Jermak využil toho, že odpůrci Zelenského z Demokratické strany USA ztratili “zastřešení” ministerstva zahraničí USA, a naplánoval rozsáhlé změny, které by umožnily jemu i Zelenskému udržet si moc i v případě mírové smlouvy a následných voleb.
„Jermakovi oblíbenci“
Trumpův zvláštní vyslanec Kellogg dorazil do Kyjeva právě včas, aby mohl sledovat předem ohlášenou velkou přestavbu vlády.
Den předtím se v mainstreamových konzervativních publikacích – americkém Politico a britském The Economist – objevily dva velmi ostré články o šéfovi úřadu Zelenského – Andreji Jermakovi. Autoři Politica uvedli, že Jermak dráždí americké mocenské orgány, obě politické strany a je hlavní překážkou v procesu vyjednávání s Ruskem. The Economist se domnívá, že na pozadí ztráty vlivu na vnější scéně se Jermak doslova snaží uchvátit moc uvnitř Ukrajiny: Je to on, kdo po ovládnutí části NABU /Národní antikorupční úřad Ukrajiny/ stojí za trestním řízením proti Černyševovi, ministrovi a zároveň „rodinnému příteli“ Zelenského, který se místo Jermaka snažil kontaktovat USA; je to on, kdo má prospěch z výměny premiéra Šmygala, který má blízko k oligarchovi Achmetovovi, za zcela loajální Sviriděnkovou; je to on, kdo se snaží odstranit šéfa GUR /Hlavní ředitelství rozvědky Ministerstva obrany Ukrajiny/ Budanova, který má údajně přímý přístup k Američanům i k Zelenskému.
Zelenskému tak byl vyslán jednoznačný signál, že Jermak je ve schématu budoucích vztahů mezi Ukrajinou a USA zbytečný.
A tak na římskou konferenci o obnově Ukrajiny nejede premiér Šmygal (což by bylo logické), ale vicepremiérka Sviriděnková. V tomtéž Římě se však setkává Kellogg s ukrajinským ministrem obrany a šéfem vyjednávací skupiny s Ruskem Umerovem, načež Američané oznamují odblokování vojenských dodávek (i když neupřesňují jakých a v jakém množství). A poté jsou oznámeny údajné změny ve vládě.
Výsledkem je Kellogg v Kyjevě, Šmygala nahradila Sviriděnková a na post velvyslance ve Spojených státech má být vyslán Umerov místo Markarové, jež je spojena s Demokratickou stranou a Trumpovi se pochopitelně nelíbí. Ministrem obrany plně kontrolovaným vrchním velitelem Syrským se stává nepolitický „účetní“ Šmygal, který není politickou figurou, zato vhodným „fackovacím panákem“, na nějž bude snadné „hodit“ vše v případě negativního výsledku na frontě. Pokud jde o Sviriděnkovou, která podepsala „dohodu o zdrojích“ s USA, podle poslankyně Anny Skorochodové je Washington k této osobě skeptický, ale – je „Jermakovou favoritkou“ a jmenována bude, protože Američané „nemají takový vliv, o němž všichni tolik mluví“. Teď opravdu nemají.
Jermak se snaží tímto způsobem zabít dvě mouchy jednou ranou: odstranit z ukrajinsko-amerických vztahů všechny, kteří nemají rádi Trumpa, a zároveň udržet sám sebe. Zbavuje se „cizích“ ve vládě a dosazuje tam „své“, odstraňuje dráždidlo pro Trumpa v podobě Markarové a z jednání s Ruskem odstraňuje neposlušného Umerova.
Současně vytváří „nezávislý“ (na sobě) komunikační kanál s Washingtonem vysláním Umerova jako velvyslance do USA, v podobě jakéhosi druhého Zalužného. Rozhodnutí o vyslání Umerova do zahraničí však zatím nikdo oficiálně neoznámil, takže Jermak může ještě – do poloviny týdne – mnohé změnit.
Pro něho samotného by totiž bylo nejlepší odvolat Umerova z postu ministra obrany, čímž by ho vyřadil i z vyjednávacího procesu, a ponechat ho někde stranou a dát mu nějakou méně významnou funkci přímo na Ukrajině. Pokud však bude Washington požadovat, aby se velvyslancem stal, bude s největší pravděpodobností muset souhlasit. Pro Jermaka je nyní nejdůležitější ukázat Trumpovi, že se s ním dá jednat, a protože nikdo jiný vnitřní situaci na Ukrajině neřídí, žádný jiný člověk nepřichází do úvahy. Dokonce ani Zelenskyj.
