Opět se mi vyplatilo prolétnout Berliner Zeitung. K nalezení tam byl rozhovor s prominentním britským ekonomem- historikem, lordem Skidelskym, který si vzal pod drobnohled z řetězu utržené zbrojení NATO a samozřejmě i válku na Ukrajině
Lord Skidelsky über Nato-Aufrüstung und Ukraine: „Europa führt einen Stellvertreterkrieg“
Lord Skidelsky o zbrojení NATO a Ukrajině: „Evropa vede zástupnou válku“
Evropa prochází masivním navyšováním zbrojení. Členské státy NATO se dohodly na investování pěti procent svého hrubého domácího produktu do zbrojení. Kam tato spirála zbrojení povede? Obavy z hrozící velké války sílí. Robert Skidelsky se zasazuje o mírové řešení na Ukrajině a odzbrojení v Evropě. Ekonomický historik je členem Sněmovny lordů, britské horní komory. Tam přednáší projevy, v nichž varuje před vojenskou eskalací v Evropě. Spolu s bývalými britskými a americkými diplomaty publikoval otevřený dopis ve Financial Times, v němž vyzvali k podpoře příměří na Ukrajině. Berliner Zeitung hovořil s Robertem Skidelskym o probíhajících rozhovorech mezi Ruskem a Ukrajinou, hrozivých důsledcích keynesiánství v oblasti zbrojení v Evropě a roli médií ve válce.
Pane Skidelsky, jak si vysvětlujete, že USA zprostředkovávají mírové rozhovory mezi Ruskem a Ukrajinou, ale Evropané nadále prosazují válku?
Tyto dva politické přístupy jsou si naprosto protichůdné. Evropa se poměrně důsledně zaměřovala na vítězství Ukrajiny. Zelenského vláda stanovila podmínky a Spojené království a EU je přijaly. Trump se nyní s postojem NATO rozešel. Prohlásil, že chce mír vyjednaný dohodou. Zda se mu ho podaří dosáhnout, je jiná věc, ale Evropané se pro mír vyjednaný dohodou nikdy nezasazovali.
Proč si myslíte, že EU a Spojené království mají takový zájem na pokračování války na Ukrajině?
Britská agresivita je ohromující. Má něco společného s rusofobií, starými protiruskými náladami, které sahají až do doby před studenou válkou. Je to imperiální nostalgie. Oficiální myšlení v Británii je nepochybně válečné. To je pro mě velmi těžké pochopit. V Británii neexistuje žádné významné mírové hnutí. Důvodem je jistě to, že v této zástupné válce nejsou obětovány žádné britské životy. Neexistuje ani žádná intelektuální opozice. Jsem jedním z mála lidí v naší zemi, kteří se veřejně a důsledně vyslovují ve prospěch vyjednaného míru. A jsme izolovaní. Je velmi obtížné publikovat v mainstreamovém tisku této země cokoli, co je v rozporu s oficiálním názorem.
Po jednáních mezi Ukrajinou a Ruskem v Istanbulu došlo zatím pouze k výměně vězňů. Myslíte si, že brzy dojde k příměří?
Ne, to jsem si dříve myslel i já. Když byl Trump zvolen, předpokládal jsem, že do šesti měsíců dojde k příměří. Teď už tomu nevěřím. Rusko USA nedůvěřuje – a to z dobrého důvodu. Od konce studené války USA dávaly Rusům sliby, které následně porušovaly. Teď mají Rusové uzavřít mír na základě Trumpových slibů. Ale jaký vliv bude mít Trump, pokud vůbec, za tři roky?
Myslíte si, že Rusko chce Ukrajinu úplně dobýt?
Rusko chce na Ukrajině dosáhnout dostatečného vítězství, aby mohlo s jistotou pokračovat v mírových rozhovorech. Moskva plánuje si zajistit rozhodující vojenskou převahu. Rusko si chce udržet Krym a také plně dobýt Donbas. Pokud v jednáních nedojde k dalšímu pokroku, Rusové jsou pravděpodobně připraveni jít dál a pokusí se dokončit dobytí Ukrajiny. Trump nabízí neuvěřitelnou příležitost k obnovení dialogu mezi USA a Ruskem a k tomu, aby se Rusko dostalo do vedoucí pozice v jednáních. To je pro Rusko fantastická příležitost. Putin ji však nedokázal využít. Zatím se mu nepodařilo využít okamžiku k resetování vztahů mezi USA a Ruskem.
