Válka s Ruskem jako záminka k utrácení: Zbrojaři se chopili příležitosti. Vystrašit veřejnost a vyrabovat státní pokladnu. Úplatky pro Trumpa. Lži jako hlavní nástroj na okrádání občanů. Posvátných 5% vyhozených z okna. Kdo to zastaví?

V Evropě však nikdo z bojechtivých politiků nechce občanům přiblížit, jak si takovou válku s Ruskem představují. Evidentně by to nebylo pod hlavičkou NATO, protože nejen USA, ale i Turecko s druhou největší armádou v Alianci, ani další země jižního křídla jako Řecko, Itálie, Španělsko a Portugalsko s Ruskem válčit nechtějí a Rusko s nimi evidentně také ne.

V reakci na prezidenta Trumpa slyšíme od vládnoucích politiků pouze moudra, jako že Evropa se musí být schopna bránit sama, ale nikdo se neobtěžuje objasnit, co touto Evropou myslí, vzhledem k tomu, že jednak různé země mají různé zájmy a priority, a jednak bez USA je jakákoliv válka s Ruskem těžko představitelná v rámci NATO i mimo něj.

Neexistuje žádná funkční platforma, žádné politické ani vojenské vedení ani struktury, které by bez USA mohly vést nějakou funkční protiruskou vojenskou alianci. Neexistují žádné koordinované síly evropských zemí, které by mohly tvořit jakousi „evropskou armádu“. Nikdo je ani nevytváří. Žádná koalice ochotných či jiná podobná uskupení na nic podobného aspirovat nemohou. U těch jde především o politický marketing různých sporných postav na čele velkých evropských zemí. Seriózní úsilí kromě velkých slov v tomto směru nikdo nevyvíjí.

Stejný strašák jako covid

Celý humbuk zjevně sleduje jiný cíl – náležitě vystrašit veřejnost údajným nebezpečím z Ruska a prý hrozící válkou a na tomto základě získat neomezený přístup k veřejným financím jednotlivých zemí.

Nikdo se nezabývá tím, jak by nějaká „evropská armáda“ mohla vypadat, co by potřebovala a jak úsilí jednotlivých zemí koordinovat. Všem jde o jediné – otevřít stavidla bezuzdnému utrácení na zbrojení za každou cenu, vyhazovat miliardy na cokoliv pod záminkou přípravy na válku.

Jaké zbraně a systémy se mají pořídit, je druhotné, hlavní je okamžitě utratit co nejvíce. Dvě procenta HDP už nestačí, tři je také málo, odhlasujeme si pět procent HDP, ať státní dluh už tak předlužených zemí dále pořádně roste. Náhle to není důležité. A když tak lze přece roztočit inflaci, to už naši politici zvládli.

Nejde o Rusko, nejde o zbraně – hledá se pouze záminka k obohacení insiderů z veřejných peněz. Je to stejné, jako s covidem. Také šlo prý o život, tak nešlo na nic brát ohled. Předražené ochranné pomůcky, nesmyslné miliardy dávek nevyzkoušených vakcín, výplaty za neodvedenou práci, home officy, exploze výdajů na zdravotnictví – to všechno se schovalo za heslo boje proti umělé pandemii. Ta náhle zmizela jako pára nad hrncem a nikdo se nenamáhá lidem vysvětlit, co se vlastně stalo.

Tanky, které jsou k ničemu

Potom přišel Green deal – další výmysl jak pustit financím států i občanů žilou. Vše se uměle zdraží, všichni musíme zchudnout, aby za 500 let se planeta neoteplila o 2 stupně, ale pouze o 1,5. A my všichni jsme nuceni skákat, jak nám tito novodobí krysaři pískají.

Ale to není dost. Dnes máme další heslo, které otevírá státní pokladny a kapsy daňových poplatníků – válka. Strach z ní přikryje všechno. Co je opravdu potřeba a co má vojenský smysl, nikoho nezajímá. Ta opravdová válka běží už tři a půl roku ne tak daleko od nás. Naši vojáci a politici mají tedy již dlouho před očima obrázek, jak ozbrojený konflikt ve 21. století opravdu vypadá. Nezdá se, že to má na budování armády u nás významnější vliv.

Tak například je zjevné, že modernímu bojišti dominují drony, které učinily tanky a obrněná vozidla v boji prakticky nepoužitelnými. Ale naše armáda uskutečňuje největší nákup své historie – pořizuje za 52 mld Kč 77 německých tanků Leopard, které na Ukrajině prokázaly, že v moderním vedení války dnes mohou hrát pouze okrajovou roli.

Navíc naše armáda nedisponuje prostředky pro přepravu a pro transport těchto extrémně těžkých kolosů, u nás rovněž chybí infrastruktura (především nosnost mostů atd). To je každému jedno. Důležité je utratit peníze, vyplatit provize. K Volze se s Leopardy nikdo vážně vypravit nechystá.

F-35 jako úplatek americké vládě

O nákupu amerických stihaček F – 35 již bylo napsáno hodně. Dnešní vláda si chtěla touto veškeré dimenze přesahující zbrojní akvizicí především pro sebe zajistit podporu americké administrativy, a proto bez jakékoliv vážné diskuse na politické scéně rozhodla o tomto obřím závazku pro několik dalších vlád.

Technická a bojová úroveň těchto nejmodernějších strojů se vymyká úrovni všeho ostatního v našich ozbrojených silách, vyžaduje obří doprovodné investice, a především s dodáním lze počítat až cca za deset let. Ukrajinský konflikt prokázal, že využitelnost i těchto supermoderních stihaček je vzhledem ke kvalitě špičkové protivzdušné obrany omezená a že daleko perspektivnější se ukazují daleko levnější bezpilotní prostředky.

Podstatné ovšem je, že tato letadla jsou využitelná pouze s americkým technickým a IT know-how, tedy jejich používání a nasazení podléhá americkému schválení a součinnosti, což odporuje halasným plánům na „odpoutání Evropy od amerického obranného deštníku“. Přesto již dnešní vláda splatila předčasně mnohamiliardové zálohy, jenom proto, aby co nejvíce peněz utratila na zbrojení a mohla se tím prezentovat před partnery.

Platíme daněmi a dluhy za manipulaci

Mezinárodní napětí a válečné konflikty jsou v dnešním světě nejen nástrojem velmocenské politiky, ale cestou k vydírání, vysávání a okrádání států po celém světě a miliónů lidí v nich cíleným vyvoláváním strachu, válečné hysterie, paniky a pocitu ohrožení.

Nesmyslné bezmyšlenkovité vydávání 5% HDP na zmatečné a plýtvavé zbrojení, k němuž se zavázala naše a další evropské vlády, je příkladem takové zištné politické manipulace. Je příznačné, že současnému americkému prezidentovi tito politici nemohou přijít na jméno, ale nesmysl s 5% HDP na zbrojení vzali za svůj okamžitě.

Proč asi.

*

Jiří Weidl, Institut Václava Klause a Protiproud

Autor je ekonom a arabista. V letech 2003–2013 vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Václava Klause, byl členem Národní ekonomické rady vlády (NERV). Je výkonným ředitelem Institutu Václava Klause.