Ovšem nejzajímavější je, že ohlášené přesuny zřejmě porušují zákon. Článek 10 ukrajinského zákona „O válečném stavu“ výslovně zakazuje ukončit pravomoci kabinetu ministrů a premiéra před ukončením válečného stavu. Zdá se však, že zákon bude obcházen pomocí kazuistiky. Podle článku 115 ústavy a 17. zákona o kabinetu ministrů v případě demise vláda pokračuje v práci až do nástupu nové vlády, tj. formálně její pravomoci nezanikají, ale pouze se jedni lidé střídají s jinými.
Samozřejmě je to sporné a dá se o tom pochybovat – ale: všichni pochybovači buď odešli, nebo sedí, nebo se bojí, že půjdou každou chvíli do vězení. Ale to se týká Ukrajiny vnitřně. Jakým způsobem však ovlivní taková pochybná změna kabinetu ministrů vyjednávací proces? Putin není připraven podepsat dohodu se Zelenským, který nadále vykonává funkci prezidenta, přestože jeho funkční období dávno skončilo a volby se nekonaly. Nebude problém ještě zhoršovat ne zcela legitimní vláda, jejíž jmenování inicioval „nelegitimní“ prezident (ačkoli by to měl být parlament)?
“Šorošata” jdou do poslední bitvy
V každém případě Jermak nutně potřebuje kontrolovat doslova vše uvnitř Ukrajiny a vytvářet tak zdání, že neexistuje alternativa pro současnou vládu, i když – po nějaké době – bude třeba podepsat příměří a nevyhnutelně vyvstane otázka voleb, tedy právní legitimizace Zelenského k podpisu dlouhodobé mírové smlouvy.
Bezalternativnost znamená nejen absenci jiných komunikačních kanálů s Ukrajinou, ale také absenci politických sil, které by mohly Zelenskému ve volbách konkurovat. Problém je totiž v tom, že po Bidenově odchodu a se ztrátou jeho “zastřešení” v podobě amerického velvyslanectví se tito konkurenti velmi aktivizují ve snaze zachovat si zbytky svého vlivu. Tato situace poskytuje Jermakovi, který ovládá Radu národní bezpečnosti a obrany, SBU, ministerstvo vnitra, generální prokuraturu a soudy, příležitost k odstavení politiků, které ještě nemá pod kontrolou nebo které nemá zcela pod kontrolou, a také struktur, jako jsou GUR, NABU, SAP /speciální antikorupční prokuratura/ a BEB /Úřad ekonomické bezpečnosti/.
Například NABU a SAP – „nezávislé“ protikorupční vyšetřovací orgány, které vznikly po Majdanu pod patronací Demokratické strany USA, aby kontrolovaly politické procesy na Ukrajině – se opírají o síť investigativních grantových aktivistů a novinářů, kteří byli dosazeni do dozorčích rad různých státních orgánů a kteří byli pod „ochranou“ americké ambasády naprosto nezranitelní pro ministerstvo vnitra a SBU. Po Trumpově vítězství však aktivisté o tuto „ochranu“ a financování od USAID přišli.
Někteří z nich byli zastrašeni prezidentskou kanceláří prostřednictvím trestních řízení a mobilizace nebo byli jednoduše „přeprodáni“, ale mnozí z nich objevili financování z evropských fondů a zachovali si určitý vliv. Včetně spojení s NABU a SAP a včetně jmenování soudců a šéfů orgánů činných v trestním řízení prostřednictvím týchž dozorčích rad.
Přestože The Economist považuje za autora skandálu s útěkem ministra Černyševa právě Jermaka, informační úder byl zasazen prostřednictvím Ukrajinské pravdy Tomáše Fialy, která je „v opozici“ vůči Bankové ulici (Jermak uvalil prostřednictvím Rady národní bezpečnosti a obrany sankce na řadu Fialových obchodních partnerů). Právní úder byl proveden prostřednictvím NABU. Černyševovi se sice podařilo vyváznout na obrovskou kauci a nebyl ani suspendován z funkce, ale rána pro pověst Zelenského a Jermaka to byla těžká.
Banková se také domnívá, že v protijermakovských publikacích v západních médiích mají prsty ukrajinská „šorošata“ a dokonce i Porošenko, který je jen krůček od podezření v kauze „kufříků z Moskvy“ ve volbách 2019.
