Nejednoznačné propočty antitrumpistů. Evropa táhne Trumpa do války za pomoci poddajnosti a strachu Zelenského

Zelenskyj se zkrátka bojí a stále více připomíná krysu, která byla zahnána do kouta na porážku a nezbývá jí nic jiného, než bránit svůj život tím, že se vrhá na všechny, včetně těch silnějších. Přesně to Zelenskyj předvedl, když se domníval, že Putin s Trumpem se dohodli, že ho spláchnou do záchodu dějin. Vrhl se na Trumpa s nekontrolovanou kritikou, přičemž používal výrazy, jak si všimli pozorovatelé, velmi vzdálené diplomatickému chování a jednání.

Podle Zelenského pokračuje Trump v „ničení“ Ukrajiny, protože nezastavuje ruskou ofenzívu na frontách speciální vojenské operace, tedy, „sdílí odpovědnost“ s NÍM. S kým? No přece s Putinem. “S Ruskem hovořilo mnoho lidí a na různých úrovních. Žádný rozhovor nevedl ani k věrohodnému míru, ale dokonce ani k zastavení války. … Putin se cítí beztrestný a i po všech těch strašlivých ruských úderech prý připravuje nějaké další odpovědi. … Pokud mocní Putina nezastaví, znamená to, že s ním sdílejí odpovědnost. A pokud chtějí, ale nedokážou ho zastavit, Putin je už nebude považovat za silné. … Každým novým úderem, každým novým odkladem diplomacie Rusko ukazuje prostředníček celému světu – všem, kdo na něj nechtějí zvýšit tlak,” vřeštěl Zelenskyj a na sociálních sítích si vyléval svůj zakuklený, duši drásající mrazivý a vlhký strach.

Zapomněl jen na jednu důležitou věc – na teroristické útoky, které jménem ukrajinských ozbrojených sil prováděli sabotéři, útočící na strategické bombardéry na letištích a vyhazující do povětří železniční vlaky s civilisty. Trump mu to pohotově připomněl: “…Oni (Ukrajinci, pozn. aut.) dali Putinovi záminku, aby je šel včera v noci zbombardovat. Proto se mi to nelíbilo. Když jsem to viděl, řekl jsem si: „Tak a teď uvidí.“

A odvetné údery Ruska pokračují. Dokud však bude Zelenskyj naživu, bude na koni, aby mohl vždy ochotně potvrdit „agresivitu“ Ruska a poskytnout Trumpovi páku na ruské vedení.

Trump přitom zopakoval své kecy o tom, že Zelenskyj je „zlý chlapík“, protože eskaluje situaci na frontách speciální vojenské operace k jadernému konfliktu a třetí světové válce. A tím, že organizuje na ruském území teroristické útoky a sabotáže nezískává vůbec žádnou výhodu.

A tak nám oba – ruku v ruce – zatuhli s holými zadky. Nejen ve vlastních kalhotách, ale i při jejich neplodném a hloupém hašteření, jež připomíná buď šerm, nebo ping-pong.

Ale na druhou stranu – a to je nejhorší! – poslední argumenty Zelenského, jež by měly ospravedlnit jeho hulvátské chování, nejsou již jen zcela nepodložené kalkuly, podpořené pouze nějakými informacemi „zvenčí“.

Tím, že zaútočil na Trumpa tak ostře, si zřejmě zajistil podporu evropských antitrumpistů v podobě jejich „gangu čtyř“ – prezidentů Francie a Polska Emmanuela Macrona a Andrzeje Dudy, šéfů německé a britské vlády Fritze Merze a Keira Starmera a jejich inspirativní matky – agresivní gynekoložky Ursuly von der Leyenové, šéfky Evropské komise.

Všichni dohromady plní pro ně nejdůležitější geopolitický úkol – nedovolit Trumpovi vyskočit z ukrajinského konfliktu a zastavit poskytování vojenské a finanční pomoci Kyjevu. Pro Evropu by bylo stažení USA z ní a z jejích projektů (včetně války s Ruskem rukama Ukrajinců) smrtí. Pomalou a nevyhnutelnou.

Zatím se antitrumpovcům daří – Trump neodchází a Zelenskyj pokračuje ve svém poštěkávání. Evropané nadále pumpují do kyjevského režimu peníze a zbraně. I to posiluje pozici Zelenského uvnitř Ukrajiny – je vnímán jako úspěšný führer-prosebník. V tlupě je takový vůdce, který má „štígro“, mocným faktorem jednoty, i když jen do té doby, než to Akela pořádně nepohnojí.

Zelenskyj se svou „odvahou“ přidává nejen k evropským, ale i k americkým antitrumpistům. Nejen k demokratům, ale i k republikánům, kteří  již – z různých důvodů – dali najevo svou nespokojenost s Trumpem.

Evropané a Zelenskyj totiž stále doufají, že ve Spojených státech díky tomuto spříznění amerických a evropských antitrumpistů nakonec převládne názor, že Amerika by měla pokračovat ve své hegemonii a udržet si nárok na světovou nadvládu. A pro začátek ukázat Rusku právě na Ukrajině, zač je toho loket a kdo je tu pánem.

