Friedrich Merz – rádoby velký vojevůdce jako vůdce demoliční čety

Německá armáda se má stát největší v Evropě a naučit Rusy se bát. Válečný kancléř je muž s hlasitými hesly. Během své inaugurační návštěvy USA se však Friedrich Merz musel spokojit s málem. Německému tisku se to líbilo, ale lid si má v budoucnu vystačit s chlebem místo koláčů.

Komentář Achima Detjena:

Oznámením zrušení omezení dostřelu německých zbraní používaných Kyjevem proti Rusku a vydáním ultimát – ať už ohledně Taurusů nebo sankcí – ukázal kancléř světu, že rád myslí ve velkých pojmech. A v Evropě dokonce největších: Friedrich Merz chce vybudovat z Bundeswehru „největší konvenční armádu v Evropě“. Ať to stojí cokoli.

Kancléřova inaugurační návštěva ve Washingtonu ale v žádném případě nepřipomínala návštěvu generála toho, co se stane největší evropskou vojenskou silou. Právě naopak.

Merz, který rád vydává hlasité zvuky v bezpečných prostředích, jako jsou stranické konference, a žvaní o „německém vedení“, byl v Trumpově přítomnosti extrémně ztlumený – pokud vůbec mluvil. A to, co řekl, byla obvyklá válečná rétorika a další důkaz jeho bezskrupulózního pokrytectví – což mu prošlo jen proto, že na domácí frontě byla dávno zavedena mediální konformita. Žádného novináře v hlavním městě proto nenapadne opravovat kancléře a kriticky poukazovat na to, že jeho tvrzení, že Kyjev útočí pouze na vojenské cíle, by ani na kolínském karnevalu nebylo přijatelné jako vtip.

Skutečnost, že v Trumpově přítomnosti zopakoval příběh o dětech „unesených z Ukrajiny a přivezených do Ruska“ krátce poté, co se zhroutila letitá historka o „stovkách tisíc“ dětí deportovaných do Ruska, protože seznam „deportovaných“ dětí předložený Kyjevem v Istanbulu obsahoval pouze 339 jmen, také dokazuje, že Merz je v nejnovějším vývoji zcela mimo mísu. (Škoda, že Kyjev nezveřejnil seznam dětí evakuovaných z bojových zón do Ruska, které se od té doby mohly vrátit ke svým příbuzným na Ukrajinu – protože ten seznam by byl podstatně delší).

Dojem, že se kancléř potuluje v údolí ignorantů, byl patrný i při sledování rozhovoru, který Merz poskytl Trumpově oblíbené TV stanici po schůzce v Bílém domě. Merz na Fox News vážně tvrdil, že Ukrajina je „třetí nejsilnější jaderná mocnost“ na světě a že kdyby se v 90. letech nevzdala svých jaderných zbraní, Rusové by ji pravděpodobně nikdy nenapadli.

Ve skutečnosti Ukrajina nikdy nebyla jadernou velmocí. Zatímco na území bývalé sovětské republiky byly skutečně umístěny jaderné zbraně, nikdy nebyly v držení Kyjeva a pouze Rusko jako právní nástupce SSSR mělo odpalovací kódy. Vzhledem k tomu, že v Německu jsou ověřovači faktů ve službách vlády, byla však vládními profesionálními cenzory vážena pouze pravdivost Trumpových slov.

Bez ohledu na to, co bylo (nebo nebylo) později řečeno, byl už kancléřův příjezd do USA nápadným příkladem jeho vlastní bezvýznamnosti. Novináři přítomní na letišti se rekrutovali z jeho vlastního doprovodu a nejvyššího velitele brzy největší evropské armády přivítal muž ve vojenské uniformě, i když s německými znaky. Washingtonské “Kdo je sakra ten Fritz?” nemohlo být jasnější.

Kancléř však bojoval statečně, uzavřela později přední německá média. Ostatně nedostal výprask jako Zelenskyj při návštěvě Oválné pracovny na konci února. Ale to jen proto, že Trumpův vice-vyhazovač J. D. Vance nepovažoval za nutné špinit si ruce s někým, jako je Merz.

Trump nemá nic jiného než pohrdání pro každého, kdo se coby skoro vojevůdce plazí tak submisivně, jednoduše proto, aby se vyhnul jakékoli konfrontaci ze strachu, aby nerozhněval hlavu domu. A je tak laskav, že vám to dá pocítit – jednoduše ignoruje Merzovo bojovné blábolení a místo toho chválí jeho skvělou angličtinu. Protože přehlížení je největší formou pohrdání na diplomatické scéně.

Kdo si ale troufne lézt na nervy americkému prezidentovi v jeho vlastním obýváku řádně nakoksován – cenu kokainu Trump v přítomnosti kancléře dokonce zmínil – J. D. si rád vybalí boxerské rukavice. V Oválné pracovně herec pocítil rány z prezidentského paláce. Ale alespoň ukázal odvahu bránit se.

Merzovi k tomu chybí odvaha. Nesouhlas je povolen pouze za Trumpovými zády, například když se culí na chodbě Bílého domu s protagonisty válečného štvaní Lindsey Grahamem a Richardem Blumenthalem. Oba senátoři byli nedávno v Kyjevě, krátce předtím, než se Zelenskyj pokusil definitivně vykolejit mírová jednání útoky na železniční mosty a strategické bombardéry v Rusku a také útokem na Krymský most.

