Dvě výročí Pompejí 24. srpna a dnešek

Těžko si dovedeme představit pocity obyvatel Hirošimy, dokud ještě žili. Ale světová  válka je na spadnutí, i když spíš v západním Tichomoří než ve střední Evropě. Kdysi jsem řekl Miloši Zemanovi, že mě po roce 1989 nejvíc překvapilo, že velká většina lidí si neumí představit další vývoj s jeho hrozbami, dokud na ně nedopadnou. Miloš mě ale opravil. Když změny nastanou, ještě velmi dlouho trvá, než je většina lidí pochopí a vezme na vědomi.

24. srpna roku 79 n.l. zasypaly stovky tun sopečného popela města Herkulánum a Pompeje. To datum bylo pro Pompeje nešťastné znovu 24. srpna 1943. Společné americko-britské bombardování naprosto zničilo muzeum v Pompejích, v němž byly soustředěny nejcennější nálezy z vykopávek včetně většiny sádrových odlitků obětí Vesuvu.

V moderních dějinách to jsou znovu a znovu Britové a jejich mladší a dnes silnější americký bratr, kdo devastuje a ničí, aby oloupil a uchoval si nadvládu. Dávno neplatí, že nad britským impériem slunce nezapadá, a dnes hrozí USA, že zapadne slunce nad jeho světovou dominancí. Nemám nic proti občanům Spojeného království nebo USA, ale nemůžu podpořit loupežnou tradici jejich elit. USA jsou prý našim strategickým spojencem. Spojencem v čem? My jsme nekradli a nevraždili jako americké elity, nezaváděli koncentrační tábory a neřídili genocidu a likvidaci hospodářství jako  Britové v Indii, Číně a na mnoha dalších místech světa.

Může se zdát, že nás přátelé pozvali k prostřenému stolu, ale jsme to my, kdo je na jídelním lístku.  Víme, že se podobně chovalo mnoho dalších národů. Napoleon nebo Němci podcenili sílu Ruska v jeho lidu a strategických výhodách, ale vypravili se vyrvat zemi a její bohatství srovnatelné silnému konkurentovi. Britové a Američané útočí na slabší a oslabené. Jsou ochotni se ujmout i zbytku bohatství Ukrajiny, až vykrvácí a zaútočit na oslabené Rusko. Jejich koncerny by rády prodávaly nerostné bohatství Sibiře a uchovaly sílu petrodolaru. Jejich problémem je, že dávno nejsou tím, čím bývali a jejich potenciální kořist přestala být bezbranná.

Ano, konflikt v Tichomoří o světovou dominanci je na spadnutí a sluší se citovat slova jednoho z vítězných vojevůdců po bitvě u Waterloo: „Tím nejhorším po prohrané bitvě je bitva vítězná.“