Říkáte, že USA daly Rusku falešné sliby. Co tím myslíte?
Rusové neustále mluví o slibu, který USA údajně daly Gorbačovovi v roce 1990. Výměnou za jeho souhlas se znovusjednocením Německa a stažením ruských vojsk z Německa se NATO nerozšiřovat nebude. „Ani o píď dále na východ,“ prohlásil tehdejší americký ministr zahraničí James Baker. Ruské vedení se z tohoto ponaučení odvolává a říká: Nemůžeme se dohodnout na smlouvě o Ukrajině, založené pouze na americké záruce. Moskva se nemůže spoléhat na to, že se Ukrajina nestane členem NATO nebo že budou zrušeny západní sankce. Rusko se proto snaží upevnit svou pozici na Ukrajině, než skutečně souhlasí se seriózním příměřím. To je to, co sdělují Putinova prohlášení, když říká, že Rusko a Západ musí dosáhnout zásadní dohody.
Na jedné straně chce Trump mírová jednání na Ukrajině. Na druhé straně ale chce, aby NATO utratilo více peněz, aby se NATO mohlo bránit Rusku. A co tím?
USA jsou až příliš vázány světem. Hegemon slábne. USA nemohou světu poskytovat všechny veřejné statky, které měly v úmyslu poskytovat po skončení druhé světové války. Evropa by proto měla nést vyšší výdaje na obranu. Amerika na to už není dostatečně silná. Musí si stanovit priority a skutečná bitva o budoucnost se bude odehrávat mezi Amerikou a Čínou.
Ukrajina opakovaně útočí na cíle v Rusku a Rusko postupuje na bojišti na Ukrajině. V tomto smyslu je mír v nedohlednu. Nebo to vidíte jinak?
Ne, myslím, že je to velmi nebezpečné. Evropané povzbuzují Ukrajinu k zahájení raketových útoků na ruské území. Nejsem si jistý, jakou roli sehráli v nedávné vlně těchto útoků na ruské letecké základny, pokud jde o poskytování vybavení, zpravodajských informací, logistické podpory a tak dále.
Myslíte si, že za ukrajinskými útoky stojí státy NATO?
Říká se, že útoky ukrajinské operace Pavučina byly plánovány 18 měsíců. Můžete si být jisti, že Ukrajinci to neudělali sami. Vypracovávají útočné plány se svými spojenci. Evropa vede zástupnou válku. To přiznal i bývalý premiér Boris Johnson. Rusko útočí zpět a poté Ukrajina podniká protiútok. Válka se postupně stupňuje nejen na zemi, ale i ve vzduchu. To ztěžuje mír, protože každá strana má nyní motivaci pokračovat v boji, a to i na vyšší úrovni. Pokud naše vlády dodají Ukrajině modernější zbraně, jen to zesílí ukrajinské útoky na Rusko.
Jste v kontaktu s ruskou nebo ukrajinskou ambasádou v Londýně?
Nejsem v kontaktu s ukrajinským velvyslanectvím. Ruské velvyslanectví jsem naposledy navštívil před dvěma lety na recepci u příležitosti státního svátku. Šel jsem tam, protože jsem chtěl vzdát hold. Ale dnes si myslím, že pánové hodují na šampaňském a kaviáru, zatímco Ukrajinci umírají na bojišti. Proto jsem přestal chodit. Pořád si myslím, že musíme s Rusy udržovat dialog. Ale dnes nevedu trvalý dialog s ruskými představiteli.
EU se ve většině otázek zahraniční politiky řídí Trumpem. Kdy si myslíte, že Německo, Francie a Velká Británie přestanou dodávat zbraně Ukrajině?
Skončí, jakmile bude dohodnuto příměří. Součástí jakéhokoli míru musí být ukončení těchto dodávek. Spojené státy to oznámily. Nebudou Ukrajině dodávat žádné další zbraně, protože vědí, že se o to Evropa postará. Samozřejmě, v jakémkoli míru musí být Ukrajina schopna se bránit. To je samozřejmé.
