Moje vystoupení v pořadu Na Dračku s Marianem Jurečkou začíná mít docela zajímavé konsekvence. Máte se mě totiž bát. Máte se bát toho, že znovu přijdou padesátá léta. Máte se bát toho, že (když to půjde dobře) desetiprocentní hnutí Stačilo! ovládne ráz na ráz celou zemi a nastolí totalitu. Sice nevím, jak to dokážu, ale Jurečka se k věci staví, jako bychom hned po zvolení vyměnili ústavní soudce, dosadili do celé státní správy tisíce a desetitisíce svých lidí, vyměnili drtivou většinu starostů, místostarostů i zastupitelů, vyměnili všechny státní zástupce…
Jako, Mariane, fakt mi lichotí, že mi připisuješ schopnost lusknutím prstu změnit celou společnost… ale něco takového by fakt mohla dokázat jen a jedině PRAVDA. Tohle by mohla dokázat jen situace, kdy by se jasněji než slunce ukázalo, jak jste posledních pětatřicet let lhali a kradli, jak jste byli perfidní, jak jste zrazovali republiku sudetským Němcům, jak jste si nechali vnutit gender agendu a jak jste grýndýlem sloužili Rusku a Číně. Jedině PRAVDA zjevená a viditelná všem by byla tak mocná, aby se u nás rázem změnily poměry. My v hnutí Stačilo! můžeme jedině pracovat na tom, aby se přiblížila.
Buď Marian nevěří STEMu a jeho pětiprocentním preferencím pro hnutí Stačilo! a ví, že dostaneme osmdesát procent (protože mluvíme pravdu), proto vám vysvětluje, že se máte bát a nebo prostě jen žvaní, protože sám ví, že jeho cesta politikou končí s tou lží, které sloužil a která se teď stále více ukazuje v třicetiprocentní inflaci, blackoutech, emisních povolenkách pro domácnosti, migračním paktem a bratříčkováním se s Berndtem Possettem.
A tak vám vnucuje, že se máte bát Kateřiny Konečné, že vám spolu se mnou nastolí padesátá léta… Tisíce kolen se totiž sehnou před Vidlákem, statisíce lidí mu budou přísahat věrnost až za hrob, hned jak se s patnácti až dvaceti poslanci (z dvou set) dostane do sněmovny. Tak určitě. Nota bene, když nás volí lidi, kteří mají rádi svobodu a nesnášejí, když jim vláda moc strká nos do jejich věcí. Přesně s těmito voliči se diktatura dělá jedna báseň…
Jo, kdyby nás volila konsenzualistická pražská kavárna, která se umí sjednotit v nenávisti i hlouposti, to by se diktatura dělala snadno. To by se dal cenzurovat fejsbůk, to by Česká televize mohla utínat Romana Zaryckého, když chce mluvit o kriminalitě Ukrajinců, to by se našly uvědomělé gangy, které by týraly staré lidi, to by se daly učitelky zavírat za názor a Vladimíra Kapala by bylo možné chozením po soudech utýrat k smrti. Omlouvám se, přesně tohle už tady máme.
Proto bychom se spíš měli bát toho, že to zůstane stejné. Že se nic nezmění. Měli bychum se bát toho, že deindustrializujeme. Že si ničíme energetiku. Že zbrojíme na předem prohranou válku. Měli bychom se bát toho, co způsobí Rakušanův podpis s islámskou migrací. Měli bychom se bát dne, kdy naše dítě přijde ze školy s tím, že chce změnit pohlaví a když mu to budeme vymlouvat, tak nás za to ještě zavřou. Měli bychom se bát chvíle, kdy Amerika fakt nezvládne splácet své dluhy.
Měli bychom se bát dne, kdy skončí válka na Ukrajině a nás zaplaví ukrajinští váleční veteráni. Jejich zbraně už tady jsou. Měli bychom se bát, že premiérem stále bude „moudrý a vlídný profesor Fiala“ a ministrem zahraničí dál bude Lipánek. Měli bychom se bát, že ministrem vnitra dál bude největší mafián v zemi, Don Vito di Dozimetro. Měli bychom se bát Jurečkova sociálního inženýrství, měli bychom se bát, co Výborný opět vymyslí na zemědělce.
Měli bychom se bát, co nám Bek hodí na hrb po uklízečkách a kuchařkách ve školách. Měli bychom se bát, že nám Baxa s Neandr. Jakobem zvýší daň z televize, na kterou nekoukáme. Měli bychom se bát těch emisních povolenek pro domácnosti, které nám podle Jurečky zavedeny nebudou, ale podle prezidenta zavedeny budou. Měli bychom se bát Uršuly Leyenové a jejích klimatických závazků, co chce prosadit.
Měli bychom se bát, že nám progresivismus zničí vlast, národ i rodinu. Příklady, kdy se mu to už podařilo, vidíte všude kolem. Měli bychom se bát toho, že český národ skončí jako Lužičtí Srbové. Měli bychom se bát, že nás pošlou proti Rusovi, že dokončí své plány. Měli bychom se bát německé vůdčí role v Evropě.
Měli bychom se bát nikoliv změny, ale toho, že žádná změna nepřijde!
O tom budou volby. Jestli národ podlehne iracionálnímu strachu z toho, že malé hnutí Stačilo! lusknutím prstu zavede diktaturu a nebo jestli si národ uvědomí, co ho se SPOLUkoalicí dál čeká. Stačilo! může totiž po volbách udělat jen jednu jedinou věc – ukázat, že své sliby myslelo vážně a neuhne od nich, byť pro jejich prosazení bude muset kličkovat. My můžeme udělat jen tolik, že nenastane rozpor mezi tím, co hlásáme a tím, co děláme. Můžeme jen dokázat prací a konzistencí, že jsme služebníci pravdy a nikoliv lži. Můžeme dokázat, že se nebojíme přiznat chybu a že se z ní dovedeme poučit.
Můžeme jen posloužit tomu, aby se PRAVDA zase víc ukázala, aby zase víc lidí uvidělo, že máme řešení, byť to bude těžké. Můžeme a chceme přispět novému národnímu obrození a odvést stejnou práci, jakou naši předci pro Vlast odvedli tenkrát. Jsme o sto let poučenější a o pětatřicet let pokornější. Budeme bojovat za pravdu, nic jiného nemůžeme dělat. Až ji celý národ pozná, pak teprve nastanou změny. Do té doby se musíme snažit, aby tady pravda a svoboda měla své následovníky.
*
Daniel Sterzik -Vidlák, Litterate
