Historické výsledky 20. sjezdu Komunistické strany Číny

Regionální politika Pekingu – nepřipuštění hrozeb a oslabení pozicí ne jenom v “taiwanské otázce”, ale také ve vztazích se sousedními státy – promítne základní vektory stále aktivnější zahraniční politiky ČLR.

Výsledky bez nadsázky historického 20. sjezdu Komunistické strany Číny (KS Číny) budou ještě dlouhou dobu studovány analytiky na celém světě. Zvláštní pozornost bude oprávněně věnována průběhu realizace těch ideologických myšlenek  a plánů, které oznámil generální tajemník ÚV KS Číny a hlava čínského státu Si Ťin-pching. Podařilo se mu být nejen poprvé od doby zakladatele ČLR předsedy Mao Ce-tunga do třetice znovuzvolený na post nejvyššího stranického představitele, ale také obnovit nejvyšší vedení dokonce mnohem více, než se očekávalo.

Koncentrace moci vypadá logicky v podmínkách globální vojensko-politické a hospodářské krize, v Číně chápou, že nyní není doba pro politické ambice. Na nadcházející globální zlom Si Ťin-pching upozorňoval již v roce 2018, když prohlásil, že nastala epocha, která nebyla po staletí. V Číně, kde byly z dávnověku převzaty krátké aforistické definice, je období koloniální závislosti na Západu a Japonsku až do osvobození a založení ČLR obvyklé nazývat “obdobím ponížení” v protikladu k zahájené “epoše velkého obrození”.

Globální ambice Číny, výzva, kterou vrhla finančně-ekonomické nadvládě USA, předpokládá mobilizaci ekonomických, ideologických a vojenských zdrojů, upevnění mezinárodních pozic a také budování efektivní vertikály moci v čínské variantě. Právě to se také stalo osobitou červenou nití jubilejního 20. sjezdu KS Číny. Peking nemá v úmyslu zříkat se mírové ekonomické konkurence s USA v boji o světové prvenství, ale je připravena vojensky bránit svou územní celistvost a životně důležité zájmy. Tato teze platí, především, pro vzpurný Taiwan, který pod záštitou USA pokračuje v provádění separatistické politiky.

Až po skončení sjezdu a zvolení vedoucích orgánů KS Číny vyjádřili oficiální činitelé Číny několikrát neoblomnou podporu zahraničně-politickému kurzu Ruska na vybudování mnohopolárního světa a obnovení základů mezinárodního práva. V Pekingu byla zvláště oceněna nakloněnost Moskvy principu jedné Číny, znovu potvrzeného prezidentem Vladimírem Putinem během jeho projevu na nedávném zasedání Valdajského diskusního klubu.

Rusko-čínské vztahy jsou na vzestupu, ale zatím se ČLR omezuje převážně politickou podporou RF. Ekonomické vztahy se úspěšně rozvíjejí, ale převážně díky exportu ruských energetických médií. Po přehrazení západních trhů bylo Rusko nuceno aktivněji diverzifikovat zeměpis svých dodávek, a pro Čínu je výhodnější získávat levnější, v porovnání se světovým trhem, ropu a plyn. Současně po odchodu amerických a evropských společností z Ruska si jejich čínští konkurenti aktivně osvojují objemný ruský trh, a dodávají svá auta, domácí a jinou techniku, další zboží. O přímé ekonomické, a tím spíše vojensko-technické pomoci Číny Rusku není z otevřených zdrojů nic známo. V tomto smyslu nadějný signál zazněl v těchto dnech od vedoucího zahraničně-politického rezortu ČLR Wang I, který během rozhovoru se svým ruským kolegou Sergejem Lavrovem prohlásil:

“Čínská strana bude rozhodně podporovat Rusko pod vedením prezidenta Putina při překonávání těžkostí, odstraňování překážek a realizaci strategických cílů rozvoje, a také dalším potvrzování statusu Ruska jako mocnosti na mezinárodním dějišti”.

