Varovné souvislosti

V pátek 13. června se svět probudil a užasle sledoval spektakulární izraelskou vojenskou akci proti Íránu a jeho jadernému programu. Fascinovaně pozoroval neuvěřitelnou vojenskou a zpravodajskou operaci, která s dokonalou dlouhodobou přípravou a s chirurgickou přesností likvidovala íránskou protivzdušnou obranu, jaderná zařízení, velitelská centra i nejvyšší vojenské velitele a špičkové vědce. Preventivní úspěšný útok superšpičkového izraelského Davida na téměř stomiliónového, přes půl druhého tisíce kilometrů vzdáleného nebezpečného íránského Goliáše vyvolal všeobecně podpůrné reakce západních politiků a u nás převážně obdivné komentáře u široké veřejnosti.

Nejde však o nějaký další akční film, odehrávající se kdesi daleko, a tudíž s malým dopadem pro nás. Důsledky pro nás a Evropu budou ohromné, a to nikoliv pouze proto, že eskaluje další válečné ohnisko v relativně Evropě blízkém regionu a že jde o střet o jaderné zbraně a zájmy jaderných mocností.

Izrael, tak jako prakticky pokaždé, znovu „utrpěl“ spektakulární vojenské vítězství, jehož přeměna ve stabilní podmínky jeho mírové existence v regionu zůstává stejně nejistá a vzdálená, jako dříve. Potvrdilo se, že ani nejsilnější orientální regionální mocnost se stále není schopna ve vyrovnaném vojenském střetu postavit výsadku Západu na Blízkém východě, který Izrael představuje. Ať bude íránský jaderný program zničen, či nikoliv, míra nenávisti a napětí v regionu jenom vzroste, stejně jako nebezpečí pro Izrael a jeho obyvatele.

Izraeli už se podařilo zničit většinu svých sousedů a přeměnit celé své okolí v hromadu trosek, v nichž živoří milióny jejich bezprizorných obyvatel. Přesto je k míru vzdálenější, než kdykoliv dříve. Jenom míra nenávisti a nesmiřitelnosti stále roste. Znovu potvrzená neschopnost Arabů a dalších postavit se Izraelcům v otevřeném válečném střetnutí povede jenom k větší asymetričnosti boje, tj. vzroste znovu nebezpečí mezinárodního terorismu. Izrael s tím počítá, proto uzavřel i svá velvyslanectví po celém světě. Celkově ale život za vysokými zdmi ve zničeném regionu, v trvalých obavách z lidí kolem a v trvalém ohrožení příliš ke šťastnému životu není. Zásadní však budou tyto dopady pro západní Evropu s jejími milióny málo přizpůsobivých muslimských migrantů. Tam bezpečnostní rizika vzrostou řádově.

V prohlášení izraelských politiků zaznívá, že by rádi svými útoky iniciovali i pád či rozbití íránského islamistického režimu. Pokud by se to podařilo a Írán by následoval osud Iráku, Sýrie, Afghánistánu, Libye a Libanonu a ponořil se do chaosu a občanských válek, znamenalo by to bezprostřední ohrožení Evropy novou obří vlnou masové migrace z tentokrát skutečně obrovské země. Málo si to uvědomujeme. Uprchlíci by nesměřovali do Izraele, ale k nám.

Další velmi problematickou skutečností, jejíž důsledky celý svět nepochybně zasáhnou, je způsob, jakým Izraelci úspěchu svého překvapivého útoku dosáhli. Byla to podobně jako oslavovaná ukrajinská operace „Pavučina“ proti ruským strategickým bombardérům především zpravodajská akce, založená na dlouhodobé špionážní infiltraci teritoria nepřítele a napadení  klíčových cílů z bezprostřední blízkosti zbraněmi dopravenými na místo skrytě běžnou civilní dopravou. Obě tyto operace, které vykazují podobný rukopis, budou mít zásadní dopad na mezinárodní dopravu, obchod a bezpečnostní opatření v celém světě. Podobné útoky těmito metodami může podniknout kdokoliv proti komukoliv všude na světě. A tak se připravme na další posílení bezpečnostních aparátů a tajných služeb, sledování všech a všeho kamerami a odposlechy, snahy omezovat a kontrolovat všechny mezinárodní toky zboží, služeb a lidí.

Bezprecedentní je izraelské vraždění představitelů íránského režimu, které do mezinárodní politiky vnáší mezi moderními státy dříve nepředstavitelné metody.  Pro politické a vojenské představitele rizika povolání výrazně stoupnou. Mohou být cílem vražedného útoku nikoliv pouze šílenců a teroristů, ale dnes už i oficiálních struktur jiného formálně civilizovaného státu. A to je nebývalé a velmi varovné.

Po preventivním izraelském útoku a jeho mezinárodní podpoře ze strany Západu těžko může někdo ještě něco říkat o mezinárodním právu a jeho dodržování. Západ to nepochybně silně pocítí především ve vztazích k Rusku, které rovněž svou agresi proti Ukrajině zdůvodňuje pocitem ohrožení ze strany rozšiřujícího se NATO, které něco takového popírá, stejně jako Írán odmítá podezření o tajné výrobě atomové bomby.

Schvalováním izraelské akce naši a západní politici dali najevo, že akceptují právo silnějšího konat vojensky proti jiné zemi, jak uzná za vhodné. Ono to pro velmoci platilo vždycky, ale patřilo k bontónu alespoň menším zemím dávat lekce z mezinárodního práva. To nyní už nepůjde.

Íránský režim se po překvapivém útoku nezhroutil, ale snaží se Izrael zasáhnout salvami balistických raket a dronů. Není jasné, jak se bude celé střetnutí dále vyvíjet, není jasné, do jaké míry byl íránský jaderný program fakticky zasažen. Zjevné ale je, že protivzdušná ochrana izraelského území není absolutní a že některé balistické rakety ji byly schopny překonat a zasáhnout své cíle. To je pro Izrael velmi varovné.

Rovněž není jasné, k jakým dalším krokům se obě strany uchýlí, zda budou do střetnutí zataženy další země a jaké budou dopady na světové hospodářství. Především ceny a dostupnost ropy a plynu budou zcela jistě obětí a světová ekonomika to určitě negativně pocítí.

Bez ohledu na to, jak fascinující pro některé nezaujaté pozorovatele mistrovství izraelských speciálních sil a letectva bylo, jde o krok politicky nesmírně riskantní, který nebude mít vliv pouze na aktéry konfliktu a vztahy velmocí, ale na celý svět a nás v něm.

*

Jiří Weigl, 16.6.2025, Institut Václava Klause