Lidí na Národní bylo plno, ale…

Názor na důvody k oslavám 35.výročí tzv. Sametové revoluce jsme už napsali a v podstatě to skončilo konstatováním, že nejsou. Nikoliv proto, že bychom konec socialismu u nás považovali za chybu, ale spíše nám jaksi uniká smysl radovat se po letech nad tím, jaké má ta změna dopady. Tvrzení, že se máme lépe, je nepochopením současného stavu a ztrátou schopnosti vnímat realitu.

Tradicí se stalo setkávání Pražanů na Národní třídě a Václavském náměstí. Došlo k nim i letos a lidí se dostavilo vcelku dost. Jde o možný přímý kontakt s politiky, kteří se snaží ukázat a kladou květiny na místa historicky spojená s událostmi navázanými na datum 17. listopadu. Nejen tedy na rok 1989. Někdy je až smutné, jak málo o něm ví dnešní mládež, přestože jí se děje probíhající v tento den v různých spojitostech i obdobích týkají nejvíce. Holt vědomosti už dávno nejsou měřítkem inteligence a úspěchu a mládež více zajímají sociální sítě než dějepis. V anketě, proč se junioři dostavili na Národní třídu, jste se skoro nic nedozvěděli, zatímco jejich předchůdci dnes se blížící k seniorskému věku na tom samém místě stáli proti kordónu všeho schopných policistů (ti jsou poslušní v každém režimu), a studenti ještě více předešlí dokonce v tento den umírali.

Zpět k současnosti. Absolutní většina politiků byla vypískána. Na prezidenta Petra Pavla hučel dav z důvodu jeho výsměchu všem, kteří tenkrát bojovali proti komunismu, zatímco budoucí generál budoval stranickou kariéru. Na představitele koalice Spolu nadávali lidé kvůli mizernému vládnutí a neschopnosti podívat se skutečnosti přímo do očí i neochotě přiznat totální neschopnost, v jejímž důsledku by byla podána demise. A v případu Fialy je na místě i psychologické vyšetření. Ani zástupci ANO neodešli s potleskem, přeci jenom je Babiš pro mnohé doživotním estébákem, přičemž právě představitelé nynější vlády o tom občany utvrzují při každé příležitosti. Navíc ANO patří ke skalním eurohujerům a taková Alena Schillerová to stvrzuje častým prohlášeními o neochotě hnutí spolupracovat s euroskeptickou SPD. Jde o další ukázku politického amatérismu.

STAN je sice vcelku oblíbenou stranou, jen nevíme proč. Dozimetr je něco jako plakát u vstupu do stranického sídla, který má varovat před rozdílným posuzováním kriminality u různých vrstev naší společnosti a Víta Rakušana může kladně vnímat jen šílenec. Takže se na něj reagovalo podobně jako na Fialu s Pekarovou Adamovou. Předsedou Pirátů je v Praze řidiči nenáviděný Hřib a čekat potlesk pro něj by bylo projevem naivity. Paradoxně ani SPD to nemá u davu snadné. Tady zase funguje státní propaganda bušící do občanů z médií. Je to podobná situace, jakou lze zaregistrovat v sousedním Německu, kde je však tamní obdoba AfD výrazně silnější a efektivnější. V SPD by možná mělo dojít k personálním změnám či k výraznějším projevům euroskeptismu i od jiných členů než od předsedy Tomia Okamury. Nicméně jediná SPD z parlamentních stran jde proti proudu a nemá to u stáda snadné.

Součástí oslav dne přeměny socialismu v agresivní korporátní kapitalismus bylo vydání nových předvolebních průzkumů. Dle jednoho z nich má ano v čele přes 30% hlasů, 20% slátanina Spolu (proboha, kdo může Fialovi slibujícímu nám německé platy věřit?), ve hře jsou ještě STAN a SPD. Na hraně 5% se pohybují Motoristé budující širší stranickou strukturu, Stačilo (označovaní občas jako komunisté, což není tak úplně pravda) a Piráti. Je tedy evidentní, že zásadní změna směřování Českou republiku nečeká. Eurouniostické strany jsou ve výrazné přesile a ANO má k názorům Orbána a Fica mnohem dále, než je tomu u SPD či Motoristů a Stačilo. Fiala s Rakušanem jsou se svými uskupeními progresivní eurohujeři, Piráti krajní zelená probruselská levice.*)

Z toho vyplývá budoucnost v podobě Bruselu podřazené greendealovské role sluhy a otroka, ať už tu vyhraje volby kdokoliv z občanů nejvíce preferovaných stran. Reálná koalice sestavená k vládnutí je prostě probruselská. Tedy bez možnosti návratu k otevřené spolupráci s BRICSem, Ruskem a Spojenými státy vedenými Trumpem. Přestože se tedy na Národní pískalo, stejní lidé těm politikům opět nahází své hlasy tak, že se z místa nehneme a z průšvihu nevyhrabeme. Je tedy důvod se z 17. listopadu radovat? Jaký? My ho prostě nenacházíme.

*

Jindřich Kulhavý

*) opět musíme poopravit autorova v domnění, že Piráti jsou levice. Strany, které podporují ukrajinský nacizmus, v Europarlamentu slouží zájmům nadnárodních korporací a kašlou na potřeby širokého okruhu lidí práce a tvorby nejsou v žádném případě levice.

-vd-