Ministr české vlády se včera na Ukrajině účastnil seance na oslavu Architekta Mnichovského diktátu 1938! To nemá v moderních českých dějinách žádné obdoby!

9. května 1945 se sovětská vojska pod velením maršála Koněva, ve své rychlé spanilé závěrečné tankové jízdě, konečně prodrala z Německa přes Krušné hory až do Prahy, a ukončila tak poslední velké zuřivé nacistické vraždící běsnění v českých zemích, a v Evropě. Rusové, i další sovětské národy, byli záplavou šeříků, kterými je vděční osvobození Češi zasypávali, tak nadšení, že možná právě proto slaví den Vítězství ne 8. května, v den ceremonie nacistické bezpodmínečné kapitulace, ale až 9. května, kdy osvobodili Prahu, vlastně první i poslední oběť nacistického řádění, které začalo Mnichovskou dohodou 1938, a skončilo až příjezdem Koněvových tanků do Prahy.

A představte si, koho dnes oslavuje Evropská Unie v ten samý den 9. května – francouzského politika, který byl nějakou podivnou náhodou jedním ze strůjců Mnichovské dohody 1938, a nadšeně ji vítal a oslavoval, a jak se dále dozvíte, měl na svědomí i mnohem horší činy.

Jan “ex-Pirát” Lipavský, ne marně srovnávaný za svou servilní probruselskou zahraniční politiku, která nemá v moderních dějinách českého státu obdoby, s Hitlerovi podobně servilním tzv. protektorátním ministrem zahraničí Františkem Chvalkovským, se včera 9. května účastnil ve Lvově vzpomínkové seance uspořádané na počest významného francouzského politika Roberta Schumana, respektive na počest tzv. Schumanovy deklarace z 9. května 1950, která je Bruselem považovaná za faktický den zrodu EU.

Dne 9. května se tedy nyní v celé EU povinně oslavuje politik, který v roce 1938 byl součástí nejvyšší stranické delegace, která hlasováním donutila tehdejšího premiéra Francie Eduarda Daladier, aby podepsal za Francii Mnichovskou dohodu 1938, a podle záznamu z tohoto jednání Robert Schuman hlasoval pro, a vedl oslavné řeči za přijetí Mnichovské dohody!

Nutno podotknout, že tou dobou byl Schuman významným poslancem nejvyššího zákonodárného sboru Francie, a vlivným politikem, který krom umetání cestiček Hitlerovi, udržoval těsné vztahy i s dalším zavilým nepřítelem Československa, maďarským regentem admirálem Miklósem Horthym, a účastnil se v roce 1935 jeho velkolepých oslav milénia Sv. Štěpána. Schuman byl zavilý katolík, a v meziválečné Francii proslul organizováním zuřivého odporu proti zavádění sekulárního francouzského práva do školství a dalších oblastí v nově k Francii přivtěleném Alsasku. Sám Schuman byl hned na počátku I. světové války povolán do německé císařské armády a poslán bojovat proti Francii, ale už v roce 1915 byl Němci jmenován úředníkem pro správu zabaveného francouzského majetku. A v té době se zřejmě začaly rodit pozdější “vynikající vztahy” Roberta Schumana s nejvyššími nacistickými potentáty, včetně tzv. župních vedoucích. (Třeba Kurt Henlein byl formálně župním vedoucím, nebo-li Gauleiterem Sudet. Šlo tedy o nejvyšší nacisty.)

Schuman ve dvacátých letech minulého století patřil mezi hlavní strůjce tzv. Locarnského paktu 1925. Tento pakt, který podepsaly Německo, Francie, Československo, Polsko, Velká Británie, Itálie a Belgie, východní země v důsledku společného nevybíravého britsko-francouzského nátlaku, právně kodifikoval nové hranice Německa na Západě za “trvalé”, kdežto hranice Německa na Východě ponechával úmyslně zcela právně nevyřešené. Německo bylo k podpisu dohody Locarno navnaděno “přijetím do společnosti národů” a dalšími ekonomickými ústupky. Locarnský pakt je považován za první z řady malých kroků, kterými britští i francouzští politici úmyslně čistili cestu pro Německou expanzi do východní Evropy, a k válce proti SSSR. Tzv. Locarnský pakt předznamenal Mnichovskou dohodu i formálně. Západní signatáři pakt nejprve samostatně vyjednali a podepsali, a Československo i Polsko k němu potom jen “dobrovolně” v částech přistoupily. (Srovnej s dnešní Ukrajinou. Po včerejší seanci ve Lvově, naprosto jasné. Locarno 2025! A ještě ve Lvově včera proběhla oslava jednoho z hlavních architektů, jak Locarna 1925, tak Mnichova 1938! Účast českého ministra zahraničí na této akci je v historických souvislostech naprosto neslýchaná!)

