Svět se změnil…

Sešli se nám tak „lídři svobodného světa,“ dohodli příměří na Ukrajině, které má začít platit od pondělka 12. května. Všichni byli pro. Starmer byl pro, Macron byl pro, Merz byl pro, Zelenský byl pro i Lipavský byl pro. Ruska se nikdo neptal, nejednal s ním a nedomlouval detaily a jen začali na svých sociálních sítích všichni řvát, že zatímco oni jsou pro mír, Putin chce dál válčit. Mají pravdu předsedové. Rusko totiž není na kolenou, není v izolaci a vyhrává.

Putin skutečně řekl, že se bude válčit dál. Po slavnostní přehlídce na Rudém náměstí a maratonu jednání s mnoha a mnoha státníky, kteří přijeli na návštěvu, došlo na noční tiskovku, kde poprvé použil termín „válka“ místo „speciální vojenské operace.“ Byl viditelně unavený, ale také viditelně spokojený. Domluvil se se světem. Tím skutečným světem, který jde nahoru. Zbytku světa, který jde grýndýlově do kytek, doporučil, ať se vrátí k jednacímu stolu do toho bodu, kdy Boris Johnson přesvědčil Zelenského, že nemá přistupovat na mírovou dohodu vyjednanou v Istanbulu. Tedy do dubna 2022, kdy měla Ukrajina poslední šanci na skutečný mír. Donald Trump tuto myšlenku nadšeně podpořil a evropští trpaslíci opět marně zdvihali pěstičky.

Mimochodem… tenkrát západní deníky referovaly, že Putin poté, co Zelenský smlouvu odmítl (a ukrajinská tajná služba pro jistotu zastřelila vrchního ukrajinského vyjednavače), prohlásil, že Zelenského zničí. Nevím, jestli to Putin skutečně řekl, spíš si myslím, že ne, on spíš věci neříká než říká, ale toto proroctví se vyplnilo. Vyplnilo se všechno, co ti „hloupí chcimíři“ tři roky říkali. Nad Ruskem se nedá vyhrát, Západ je slabší než vypadá a Putin není izolovaný ani od Spojených států. Zřejmě už to chápe i naše evropské panoptikum a začalo svou vlastní izolaci řešit kokainem.

Na konzervativním kempu měl asi nejlepší proslov Erik Best, který tam řekl, že Amerika může z války na Ukrajině vycouvat, protože do ní nevložila tolik politického kapitálu, ale Evropa vycouvat nemůže, protože do toho vložila veškerý politický kapitál a tak bude muset prohrát spolu s Ukrajinou. Já dodávám, že to mohou už jen různě okecávat, dávat prohlášení, vyhlašovat příměří i sankce, ale nikoho to vlastně nezajímá.

Už to, že Robert Fico, představitel pětimilionového Slovenska (kde ještě pořád mají Vašáryovou, nebinární Šimečko i Korčoka) jel do Ruska na přehlídku a klidně udělal dlouhý nos na pětisetmilionovou EU (kde bohužel ještě pořád mají Leyenovou a Nerudovou), je vypovídající. V Moskvě kromě Fica byl i náš Ondra Dostál a další europoslanci, aby se poklonili u Hrobu neznámého vojína. Svět se prostě změnil a Lipavský v poslední době vypadá jako Barbora Škrlová při výslechu.

Tři roky nám nadávali do chcimírů, aby nakonec říkali to, co jsme říkali už před třemi roky. Když jsme v roce 2022 mluvili o míru a nezbytnosti příměří, byli jsme za kolaboranty, protože s Ruskem se jednat nesmí a jediný mír bude ten, kdy Rusko prohraje. My mluvili o míru, oni o ruské kapitulaci. Teď oni mluví o příměří, jezdí kvůli tomu do Lvova na Bandera párty… a my mluvíme o ruském vítězství, které jsme mohli zřetelně vidět na té přehlídce, kde pochodovali i Číňané a dokonce i Vietnamci, kteří nějak nepochopili Fialův vzkaz, že také mají patřit na Západ. Na tribuně seděli Izraelci i Palestinci, Jihoafričané, představitelé takřka všech postsovětských republik a byl by tam i indický Módí, kdyby se zrovna Indové vzájemně nevyhlazovali s Pákistánci. Donald Trump tam prý zprostředkoval příměří, ale prý jim moc dlouho nevydrželo.

Já byl o víkendu na Konzervativním kempu, kde jsme všechny tyto (i další) události reflektovali v normálních debatách i diskusních panelech a kromě toho, že jsme se jako pravičáci i levičáci víceméně shodli na základních bodech, jak zachránit naši zemi, shodli jsme se i na tom, že největší bordel nadělala Fialova cenzura a mediální angažovanost a i když se můžeme pohádat o výši daní, všichni chápeme, že na prvním místě je záchrana vlasti a národa. Mezi námi chodila (jako memento mori) Erbenova polednice, Ivana Svobodová, a sbírala materiál na další ještě angažovanější a jedovatější žurnalistiku. Skřípot jejích zubů byl zřetelně slyšet, obzvlášť když mluvila s Danielou Kovářovou… ale jinak už to byla jen křeč.

Měl jsem z toho pocit jako ze starořecké Olympiády. Všichni se sešli za vlastní peníze, všichni se podle svých schopností zapojili do soutěže ideí a myšlenek, nikdo nerušil posvátný mír, všichni si podali ruce na přátelství, všichni se shodli, že Vidlák se s Turkem, Čunkem, Hrabou… a vlastně i Havlíčkem, docela dobře domluví, ale fakt se nikdo nedomluvíme s Nerudovou nebo Lipánkem. Bylo to jak příprava na brzké střetnutí s perským velkokrálem, který má možná hodně velké vojsko, ale v něm má málo skutečných mužů. Jak jsme ostatně mohli přesvědčit v minulém týdnu na akci Milionu chvilek nenávisti. Mají sice tři sta tisíc sledujících, ale jen padesát z nich dokázali přivést do Prahy, aby si spolu s Vidlákem zademonstrovali proti Vidlákovi.

Společnost pro obranu svobody projevu udělala velký kus práce a já jsem rád, že jsem mohl být u toho. Ještě nejsou všichni zbabělí, nejsou všichni zaprodaní, ještě všichni nezhloupli.

Svět se změnil. Změnil se v Moskvě, Washingtonu, Pekingu, Pretorii, Brazílii, Káhiře, Tel Avivu, Dílí i Istanbulu. Jen v Bruseli ještě ohlodávají konečky dávných pletich a když už nemohou vyhrát, alespoň chtějí stáhnout všechny sebou. A já s radostí konstatuji, že vše, co jsme si před čtyřmi roky předsevzali, to se splnilo. Máme novou politiku, máme vlastní podpůrné struktury, máme média a k tomu máme i dost elánu a optimismu, abychom to dotáhli do konce. Hlavně ale máme vás, kteří nás podporujete a nevzdali jste to ani s námi ani s touto zemí.

Za čtyři měsíce se svět změní i v Praze! Tak přísaháme!

*

Daniel Sterzik – Vidlák

Na úvodním snímku je zachyceno auditorium Konzervativního kampu na Seči, který pořádala Společnost pro obranu svobody projevu. Spolu diskutují a navzájem se poslouchají kontervativní pravice s konzervativní levicí.