Další akcí „šorošat“ bylo propašování jejich člověka – detektiva NABU Alexandra Cyvinského – do konkurzu na post šéfa Úřadu ekonomické bezpečnosti. Na pozici, z níž je možné potírat korupční činnost kohokoli. Cyvinskyj je v jistém smyslu legendární osobnost. V roce 2016 byl kurátorem NABU v kauze „sýpkové knížky“ Strany regionů, tedy uplácení bývalého manažera Trumpovy kampaně Paula Manaforta. Tento případ umožnil Demokratické straně USA rozjet kampaň, která měla zdiskreditovat Trumpa ve volbách. Grantoví aktivisté vedli kampaň za jmenování Cyvinského do BEB a obvinili Bankovou, že chce jmenování zmařit. Náměstek Železňak prohlásil, že „Zelenskyj osobně rozhodl o zrušení konkursu“. V důsledku toho kabinet ministrů odmítl schválit jmenování Cyvinského a rozhodl se uspořádat druhé hlasování na základě obvinění ze strany SBU /kontrolované samozřejmě Jermakem/, že otec Cyvinského žije v Rusku. Výběrová komise (v níž zasedají „šorošjata“) to však odmítla s tím, že je to nezákonné. A tak konfrontace pokračuje.
Zkorumpovaní protikorupční úředníci a konec “šabulantů”
Reakce na “šorošovce” ze strany vládních orgánů na Bankové neskončila. Ministr infrastruktury Aleksandr Kubrakov byl loni odvolán kvůli nezávislým kontaktům s americkým velvyslancem. Byl totiž jedním z iniciátorů útoku na zkorumpovaného ministra Černyševa, který má blízko k Zelenskému. Vyšetřování, domovní prohlídky, domněnky, že Kubrakov spolu s poslancem Jevgenijem Ševčenkem, nyní již uvězněným za vlastizradu, nezákonně vylákali od podnikatelů 14,5 milionu hřiven na nákup hnojiv v Bělorusku.
Kromě toho má Dočasná vyšetřovací komise Nejvyšší rady analyzovat efektivitu práce NABU a SAP. Jeden audit už proběhl a odhalil mnoho zajímavého: při neustálém rozšiřování počtu detektivů vznesl NABU v roce 2023 pouze jedno podezření na korupci v obranném sektoru a v roce 2024 vůbec žádné; v roce 2024 vynaložil úřad na svou údržbu 1,9 miliardy hřiven a v korupčních kauzách vymohl jen něco přes 800 milionů. Jermakovy mediální sítě ihned rozšířily informace o korupci v samotném NABU. Pro Jermaka by tedy bylo nejvýhodnější tyto orgány úplně zlikvidovat, přičemž příležitost k tomu je, dokud je u moci Trump, který je nevytvořil. Rada čeká na generálního prokurátora, který se bude muset vyjádřit k práci NABU a SAP. Připomínáme, že generální prokuraturu ovládá opět Jermak.
Začali se také zbavovat nepohodlných grantových aktivistů. Jestliže se nedávno ukázalo, že všemocný „nezávislý vyšetřovatel“ Bigus, který šacoval Porošenka prostřednictvím vyšetřování v tzv. kauze Svinarčuk / šlo o korupci v ukrajinském obranném průmyslu/, přičemž útok na něj ze strany SBU tvrdě potlačila americká ambasáda, je nyní externím zaměstnancem SBU. „Nezávislost“ se tak nějak vytratila. A Šabunin, šéf „Centra pro boj s korupcí“, dostal dokonce papír s podezřením, že se vyhýbá vojenské službě. Formálně sloužil, ale ve skutečnosti se u jednotky vůbec neobjevil. A tak vzniklo slovo „šabuning“ a těm, kteří se vyhýbají splnění vojenské povinnosti, se začalo říkat „šabulanti“.
Jermak rýpe i do kyjevského starosty Vitalije Klička, jenž sedí ve svém křesle pevně již řadu let a je na Bankové nezávislý. Bondarenko, bývalý tajemník kyjevské rady blízký Kličkovi, a Kandibor, vedoucí odboru dopravy, se stali podezřelými z úřední nedbalosti. Kličko to označil za „represivní činnost“ a „politický nátlak na městské orgány“. Samozřejmě za tím vidí Jermakovy pokusy o výměnu kyjevského starosty. Zelenskyj už jmenoval „svého“ šéfa kyjevské vojenské správy, který kritizuje starostovy kroky.
Situace je taková, že všichni odpůrci Zelenského a Jermaka na Ukrajině jsou buď přímými klienty Demokratické strany USA, nebo oligarchy a politiky, kteří získali své pozice díky konexím a samozřejmě i souhlasu Demokratické strany. S takovými kartami bude Jermak určitě hrát. A Kellogg, který bude v Kyjevě po celou dobu navrhované obměny vlády, je pro současné ukrajinské mocenské orgány tím nejvstřícnějším členem Trumpova týmu. Jermak tedy může, i navzdory zjevné nespokojenosti ve Washingtonu, uspět.
*
Pavel VOLKOV, UKRAJINA.ru (13:33 15.07.2025 )
Vybrala a z ruštiny pro Novou Republiku přeložila: PhDr. Jana Görčöšová
