tomu se nelze divit. Na druhou stranu se mnoha západním politikům stále stýská po „studené“ válce. Dokud se těchto smutných reminiscencí nezbavíme, svět se nezklidní. Naopak.

Podívejme se na tolik diskutovaný Green Deal. Elity EU tvrdí, že omezení se ve spotřebě energií, masa a příklon k dražší elektromobilitě jsou nutné k tomu, aby byla planeta zachráněna. Je taková linie v naší zemi příští rok obhajitelná?

Takzvaný zelený úděl je naprostým šílenstvím těch,… (celý text najdete zde)