Situace v Kosovu se vyostřuje. Díl 2.

Pro začátek bych chtěla ovšem ujasnit ne všem známý vztah České republiky k otázce Kosova. Ten se velmi často odvíjel od naprosté neznalosti regionu a problematiky. Asi největším odborníkem na toto téma byl Jiří Dienstbier starší, který varoval před tím, aby Kosovo dostalo status státu a velmi podrobně vysvětloval proč to není dobrý nápad. Od počátku varoval před snahou Albánců o vytvoření tzv. Velké Albánie. Budiž mu za toto vyseknuta poklona, nicméně nebylo to bohužel nic platné, instrukce po naší ostudné účasti ve válce v Jugoslávii byly jiné.

I mezi ostatními politiky byl názor spíše opatrný, většina aktivních politiků buď o problematice nemluvila, nebo zastávala negativní postoj, jako například Jan Kavan, svého času ministr zahraničí. Bohužel v době, kdy se rozhodovalo o tom, zda ČR podpoří vznik samostatného státu Kosovo, byl už ministrem Karel Schwarzenberg a ten v podstatě jen opakoval to, co říkaly Spojené státy americké. A právě za jeho úřadování Česká republika podpořila vznik tohoto „státu“. Státu, kde operovalo tolik drogových mafií, obchodníků s lidskými orgány a válečných zločinců jako snad nikde jinde. A tito zločinci se poté líbali s jednou z nejhnusnějších osob moderních dějin, původem Češkou Madeleine Albrightovou. No a tyto polibky a objetí předávala právě Karlovi a ostatním „českým“ politikům, kterým nic z toho nevadilo, a jako pejsci a poskoci poslušně kývali a klaněli se americkému velkému bratrovi.

Další z našich politiků, kteří zásadně nesouhlasili s takovým postojem byl jak Václav Klaus starší, tak Miloš Zeman, který dokonce v úřadu prezidenta řekl, že by ČR měla oduznat existenci Kosova, jako to ostatně udělalo už několik dalších států. Patří jim za to můj hluboký respekt a úcta.

Jaký je současný názor vlády, inu odpovídající kvalitě ministra zahraničí vojína Jasánka Lipavského, který poslušně bleskově odsoudil útoky na členy KFOR, místo aby se vůbec obtěžoval zjistit, proč k celé eskalaci došlo. Zvláštní je to především proto, že ministr Lipavský moc rád opakuje rétoriku USA. Ovšem zde je v zásadním rozporu, kdy naopak Antony Blinken těžce odsoudil kroky Kosova a označil je za zbytečnou provokaci. Asi si ještě v té době nestihl otevřít ranní přísun instrukcí. A nebo možná otevřel, a máme to podle nich být zase my, kdo bude eskalovat, odsuzovat, případně platit a hrát roli užitečných idiotů. Nebylo by to v poslední době poprvé. I Jana Černochová by jistě mohla po svém zvacím a podepisovacím turné po Washingtonu vyprávět.

Takže jak můžeme v rámci našeho politického rybníčku vidět, je paleta názorů velmi pestrá, a to kdo za koho „kope“ je z ní zcela evidentní. Za Českou republiku a její zájmy se to s touto vládnoucí garniturou skokově minimalizuje. Se současným ministrem tedy těžko říct, kam se bude situace vyvíjet. Bylo by možná docela zajímavé udělat průzkum veřejného mínění na tuto otázku mezi lidmi, možná by se pan ministr a celá válekchtivá vláda nestačila divit.

***

Autorka: Jana Marková, zdroj: Litterate