To nejhorší si nakonec uděláme sami…

Tento čtyřiadvacetiletý kluk zastřelil svého otce a pak si došel na svou alma mater a tam postřílel patnáct dalších lidí. Pak prý spáchal sebevraždu, nebo ho možná eliminovala policie. Poprvé jsme u nás viděli záběry jako z Ameriky nebo z Ruska – studenti sedí na římsách budov nebo jsou zabarikádovaní v učebnách či kabinetech a po chodbách běhá vrah ozbrojený tak dobře, že by mu i vojenský odstřelovač záviděl. Mluví se i o selhání policie, která střelce už hledala a dokonce ho hledala i na půdě filozofické fakulty… jen ve špatné budově… Inu, je to poprvé. Nikdo s něčím takovým neměl zkušenost… u nás se přece něco takového nemůže stát.

Patnáct rodin dostalo k vánocům ten nejhorší možný dárek… Vyjadřuji jim svoji nejhlubší soustrast. Není nic strašnějšího, než když se vám dítě nevrátí ze školy…

Přátelé, já jsem včera seděl nad sociálními sítěmi a chtělo se mi řvát bezmocným vztekem. Jestli něco ukázalo, jak hluboce je takhle země rozpolcená, tak to byl právě tento šílený čin. Během včerejška jsem se dozvěděl, že za útokem stojí nějaký cizinec, nejspíš Ukrajinec, pak že je v tom jasný prorusský narativ, pak za to mohla vláda, samozřejmě za to může Putin i Babiš, můžou za to novináři, můžou za to dezoláti, může za to policie, může za to liberální prostředí na humanitní fakultě, protože na ČVUT studenti takhle neblbnou… nikdo nebyl vynechán, nikdo nezůstal bez viny. Všechno bylo jasným důkazem.

Přitom se ještě ukáže celá řada dalších souvislostí a zcela nečekaných vyústění. Leckdo z těch, kdo už vyslovil jasný soud, bude brzy překvapen, kam se to vyvinulo. Například otázky, kde se střelec tak dobře ozbrojil, proč zastřelil i otce… prý střílel i v Klánovickém lese… Jak je možné, že když řeknete něco politického, tak vás policie druhý den vede v klepetech, ale když mluvíte týden o vraždění, tak to nikdo neřeší… Přímo na fakultě měl prý střelec celý arzenál, jak ho tam dopravil…. apod, apod. Tyto příběhy nikdy nejsou přímočaré.

Nikdy se za jedno odpoledne neobjevilo ve veřejném prostoru víc hnoje. Tolik očekávání, kdo to udělal, aby se konečně mohlo jasně říct, že je třeba zavřít hranice, odzbrojit obyvatelstvo, vyvézt kolaboranty v dobytčácích do Ruska, postavit opozici mimo zákon, zbavit se ministra vnitra a nejlépe i celé vlády… jako by si vlastně leckdo něco podobného přál, jako by se na to těšil, aby to mohl využít při hlásání své pravdy. Jako by už chyběla jen rozbuška… vyděsil jsem se, kolik lidí už vlastně jen čeká na jiskru v prachárně a těší se, až to bouchne.

Ale jsme v Česku… jak vidno, v těch nejhorších věcech se zpravidla obejdeme bez zahraniční pomoci. Obejdeme se bez národnostních menšin, bez náboženského fanatismu, obejdeme se bez cizích tajných služeb, bez Čepigy i Myškina, bez Sorose, Bilderbergu a Aspenu.

Masakr uspořádal představitel majoritní společnosti, typický člen přizpůsobivé většiny, vysokoškolák, který dokonce obdržel cenu za dobrou bakalářskou práci o vzniku osvobozeneckého hnutí na území Haliče. David Kozák. Naprosto české jméno. Není v něm nic ani německého, ani ruského, ani arabského, tureckého, muslimského, ukrajinského. Je české, jak to jen jde. Veřejné příznaky „zblbnutí“ se prý objevily teprve před týdnem, kdy si na to založil telegramový účet. Teď zpětně se možná dohledá, že byl mešuge už delší dobu, ale zřejmě to nebude nic průkazného a zřetelného.

Nejhorší školní masakr v našich dějinách spáchal Čech. Žádný cizinec, žádný separatista, skinhead, žádný obyvatel gheta, žádný exekucemi postižený člověk, žádný hlupáček s devíti třídami základky bez učňáku i maturity, žádný frustrovaný zaměstnanec korporace, žádný tatík, kterému utekla žena… udělal to mladý člověk, který měl celý život před sebou a už měl i první ocenění své inteligence i práce. Student naší nejelitnější univerzity. Spoustu zbraní měl legálně a byly to velmi drahé zbraně. Střílel příslušník sociální skupiny, od které bychom něco podobného vlastně měli čekat nejméně. Tohle je zatím jediná jistota, všechno ostatní jsou jen hloupé řeči na fejsbůku.

Všichni ti, od kterých by se něco podobného očekávalo, protože přece chtějí rozvrátit republiku a zničit náš způsob života, ti nic podobného neudělali…

Ne, nebudu spekulovat, co střelce doopravdy vedlo k tomu, co udělal. Těchto spekulací bude plný internet i bez mé účasti. Já jen řeknu, co bych si přál.

Přál bych si, aby takový čin byl poprvé a naposled. Aby se už nikdy nezopakoval. Přál bych si, až budou lidé nosit svíčky k místu této tragédie, aby zůstali doma všichni kádrovači. Aby tam nikdo nezkoušel dohlížet na to, kdo je a kdo není hoden, uctít památku obětí. Aby si novináři dali pro jednou pohov a to samé aby udělali všichni uživatelé sociálních sítí. Tohle je naše vlastní tragédie za kterou nemůže nikdo zvenčí. Její příčiny (i důsledky) jsou také naše. Přál bych si, aby se v pietě nad touto katastrofou národ spojil a ne ještě více rozdělil. Už jen proto, aby nebyl důvod k politickým tlakům na vyšetřování. Žádným tlakům.

Přál bych si, aby tam u místa tragédie bylo nejvíc svíček v dějinách. Aby se nad tou prolitou krví usmířilo co nejvíc nepřátel i soupeřů. Přál bych si, abychom všichni ustoupili o pár kroků zpátky, abychom si všichni dali studenou sprchu a uvědomili si, že nikdo z těch, které viníme ze současného neradostného stavu, toto nespáchal. Na žádné straně. Spáchal to tak běžný Čech, že už to běžnější být ani nemůže. Přál bych si, abychom si všichni uvědomili, jak snadno může být ještě hůř a že k tragédiím nepotřebujeme nikoho zvenčí.

Upřímnou soustrast pozůstalým. Životy vašich blízkých vám nikdo nevrátí. Ale uctít je bez hysterie a postranních úmyslů, to bychom snad mohli. Přimlouval bych se za to.

**

Danile Sterzik – Vidlák, Litterate