Největší radost svým nacistickým soukmenovcům Robert Schuman udělal, když 12. června 1940 jako první člen tehdejší  francouzské vlády požadoval okamžitou kapitulaci Francie, (faut mettre bas les armes), a následně jí ve vládě i prosadil! 16. června 1940 byl jedním z 569 poslanců, kteří do čela Francie zvolili kolaboranta Pétaina, a okamžitě po uzavření příměří s Hitlerem, se vrátil, (formálně stále jako člen francouzské vlády, a poslanec Francie), do Němci obsazeného Alsaska, a dal se tam pod přímou ochranu gauleitera Josefa Bürckela, který odtud masivně začal vyháněl Francouze! Začalo nejtemnější období života tohoto architekta porážky Francie v roce 1940, Mnichovské zrady Československa 1938, a hanebného Locarnského paktu 1925! Schuman v době, kdy byl každý Francouz, který se nechtěl stát Němcem z Alsaska vyháněn, ve svém domě v klidu spálil veškerou svoji bohatou mezi válečnou politickou korespondenci, a pak šel formálně protestovat proti vyhánění Francouzů, a byl zatčen! Do nového životopisu mu tak přibylo – stal se v září 1940 prvním předválečným francouzským poslancem, který byl Němci zatčen! Leč na rozdíl od ostatních později zatčených neputoval ani do vězení, ani do koncentračního tábora, ale ze zadržovací vazby přímo, a na osobní příkaz mocného šéfa trevírského gestapa, osobně protlačeného do této funkce samotným Hermanem Göringem, Heinricha Welsche, byl v dubnu 1941 převezen do soukromého luxusního domácího vězení v Neustadt-an-der-Weinstrasse v německé Falci.

Příští osudy budoucího architekta EU Schumana nejlépe pochopíme z úchvatného životopisu elitního gestapáka Heinricha Welsche. Ten měl za úkol od Hitlera a Himmlera už v roce 1940 dopadnout budoucího německého poválečného kancléře Konráda Adenaura, který se čas od času, kdesi v okolí Trevíru a Kolína nad Rýnem skrývával v ilegalitě. Schuman v roce 1932 navštívil politický kongres v Kolíně nad Rýnem, který pořádal jeho tehdejší starosta Adenauer. Náhoda? Nejspíš nikoli. Elitní gestapák Heinrich Welsch, jmenovaný do vysoké funkce osobně Göringem, který Schumana poslal z trevírské gestapácké “pečkárny” přímo do luxusního domácího vězení, Adenauera celou válku střídavě zatýkal, a propouštěl, a nebo nechal utíkat, a ačkoli měl Adenauer po atentátu na Hitlera ve svých papírech vězně už napsáno “návrat nežádoucí”, Welsch svojí praxi nezměnil, a po dalším zatčení mu Adenauer opět utekl, a po dalším zatčení ho místo k likvidaci poslal do nemocnice na léčení, atd.  Adenauer, notorický předválečný bankrotář a neplatič dluhů, byl v roce 1949 zvolen kancléřem Západního Německa, a elitní gestapák Welsh, který ho celou válku honil,  se stal premiérem Sárska. Oba byli po válce oslavováni jako strůjci moderního Německa. V roce 2018 se ale na gestapáka Welshe vyvalila jeho minulost, když se ukázalo, že za války sice “budoucí významné politiky – premiéra Francie – Schumana, a kancléře Německa Adenauera podivně kryl, ovšem vůči obyčejným odpůrcům nacistického režimu postupoval s mimořádnou tvrdostí. Novodobý německý hrdina Welsh byl proto rychle posmrtně zbaven všech čestných titulů a jmenování, až nápadně rychle a bez rozruchu! Šlo o hodně. Adenauer byl totiž velmi podivný antinacista. Kdykoli proti němu nižší nacisté vyrazili do boje, nebo se o něco proti němu pokusili, říšský ministr vnitra Wilhelm Frick, oběšený v roce 1946 v Norimberku, okamžitě osobně intervenoval v Adenauerův prospěch. Adenauer navíc, (hlídaný elitními gestapáky Heinricha Welshe, kdykoli pobýval na svobodě), celou válku vždy důsledně odmítal jakoukoli spolupráci s protihitlerovským odbojem. A v různých obdobích, kdy se tzv. “neskrýval v ilegalitě”, nebo “nebyl zadržen k likvidaci”, bral tučné říšské důchody.