Měli by tedy Evropané pokračovat v dodávkách zbraní Kyjevu?
Ne, podle mého názoru se bezpečnostních zájmů nejlépe dosáhne mírovou dohodou se specifickými podmínkami. Nezávislost Ukrajiny musí být slučitelná s ruskou bezpečností.
Ale co když Rusko napadne jiné země?
Nevěřím lži, kterou nyní donekonečna slýcháme, že Rusko chce pouze ukončení bojů na Ukrajině za vlastních podmínek, aby si pak mohlo vydláždit cestu pro další kolo své expanze. Říká se, že Rusko napadne pobaltské státy, Gruzii, Moldavsko, Polsko a nakonec i západní Evropu. Proč se ve veřejné rétorice objevuje taková agresivita? Kromě toho mají Rusové z pochopitelných důvodů na Němce poněkud hořké vzpomínky. Nelíbí se jim představa, že by se spolkové Německo stalo znovuzbrojenou mocností.
Válka má i ekonomické důvody. Jaké ekonomické cíle jsou na Západě spojovány s válkou na Ukrajině?
Je to zkorumpovaný keynesiánský program. Neoliberální ekonomie odmítá myšlenku keynesiánského stimulu. K podnícení veřejných investic potřebují záminku. Výmluvou je národní bezpečnost. Pokud zamávají tímto praporem, všechna daňová a fiskální pravidla odpadnou. Jaký význam mají rozpočtová pravidla, když je národ v nebezpečí? Najednou se utrácí co nejvíce peněz. Říkám tomu vojenský keynesiánismus. Je to velmi nebezpečné. Sám Keynes by se proti takovým programům znovuzbrojování postavil. Vždycky byl velmi proti válce. Říkal, že válka přichází, když jsou lidé příliš hloupí na to, aby pochopili podmínky míru. Ale teď se to děje ve Velké Británii, v Německu a v Evropské unii.
Obrovské programy znovuzbrojování připomínají doby, o nichž se myslelo, že jsou minulostí, například předvečer první světové války. Jaké dimenze nás stále ohrožují?
I během studené války se vynakládaly značné vojenské výdaje, které tvořily poměrně velký podíl národních rozpočtů. Ale již v roce 1961 americký prezident Eisenhower varoval před vojensko-průmyslovým komplexem. V současné době vytváříme vojensko-průmyslový komplex v Evropě. Existuje nebezpečí, že do zbrojního průmyslu poteče neomezené množství peněz. Nesnáším toto zveličování nebezpečí. Žijeme v nebezpečném světě. Měli bychom však být dostatečně zralí, abychom si uvědomili, jak tato nebezpečí můžeme překonat, aniž bychom je neustále zveličovali.
Autor:
Robert Skidelsky (narozen 1939 v Charbinu v Číně) je britský ekonomický historik. Studoval historii v Oxfordu a vyučoval politickou ekonomii na Univerzitě ve Warwicku. Proslavil se svou monumentální a oceňovanou biografií Johna Maynarda Keynese. V roce 1991 byl pasován na rytíře jako baron Skidelsky a od té doby je členem Sněmovny lordů.
***
Nebudu psát žádný dovětek. Položím jen jednu prostou otázku:
Proč není lord Skidelsky britským premierem?
A přidám další:
Když Keynes prohlásil, že válka přichází, když jsou lidé příliš hloupí na to, aby pochopili podmínky míru, tak on už znal Johnsona, Sunaka, Starmera? Tušil cosi o nějaké Leyenové, Merzovi, Ruttem, Tuskovi, Fialovi a těch dalších? Co nechápou podmínky míru?
*
Petr Vlk, Kosa Zostra, na snímku Lord Skidelsky ve britské Sněmovně lordů, kde čelí rozzuřené kritice příznivců války s Ruskem
Krásné řeči, ale skutek utek. Co je to za demokracii a svobodu, když si lord a člen horní sněmovny, stěžuje na nepřízeň tisku. Jak by vítězily, mluvil by jinak. Parazit je ve své podstatě i farizej, protože jakákoliv možnost parazitovat mu není proti mysli.
No jasně, Chabrin za Usuri a nedaleko Birobidžan.
Nejpodstatnejsi na rozhovoru bylo, ze v Anglii nesmi v mediich mluvit