Čínské společnosti projevují určitou opatrnost ohledně ruského směru. Není se čemu divit: podíl USA a Evropské unie na celkovém zahraničním obratu zboží tvoří kolem třetiny, a s jinými jejich spojenci v Asii a po celém světě podstatně víc než polovinu. Na Rusko však připadají pouze 2% zahraničního obchodu Říše středu, proto obavy čínských společností o zavedení proti nim sekundárních (sankcí, pozn. překl.) vypadají odůvodněně a rozumně.

Pro Čínu, až na ojedinělé historické výjimky (například, kulturní revoluce), je vlastní provádění racionální zahraniční politiky, založené na zdravém národním egoismu. Tam, na rozdíl od SSSR, méně mluví o proletářském internacionalismu a jsou soustředěni ne na poskytování bezplatné pomoci, ale na výhodnou, především pro sebe, ekonomickou spolupráci. Oslabení Ruska, natož hypotetická možnost jeho porážky v globálním střetu, zásadně není v zájmu Pekingu. Otevřenější zvyšování rusko-čínské spolupráce, včetně vojensko-technické oblasti, je nevyhnutelné vzhledem k prohloubení rozporů s USA, zejména v případě jejich přechodu do horké fáze kvůli tak zvané “taiwanské otázce”.

Zatím Peking upřednostňuje soustředit se na dosažení rozhodující převahy v ekonomice a zbraních, ale maximálně zachovává obchodní vztahy s USA a Evropskou unií. Nicméně důraz na upevnění ideologické komponenty, učiněný během 20. sjezdu, má předválečný, ne-li alarmující charakter. Elity USA, zaslepené iluzí vlastní globální převahy, mohou učinit ostré kroky ohledně podpory separatistických úřadů Taiwanu až po uznání jeho nezávislosti a pokusu rozmístit tam vojenskou základnu. V takovém případě bude vojenská odpověď Pekingu nevyhnutelná.

Konflikt Číny a USA má strategický charakter a potrvá roky, ne-li mnohá desetiletí, stejně jako globální opozice koloniálních západních sil a protikoloniálních sil po celém světě. Pro Peking, kromě upevnění styků se svým přirozeným spojencem v tomto boji – Ruskem, je kriticky důležité nedovolit oslabení svých regionálních pozic. Země jihovýchodní Asie, které se USA aktivně pokoušejí vtáhnout do své protičínské a protiruské politiky, budou nevyhnutelně středem zahraničně-politické pozornosti Pekingu. Úkol mírového znovusjednocení pevninské Číny s Taiwanem je zahrnut do programových dokumentů KS Číny.

Podpořte Novou republiku – číslo bankovního účtu: 2300 736 297 / 2010

Znovuzvolení Si Ťin-pchinga, koncentrace moci, upevnění její organizační a ideologické vertikály, samotná rétorika čínských zástupců výslovně ukazuje, že Čína se konsoliduje před rozhodujícím zápasem.

Regionální politika Pekingu – nepřipuštění hrozeb a oslabení pozic ne jenom v “taiwanské otázce”, ale také ve vztazích se sousedními státy – promítne základní vektory stále aktivnější zahraniční politiky ČLR.

Nadcházející v těchto dnech návštěva Číny generálního tajemníka Komunistické strany Vietnamu Nguen Fu Chonga se může stát začátkem tektonických zlomů v regionální politice. Návštěva se uskutečňuje po stranické, nikoliv po státní linii, což zjednodušuje dialog mezi státy, majícími vzájemné historické požadavky. Bude to první po znovuzvolení na 20. sjezdu setkání Si Ťin-pchinga se stranickým lídrem VSR, na němž bude v mnohém záviset jak vývoj oboustranných vztahů, tak i postavení v regionu celkově.

Autor: Alexandr Saveljev, zdroj: Regnum, pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

Podpořte Novou republiku – číslo bankovního účtu: 2300 736 297 / 2010