Ripost laïque: USA je monstrum, které chce rozpoutat válku v Evropě

V telegramu, díky Erwanu Castelovi, se například dozvídáme, že Spojené státy zahájily 251 vojenských intervencí od roku 1991 a 469 od roku 1798. Proti tomu je koloniální Francie jen kočičí čůrání.

Podle oficiálních údajů Kongresové výzkumné služby (Congressional Research Service – CRS), instituce vlády Spojených států, zveřejněné 8. března 2022 v dokumentu nazvaném „Případy použití ozbrojených sil Spojených států v zahraničí, 1798-2022“:

Americká armáda od roku 1798 podnikla 469 zahraničních intervencí.

– 218 amerických vojenských intervencí v letech 1798 až 1990

– 251 amerických vojenských intervencí v letech 1991 až 2022

– 100 amerických vojenských intervencí mezi lety 1991 a 2004, tento počet se mezi lety 1991 a 2018 zvýšil na 200 vojenských intervencí.

Jeden příklad mimo jiné, který ovlivnil země v Latinské Americe.

Monreova doktrína charakterizovala zahraniční politiku Spojených států v průběhu 19. století až do počátku 20. století. Pojmenovaná podle pátého prezidenta Spojených států Jamese Monroea (1817–1825) odsuzuje jakékoli evropské zasahování a vměšování do záležitostí „Ameriky “ (severní a jižní), stejně jako zasahování Spojených států do evropských záležitostí.

Monroeovu doktrínu od konce druhé světové války používali představitelé Spojených států, aniž by na ní někdo shledal něco špatného.  (Válečné zločiny USA)

Mlčení v médiích, kde se nejraději věnujeme válkám v Rusku od jeho zrodu, zatímco mlčíme o invazích Švédů a Poláků. Chceme si připomenout jen rozdělení toho nešťastného Polska mezi Prusy, Rakušany a Rusy.

Zpráva ukazuje, že od konce první studené války  v roce 1991, pod unipolární hegemonií Spojených států, výrazně vzrostly vojenské intervence Washingtonu v zahraničí.

Projekt vojenské intervence  Centra strategických studií na Tufts University zdokumentoval ještě více intervencí:

“Spojené státy podnikly od roku 1776 více než 500 mezinárodních vojenských intervencí, téměř 60 procent z nich v letech 1950 až 2017, přičemž více než třetina těchto misí se uskutečnila po roce 1999.”

Projekt vojenské intervence dodává:

S koncem éry studené války by se dalo očekávat, že Spojené státy omezí svou vojenskou angažovanost v zahraničí, za předpokladu, že hrozby jsou méně pravděpodobné. Tyto vzorce však ukazují opak – Spojené státy zvýšily svou vojenskou angažovanost v zahraničí.

USA jsou metastází koloniální Anglie.

Francie přispěla s Lafayettem (Gilbert du Motier, markýz de Lafayette 1757-1834: Významný účastník americké války za nezávislost, pozn.red.), Rochambeauem (Jean-Baptiste Donatien de Vimeux, Comte de Rochambeau – maršál Francie, účastník války za nezávislost Spojených států a dalších kampaní, pozn.red.) a dalšími ke zrození monstra.

V letech 1891 až 1912 provedli řadu vojenských intervencí:

• 1891, Haiti;

• 1895, Nikaragua;

• 1898, Portoriko a Kuba;

• 1899, Nikaragua;

• 1903, Venezuela; Dominikánská republika a Kolumbie;

• 1904, Dominikánská republika a Guatemala;

• 1906-1909, Kuba;

• 1907, Dominikánská republika;

• 1908, Venezuela;

• 1909-1910, Nikaragua;

• 1910-1911 Honduras;

• 1912, Kuba, Nikaragua a Dominikánská republika;

• 1915, Haiti,

• navíc mimo Karibik byla v roce 1891 zahájena vojenská akce proti Chile.

Pokračování znáte, protože USA se všude prosazují ve jménu svobody. Ve skutečnosti nic není zadarmo. V roce 1917 nakonec zasáhly do evropských záležitostí, aby vytáhly kaštany z ohně odkrvené Francie, která po 4 letech války vykrvácela.

Rok 1944. Chybělo málo a jen díky de Gaulleovi neudělaly z Francie okupovanou zemi.

Od odchodu generála de Gaulla jsme ve vedení měli osly, skutečné zrádce, kteří nás vytvořením kolosu Evropské unie položili pod botu Ameriky.

Amerika, USA nejsou naši přátelé. Zatahují nás do války, která není naše, kterou nechceme. Jako obvykle se Američané dívají zpovzdálí a počítají zisky.

Zdá se mi však, že kusy, které teď chtějí spolknout, jsou mnohem větší než Německo, Francie, Itálie, Španělsko a Portugalsko. Rusové, Čína a také Indie mají několik miliard obyvatel.

Nenávist, kterou USA vzbuzují na Blízkém východě, v Africe, v Evropě, je nakonec udusí. Před pár desítkami let jsem si to ani zdaleka nemyslel. To je vše, co dnes těmto Spojeným státům přeji. Udušení.

Autor: Gerard Brazon, zdroj: Ripost laïque, pro Pokec24 přeložila Janinna

https://bit.ly/3WObHtX