Starého psa novým kouskům nenaučíš…

Přátelé, když se nám teď rozjíždí henta volební kampaň ve které jde o všechno a vy k tomu přispějete především tím, že budete stát na té správné straně, k čemuž vám dopomohou všichni svatí z KDU-ČSL (kromě Čunka) a majnstrýmoví progresívní novináři, pojďme si udělat takovou malou historickou exkurzi do předchozích volebních kampaní, které pro nás krásně shrnul Daniel Vávra a já si dovoluji to přetisknout zde u sebe.

1992 – Hlavní téma strašení: Návrat komunismu a ekonomický kolaps.

1996 – Strašení – Návrat komunismu a zastavení reforem.

1998 – Po korupčních skandálech pád vlády a volby, ve kterých bylo hlavní téma strašení: Návrat socialismu a ekonomická stagnace pod ČSSD. Výsledkem byla podpora vlády ČSSD od ODS.

2002 – Zadlužování státu a slabá vláda ČSSD

2006 – Návrat komunismu v podobě levicové koalice ČSSD a komunistů. Výsledkem byla koalice ODS s komunisty ze Zelených. Jako perlička je, že po volbách antikomunista Kalousek jednal o vládě s ČSSD podporované komunisty, což vedlo k jeho rezignaci a založení „pravicové“ TOP09, která je dnes čistokrevnou progresivistickou levicí.

2010 – Hlavní téma strašení: Levicový populismus a zadlužování.

2013 – Opět po pádu vlády kvůli korupčním skandálům strašení: Návrat ČSSD, populistů a komunistů.

2017 – ČSSD je pryč a Babiš není socialista, takže strašní se změnilo na: Populismus a ohrožení demokracie. Babiš navzdory strašení a tvrzením Kalouska, že to nejde docílit a bude zadlužovat, měl před covidem nejnižší schodky rozpočtu od dob Klause.

2021 – Hlavní téma – Záchrana demokracie, autoritářství Babiše a ohrožení demokracie.

Co máme letos? Demokracie je ohrožená, zlý Východ nás pozře, všichni kromě SPOLU a STAN jsou populisti a Putinovi slouhové, vrátí se padesátá léta a jediné světlo na konci tunelu je náš světový lídr.

Svým způsobem bychom se tomu neměli divit. Pětatřicet let jim to funguje, proč by na úspěšné strategii něco měnili? Toto strašení stačilo nejen na to, aby si všichni modroptáčtí papaláši řádně nahrabali, dokonce stačilo i na to, aby se z naší země stala bezprávná hospodářská kolonie, kde o dostavbě naší vlastní jaderné elektrárny rozhoduje Uršula Leyenová. Toto strašení stačilo na tři biliony státního dluhu a raději se ani neptám na velikost nestátního zadlužení a i dnes to stačí na to, aby spousta liberálů hýkala blahem, jak se mají dobře, i když už melou z posledního.

Pětatřicet let nám mééédia tvrdí, jak bylo za socíku zle a největší historická traumata z toho mají ti, co se narodili okolo roku 2000, pětatřicet let se tady ohýbá historie, pětatřicet let je hlavním tématem návrat komunismu a stejných pětatřicet let Češi stejně nejraději koukají na filmy, které vznikly v tom nenáviděném socialismu a bydlí v bytech, který postavil nenáviděný socialismus… než ceny stouply tak, že si už nemohou dovolit ani tu „králíkárnu“ na Jižním městě.

Přesto, ono to strašení fungovalo jen tehdy, když bylo dobře. Když ekonomika šlapala a všichni měli práci, doktory i důchody, tak ta hrozba komunisty a Ruskem fungovala nějak lépe, než když byla krize a vlády škrtaly kde mohly. Svým způsobem, všechny vlády ODS vedly to průseru a všechny ostatní vlády ten průser hasily. Nikdy ho ovšem neuhasily zadarmo. Vždycky to tuto zemi stálo kus hospodářství a kus suverenity. Nevím, jestli je to pozitivní fakt, ale posledních pětatřicet let platilo, že lidé vždycky volili podle peněženky a kdykoliv jim ODS zhoršila životní úroveň, vynesli ji v zubech.

Aby se pak ODS mohla vrátit, musela zase víc poklonkovat liberálním mééédiím a jakmile bylo líp, začali intervjuci zase strašit ohrožením demokracie. Takhle jsme se, milé děti, postupně stali kolonií. Modroptáckým strašením, na které někteří skočili a díky tomu jsme přišli o další kus toho, co bylo naše.

Teď ovšem máme jednu novinku. Alternativní média a fejsbůkové influencery. Před dvaceti lety se politika řešila v hospodě a na internet si člověk chodil odpočinout. Dneska se politika řeší na internetu a do hospody si člověk chodí odpočinout. Tehdy se strašení přetlačovalo „jen“ s prázdnou peněženkou, dneska se přetlačuje s neutěšenou situací a ještě s alternativními médii. Uvidíme, co jsme za poslední čtyři roky vybudovali a jakou sílu to má.

Ale Petru Fialovi ani našemu hradnímu rozvědčíkovi se prosím nedivte. Dělají totéž, co dělali jejich předchůdci posledních pětatřicet let. Straší. Mají na to dlouholeté manuály a mají to vlastně už ve stranické DNA. Nikdy neměli nic jiného. Vždycky jen měli na své straně liberální média a strašili. Pokud si odmyslíme změnu barvy v kampani, ta hesla jsou vlastně pořád stejná a pětatřicet let to pro ně byla osvědčená a funkční strategie, která jim umožnila třikrát rozvrátit zemi, nahrabat si, počkat, až to někdo za velkých obětí vás, obyčejných lidí, napraví a pak přišli jako periodický nálet kobylek znovu a celé se to opakovalo.

Poprvé jsme kvůli zpackané privatizaci přišli o banky, podruhé se stát řádně zadlužil a teď, potřetí, už o našich jaderkách a kotlích rozhoduje Evropská komise.

Existuje takové zlaté pravidlo, které říká „třikrát a dost.“ Ono to ani tak není pravidlo, jako odpozorovaná životní moudrost, že ani hlupák se nenechá oblbnout víc než třikrát. Tož nám všem přeji, aby to platilo. Aby toho modroptáckého strašení už jednou provždy STAČILO!

*

Daniel Sterzik – Vidlák, Litterate