Schuman i Adenauer pováleční premiéři Francie i Německa mají tři skutečnosti podivně společné.

První – jsou ostře proti sovětští, antikomunističtí, a extrémně konzervativní. Schuman navíc vždy vyjadřoval sympatie k těm nejodpornějším fašistickým diktátorům – rakouskému Engelbertu Dollfussovi, španělskému Francovi, portugalskému Salazarovi, maďarskému Horthymu, i chorvatskému nemilosrdnému hrdlořezovi Srbů Ante Paveličovi.

Druhá – II. světovou válku přežili pod ochranou elitního gestapáka Heinrich Welsche. A třetí – Welsch byl do své funkce jmenován Hermanem Göringem a držen pod ochranou Wilhelmem Frickem. Tedy nejvyššími nacisty rychle po válce popravenými a pupeční šňůrou spojenými s německými bankovními a finančními a průmyslovými kruhy. Schuman i Adenauer jsou přitom nějakou náhodou se stejnými kruhy spojeni též!

Tři společné vlastnosti obou politiků nejlépe pochopíme na životě Roberta Schumana v luxusním domácím vězení v Neustadt-an-der-Weinstrasse. Schuman byl do domácího vězení pod ochranu elitního gestapáka Welsche přesunut v dubnu 1941, a strávil v něm čas až do srpna 1942, kdy podobně jako Adenauer nápadně snadno uprchnul!

Utéct z gestapáckého domácího vězení ve 30ti tisícovém německém městě Neustadt an der Weinstraße na konci léta 1942 bez dokladů, potravinových lístků, propustek, i bez auta, není tak snadné, jak si někdo může myslet. I dnes je to k francouzské hranici pěkných 35 kilometrů lesem, ale v roce 1942 to bylo ke hranici okupované Francie ještě přes anektované Alsasko čtyřnásobně více, a gestapo, pořádková policie, wehrmacht, všude bděli, a všechny cestující ve vlacích důkladně kontrolovali. Odpověď na otázku, jak mohl Schuman tak snadno utéct, dává odpověď, co v soukromém domácím vězení vlastně dělal. A to je šokující – vedl hovory s elitními nacisty střední úrovně, a vypracovával pro ně analýzy sovětsko-německé války. A pokud znáte hlášení gestapa z té doby, víte, že tyto elity byly od porážky pod Moskvou v naprosté většině přesvědčeny, že válku proti SSSR prohrají! Dosaďte do rovnice gestapáka Welsche, poválečného premiéra německého Sárska, želízka německého průmyslu v nacistickém vedení Göringa a Fricka, kteří jak Schumana, tak Adenauera prostřednictvím Welsche chránili, a máte výsledek, v roce 1942 byl odstartován vznik IV. říše, a po Locarnu 1925, které politicko-architektonicky vyprojektoval Robert Schuman, zakladatel EU, bylo včera na seanci ve Lvově vyprojektováno Locarno II. Inu, kdo nezná své vlastní dějiny, a neumí se z nich poučit, je odsouzen k jejich neustálému opakování.

(Pokračování asi zítra, tedy jestli je to pro Vás zajímavé, napište.)

*

(P.S. Děkuji za maily, udělaly mi radost, přáními k uzdravení. Pomalu se dávám dohromady, leč dnes to bylo náročné, tak bez absolutní kontroly gramatiky, nestíhal jsem. Děkuji za pochopení.)

*

Michael Svatoš, MaP 2293

Snímek zachycuje skandální sezení Eurounijních rusofobů v Kyjevě 9.5.2025