Pokračující rusko-americká jednání dokazují, že si Putin nemyslí, že Trump oklamal Írán diplomacií

Skeptici by mohli spekulovat, že hraje “5D šachy” v rámci nějakého “mistrovského plánu”, jak “psychicky vyřadit” USA, ale to nedává moc smysl.

Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov minulý týden potvrdil, že americké bombardování několika jaderných zařízení v Íránu neovlivní jejich dvoustranný dialog, a prohlásil, že “jde o nezávislé procesy”. To je významné, protože mnozí pozorovatelé spekulovali, že Trump Írán oklamal diplomacií, zatímco údajně celou dobu spřádal plány na jeho napadení. Pokud by to byla pravda, pak by z toho vyplývalo, že možná klame i Rusko, i když ne v rámci přípravy přímého amerického útoku, ale sleduje nějaký jiný mlhavý cíl.

Putin se však této interpretace nedrží, což dokazuje i to, že později hovoří o svém „velkém respektu“ k Trumpovi a chválí jeho „upřímný závazek“ k míru na Ukrajině. Skeptici by mohli spekulovat, že hraje „šachy 5D“ jako součást nějakého „generálního plánu“, jak USA „psychicky vyvést z míru“, ale to moc smysl nedává. Nemá smysl pokračovat v dialogu, pokud je jedna ze stran přesvědčena, že druhá strana nejedná v dobré víře. To by bylo naprosté plýtvání časem a zdroji.

Ruští politici a experti nicméně velmi kritizovali Trumpovo rozhodnutí bombardovat Írán, stejně jako stálý zástupce země při OSN . Jejich polemiky se sice nerovnají tomu, že by Putin údajně Trumpa podezříval z nekalých praktik v rozhovorech USA s Íránem, ale ukazují, že Rusko bylo s tím, co Trump nakonec udělal, velmi nespokojeno, i když později vyjádřilo opatrný optimismus ohledně příměří, za jehož zprostředkování si připsal zásluhy. To vše je v souladu s ruskou politikou .

V tomto ohledu má Rusko zájem i o příměří s Ukrajinou, ale pouze za jeho podmínek. Mezi ně patří mimo jiné stažení Ukrajiny z celého sporného území, prohlášení, že již nebude usilovat o členství v NATO, a zastavení dodávek zbraní západními zeměmi. Rusko se domnívá, že pokračující dialog s USA může vést k tomu, že Trump nakonec Zelenského k těmto ústupkům donutí, a za tímto účelem mu Putin jako pobídku nabídl strategické partnerství zaměřené na zdroje.

Myšlenka je, že by USA mohly investovat do ruského průmyslu vzácných zemin a arktického energetického průmyslu, přičemž první by USA poskytoval jejich vyhledávané nerosty a druhý by vedl ke společné správě globálních trhů s ropou a zemním plynem, čímž by se obě strany podílely na úspěchu toho druhého. To by pak mohlo pomoci zajistit, aby vztahy zůstaly zvládnutelné, i kdyby nečekaně vypukla další krize. Postupem času by Rusko a USA pak změnily světový řád, ale pouze pokud by jejich uvolnění napětí zůstalo na správné cestě.

V tom spočívá důležitost pokračujícího rusko-amerického dialogu, k němuž je Putin odhodlán i přes spekulace, že Trump před útokem na Írán diplomaticky podvedl. Z jeho pohledu Trump nejenže říká o konfliktu správné věci (alespoň většinou), ale co je důležitější, nezdvojnásobil pomoc Ukrajině v oblasti vojenského zpravodajství. Jednoduše řečeno, na Putina zapůsobí Trumpovy činy (nebo v tomto případě jejich absence), nikoli jeho slova, která by bylo pošetilé brát doslova.

Nicméně neexistuje žádná záruka, že Putin dokáže Trumpa přesvědčit, aby Zelenského donutil k požadovaným ústupkům, a potenciální neúspěch jejich rozhovorů by skutečně mohl vést k eskalaci americké angažovanosti na Ukrajině, a tím ke zhoršení napětí s Ruskem. Putin se však předčasně nevzdá diplomacie jen proto, že někteří spekulují, že USA nikdy doopravdy neměly v úmyslu dosáhnout dohody s Íránem, s čímž Putin nesouhlasí, jak potvrzují jeho vlastní a Peskovova nedávná prohlášení.

*

Andrew Korybko, překlad DeepL