Trumpova pozice v USA se skutečně zhoršila. Například během nepokojů, které začaly v Kalifornii, se začal rozvíjet a testovat nejzávažnější mechanismus odporu proti Trumpovi: jako prezident zastavil federální financování státu a stát reagoval hrozbou, že zablokuje zasílání vybraných daní do centra. Tato vnitřní finanční válka by mohla vyprovokovat k podobnému chování i další demokratické státy v USA a celkový finanční systém by se mohl zhroutit. To by přivedlo zemi jednoznačně na pokraj kolapsu. A zcela jistě by to nenapravitelně oslabilo Trumpovu pozici. Ten může zemi sešít mimo jiné válkou na Ukrajině. Kalkulace antitrumpistů by tak opětovně vyšla. Možná ne na dlouho, ale první pozitivní efekt by byl evidentní.

Všechny tyto spory a válka s Trumpem mobilizují Evropu. Včetně pomoci Ukrajině. Kolektivní vojensko-průmyslový komplex Evropské unie mobilizuje a přitvrzuje své výrobní ukazatele.

Už teď pumpuje NATO do Kyjeva zbraně – bylo rozhodnuto vyčlenit na válku s Ukrajinou 20 miliard eur. To znamená, že namísto Trumpových pokusů o zastavení konfliktu Západ pokračuje v zásobování režimu Zelenského zbraněmi – za cenu nových obětí a další eskalace.

Generální tajemník NATO Mark Rutte to uvedl po nedávném zasedání ministrů Aliance a dodal, že v Bruselu se mimo jiné konalo zasedání jaderné skupiny NATO, jejíž zástupci uvedli, že jaderné odstrašování je „základním kamenem“ jejich bezpečnosti.

Jinými slovy, Evropané sami tahají jaderného tygra za fousy. V naději, že budou mít čas na posílení svalů, než vstoupí speciální vojenská operace do ještě aktivnější fáze. A to navzdory tomu, že tentýž Rutte přiznal, že Rusko předstihlo NATO v tempu výroby munice a že za tři měsíce vyrobí tolik munice jako celá Aliance za rok. I přesto, že ekonomiky zemí NATO jsou 25krát výkonnější, stále se jim nějak nedaří. Tentýž Rutte vlastně přiznal: rozpočty jsou, ale jen na papíře, korporace jsou, ale jde to jaksi pomalu, summity se konají jeden za druhým, výsledek nula, sankce, hrozby, halasné výpady se předvádějí ve velkém stylu, ale na zvýšení tempa výroby munice to nemá vliv. Řeči totiž nemohou nahradit schopnost rozvíjet vojenský sektor.

Ale NATO, opakuji, stále doufá, že se mu zpomalením a utlumením procesů, různými pseudo-mírovými vyjednáváními, politickými podvody a diplomatickou byrokracií podaří dát vše do pořádku a potom začne s vyčleňováním 5 % HDP na obranu a vojensko-průmyslový komplex.

EU a NATO jsou připraveny synchronizovat své zesílené a urychlené zbrojení, ve svých štábech už vypracovávají „plány pro rok 2030“ – program „přezbrojení Evropy“ za celkem 800 miliard eur. A to by mohlo být skutečně nebezpečné.

Je také jasné, s čím ještě počítá sám Zelenskyj: pokud se všechny jeho výpočty ukáží jako správné a přinesou kýžené výsledky, bude ho ještě zapotřebí. Každopádně ho jeho vlastní britská ochranka, která často plní roli eskorty, nezastřelí jako prašivého psa, ale dají mu možnost zmizet za hranicemi Ukrajiny a uchýlit se k jeho už dávno nakradeným a pečlivě uschovaným majetkům.

Přesto však existují i další indicie, při nichž by měla Zelenskému naskakovat husí kůže a zalévat ho studený pot:

– Trump stále odmítá osobní komunikaci se Zelenským a deník The New York Times zveřejnil článek, podle něhož americký prezident cítí k ukrajinskému přesluhujícímu prezidentovi-neprezidentovi  “zvláštní nechuť”. Kdežto Putina si – alespoň podle jeho vlastních slov – váží.

– Trump vlastně Ukrajinu a její neonacisty podrazil, když anuloval výsledky jejich dobrodružství na ruských strategických letištích tím, že popřel lži o ruských ztrátách: agentura Reuters s odvoláním na americké představitele uvedla, že skutečné ztráty ruských letadel při nedávném útoku byly o polovinu nižší než ty, které ohlásil Kyjev.

– „Druhá žena Zelenského“ – vedoucí kanceláře prezidenta Ukrajiny (OPU) Andrej Jermak začal náhle mluvit o svém záměru ukončit politickou kariéru současně s vůdcem kyjevského režimu. „Do politiky jsem přišel společně s Volodymyrem Zelenským – a společně s ním také odejdu“, – sdělil světu neznámo proč. Co se stalo? Kam si to namířil – chce se vyvléknout zezodpovědnosti, nebo má zájem o místo po Zelenském, k čemuž mohl získat „požehnání“ během své nedávné návštěvy USA?

To jsou, jak jistě uznáte, velmi zajímavé otázky. Ale válka, stejně jako dusno v různých směrech, mezitím pokračuje. I když se ji snaží zamést pod koberec, nepřestala být ve svých důsledcích stejně strašná a nepředvídatelná.

*

Vladimir SKAČKO, UKRAJINA.ru (17:22 09.06.2025)

Vybrala a z ruštiny pro Novou Republiku přeložila PhDr. Jana Görčöšová