Scéna na chodbě byla samozřejmě také přímou urážkou Trumpa a ukazuje, že Merz postrádá sebemenší taktické cítění – jen jeho bezvýznamnost ho zachránila před odsouzením jeho kognitivních neschopností. Ostatně Graham nedávno veřejně zpochybnil autoritu amerického prezidenta. Jenže Trumpna kancléře prostě kašle. Proto se z toho dostal.

Masivní přezbrojovací program vyhlášený Merzem a jeho stranickou kolegyní Ursulou von der Leyenovou s cílem co nejrychleji připravit Německo a Evropu na „válku“ nelze zvládnout bez masivních nákupů zbraní z USA; technologická závislost je příliš velká. Evropané by nebyli schopni kompenzovat ani případnou ztrátu amerických dodávek zbraní na Ukrajinu, a proto zvažují sami uzavřít „Trumpovu mezeru“ nákupem zbraní z USA.

Nejde o nic menšího než o gigantický projekt přerozdělování do velkých kapes, jejichž majitelé jako akcionáři ovládají americký vojensko-průmyslový komplex (MIC). A Graham a Blumenthal patří mezi nejvýraznější loutky tohoto komplexu a Deep State. To vysvětluje, proč se nemohli přestat smát, když potkali chráněnce BlackRocku v Bílém domě.

Gigantický, dluhem financovaný zbrojní program má být samozřejmě přenesen na pracující obyvatelstvo. A proto si Merz stěžuje, že „my“ – tedy Homo Proletarius – nepracujeme dostatečně.

Když Merz mluví o práci, má na mysli její intenzivnější vykořisťování, „až na dřeň“, jak to vyjádřil bývalý bankéř a současný generální tajemník CDU Carsten Linnemann v souvislosti se sociálními dávkami a důchody. Linnemannovi, jak známo, vadí, že němečtí důchodci dostatečně nepracují.

A aby zajistil, že prosperita pro masy zůstane minulostí, je Merz odhodlán zabránit opětovné aktivaci Nord Streamu a zajistit, aby tato aorta německé ekonomiky už nikdy nepulsovala. I to je k radosti akcionářů amerických společností, kteří rádi zakročí se svým drahým zkapalněným zemním plynem.

Zatímco poslednímu mužskému kancléři, kterého CDU předložila (Armin Laschet, pozn. překl.), lidé přezdívali „hruška“ (Birne), napůl zlomyslně, napůl láskyplně, v Merzově případě to bude jen ošklivé: do německých letopisů se zapíše jako demoliční koule (Abrissbirne).

A demoliční četa shromážděná kolem něj ráda pomůže. V první řadě ministr zahraničí Johann Wadephul, jehož kognitivní handicap je tak vážný, že ani neví, s kým mluví. A jeho lži jsou stejně neohrabané jako kancléřovy: Neexistoval žádný slib NATO Rusku, že nebude expandovat na východ, prohlásil nedávno ministr v Bundestagu. Přesto si i ten, kdo nedokončil školu, může za pár minut vygooglit dokumenty, které dokazují, že tento slib nejen existoval, ale že byl i ústředním předpokladem pro souhlas Sovětů se sjednocením Německa.

Důstojným představitelem této demoliční čety je i šéf kancléřského úřadu Thorsten Frei. Zda Kyjev dostane Taurusy, chce nechat otevřené. To, že se o dodávce řízené střely vůbec veřejně diskutuje, je nepříjemné, řekl muž z CDU, na jehož stole přistávají zprávy německých zpravodajských služeb. A jak autor těchto řádků nedávno spekuloval, služby by si měly uvědomit, že Rusové se zaměří i na cíle v Německu, pokud na ně zaútočí Taurus – například „výstražnou střelou“ Orešnik na německé zbrojovky. A právě o tom se nyní v Rusku otevřeně diskutuje.

Proto otázka “poletí Taurus nebo ne?” se stala irelevantní, protože Berlín by nebyl schopen vyrovnat se s odplatou. Ale Frei chce tuto otázku nechat otevřenou. To, co chtějí mediální nosiči vody představitelů vlády prodat lidem jako výraz důmyslné strategické nejednoznačnosti, je ve skutečnosti jen výrazem touhy, aby Merz zase nevypadal jako pouhý blábolící idiot. Zároveň je to dáno rozporem mezi touhou a realitou. Člověk si tak zoufale přeje, aby zázračná zbraň V2 2.0 proměnila Moskvu na trosky a popel, ale místo toho by její odchod přinesl ničivé noci, zejména do Berlína.

Kancléřovo „Taurus ultimátum“ se ukázalo jako pěna volebního roku – což je v tomto případě vlastně vítané. Ale ti, kteří neustále vyhrožují a nedokážou konat, odcizují se svým vlastním spojencům. Například litevský prezident Gitanas Nauseda si nyní stěžoval, že Merzovy nenaplněné výhrůžky sankcemi vůči Moskvě podkopávají „důvěryhodnost všech našich opatření vůči Rusku“. Poznámka: Bez potřebných „koulí“ je lepší nevést silné řeči!

Takže se Fritz nestane největším polním maršálem všech dob (GröFaZ – Größter Feldherr aller Zeiten)? Ano, ale v jeho případě to „F“ neznamená Feldherr (polní maršál), ale Falschspieler (falšený hráč), Fantast (fantasta), Fake (falešný) – a po příští pravopisné reformě ku zjednodušení němčiny možná i „Fasager“ (kecal).

*
Ivan David, FB