Panika na Západě: Rusko postupuje

Na úvodní fotografii je zachycen okamžik zničení baterie amerických HIMARS na západ od Avdějevky

Realita je taková, že Rusko má nejen téměř stejnou spotřebu konzumního zboží, dokonce při vyšších mzdách, než před konfliktem, ale přešlo na výrobu munice v takových objemech, že tomu Západ nijak nestačí. Ukrajincům dodávají zlomky toho, co na bojiště vrhají Rusové.

A to je jen realita, o které se mluví. Pak je ještě taková, která se téměř nezmiňuje. Rusové mají obrovskou kapacitu nejen strojírenské výroby, ale také betonářské.

Ano, ty “dračí zuby” ze kterých se dělají obranné linie proti přechodu tanků a jiné techniky, někde je třeba vyrobit.

Rusové v předchozích měsících zvládli hloubit zákopy i betonovat v tempu, jakému Ukrajinci nestačí.

To je problém právě teď, když začali Ukrajinci ztrácet pozice. Nemají obranu vybudovanou zdaleka tak, jako Rusové.

A ve zpravodajských hlášeních z toho vypukla panika, protože přestože je fronta zatím jakž tak stabilní, pokud ji Rusové začnou prolamovat, tak se budou moci dostat poměrně daleko.

S tím nic neudělají ani příběhy o tom, jak Rusům selhaly některé “zázračné zbraně”, propagandisticky zveličené. Některé ano, ale přesto stále zvládají zasypávat logistické uzly, výrobní i vojenské kapacity hluboko v ukrajinském zázemí svými raketami i drony s dalekým doletem.

Přestože Ukrajinci mají k dispozici satelitní data, protiletecké komplety, nejmodernější radarovou techniku Západu.

Rusové mezitím Ukrajince zcela přečíslili v lokálních dronech, nadále kontrolují nebe svými výkonnými stíhačkami i vrtulníky, a na zemi postupují díky materiální převaze, zejména v munici.

Proto teď ta Macronova porada v Paříži, proto ty diskuse v Německu o poskytnutí Taurusů, proto ta „česká iniciativa“ na vykoupení munice z Afriky, aby se dala Ukrajině. Pokud už nic jiného, alespoň budou moci říci, že něco v poslední chvíli dělali.

Ještě to neznamená, že válka opravdu brzy skončí, pořád ji může leccos za pár měsíců natáhnout. Ale jednou ano, a ne dobře pro rozbitou, krví nasáklou Ukrajinu.

A vždy bude platit základní otázka: k čemu bylo nutné jít do tohoto konfliktu? K čemu bylo nutné porušit základní podmínku, za níž Rusko garantovalo bezpečnost Ukrajiny, podmínku, kterou si Ukrajina dala po vzniku do ústavy: že zůstane neutrální zemí.

Obyvatelstvo Ukrajiny nikdy do NATO nechtělo (pouze po vypuknutí konfliktu polovládní agentura začala tvrdit, že veřejné mínění se prý nyní už obrátilo).
 
Ale ti dosazení na nejvyšší místa nějak do té aliance stále chtěli jít. Zázračně posíleni ve svých „nezávislých“ názorech návštěvami amerických senátorů a představitelů silových složek.

Skončilo to hrozným konfliktem. Jednou se obyvatelstvu za něj budou zodpovídat.

Neboť ty otázky se po skončení války a opadnutí propagandy naléhavě objeví. Na ulici, v parlamentu, na náměstích, za každým rohem.

**

 Juraj Draxler, ZDROJ