Konec Palestiny? Izrael se chystá anektovat Západní břeh Jordánu

V rezoluci izraelského Knesetu /parlamentu/ se tvrdí, že tato území jsou „nedílnou součástí historické, kulturní a duchovní vlasti židovského národa“.

Skutečnost, že tato země je vlastí palestinských Arabů, kteří na ní žijí, v podstatě nezajímá ani konzervativní, ani liberální politiky. Proto se pro anexi Palestinské autonomie vyslovilo 71 poslanců, zatímco proti bylo jen 13 izraelských poslanců.

Západní břeh Jordánu včetně východního Jeruzaléma měl být podle rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN z roku 1947 jádrem palestinského arabského státu. Izrael se zmocnil této oblasti silou v roce 1967, čelil však tvrdému odporu místního obyvatelstva, které vedla Organizace pro osvobození Palestiny v čele s charismatickým Jásirem Arafatem.

Organizace pro osvobození Palestiny /OOP/ byla sekulární politickou organizací, která se dostala do konfliktu s islamisty a byla podporována Sovětským svazem. Ve druhé polovině 80. let 20. století čelila izraelské okupaci strategií intifády, „mírového povstání“, při němž Palestinci pořádali demonstrace ve všech osadách na Západním břehu Jordánu a vzdorně odmítali poslušnost okupantům.

Izraelští vojáci na ně opakovaně stříleli, ale vlna protestů rostla a Tel Aviv byl nakonec donucen k uzavření politického kompromisu s Arafatem.

Dohody z Osla z roku 1993, uzavřené v norském hlavním městě za účasti izraelského premiéra Jicchaka Rabina, poskytly okupovaným územím částečnou samosprávu v rámci Palestinské samosprávy. Izraelská vojenská přítomnost však zůstala na autonomních palestinských územích zachována a Západní břeh Jordánu byl postupně po obvodu obehnán vysokými betonovými zdmi.

V roce 1995 byl Rabin zastřelen izraelským náboženským fanatikem, který tvrdil, že „chrání izraelský lid před dohodami z Osla“. A Tel Aviv začal – brzy poté – porušovat těžce vydobyté politické dohody s Palestinci.

Na půdě patřící Palestinské samosprávě začaly vznikat izraelské osady, v nichž převládali ortodoxní Židé. Palestinci žijící na těchto územích byli vyhnáni a jejich domy byly zbourány speciálními vojenskými buldozery, a to i přes chabé protesty západních organizací na ochranu lidských práv.

Palestinská samospráva tak měla pod kontrolou malé izolované enklávy obklopené ze všech stran izraelskými bezpečnostními silami a po zuby ozbrojenými osadníky.

Palestinské vedení v čele s Mahmúdem Abbásem odmítlo proti izraelským úřadům aktivně protestovat. To bylo v příkrém rozporu se situací v pásmu Gazy, kde byl od roku 2006 u moci Hamás.

Pravicoví izraelští politici považovali Abbásův ústupek za projev slabosti a začali volat po formální anexi Západního břehu Jordánu, aby zlikvidovali i jen zdání autonomie pro místní palestinské obyvatelstvo.

Nyní se Tel Aviv domnívá, že k tomu konečně nastal vhodný okamžik. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu je závislý na postoji svých krajně pravicových koaličních partnerů. A ti již dlouho prosazují myšlenku zrušení palestinské samosprávy a požadují zintenzivnění procesu výstavby nových izraelských osad na okupovaných územích „Judeje, Samaří a údolí Jordánu“*.

Kromě toho izraelská krajní pravice usiluje o opětovnou kolonizaci Gazy, z níž jsou palestinští Arabové systematicky vytlačováni. Situace v blokovaném sektoru je přitom na předních místech světového zpravodajství a přitahuje stále větší pozornost.

Izraelská armáda blokuje Gazu ze všech stran pod záminkou pokračování boje proti Hamásu. Obyvatelstvo, včetně nemocných, starých lidí a dětí, trpí v důsledku těchto akcí skutečným hladem. Potraviny se tam dodávají pouze přes čtyři distribuční místa, která jsou pod kontrolou izraelsko-americké organizace.

Lidé stojí na těchto místech dlouhé fronty, aby získali potraviny pro sebe a pro své rodiny. Izraelské jednotky přitom tyto fronty systematicky ostřelují – podle OSN bylo za pouhé dva měsíce zabito více než 900 Palestinců.

21. července opět zaútočily izraelské tanky na dav shromážděný poblíž distribučních míst. Při tomto útoku bylo zabito 38 civilistů. Palestinci tak stojí před volbou, zda budou stát ve frontě na chléb a vodu a riskovat smrt na místě, nebo trpět podvýživou a umírat postupně – v posledních dnech se situace obzvlášť zdramatizovala.

Zvláštní agentura OSN pro palestinské uprchlíky v Gaze uvádí, že humanitární situace v pásmu se rychle zhoršuje a že izraelské úřady používají hlad a žízeň jako „válečné zbraně“.

Více než stovka humanitárních organizací a skupin pro lidská práva včera uvedla, že v Gaze se šíří hladomor. Ministerstvo zdravotnictví Gazy uvedlo, že jen za posledních 24 hodin zemřelo hladem nejméně deset lidí, a ředitel místní nemocnice Mohammed Abu Salmija řekl novinářům BBC, že za poslední tři dny zemřelo na podvýživu více než dvacet dětí.

Situace v Gaze je tak katastrofální, že se k ní dokonce vyjádřily i Spojené státy a Evropská unie, které vždy podporovaly politiku Izraele vůči Palestincům.

“Izrael moří obyvatele Gazy hladem záměrně. Doslovně moří – to není nadsázka, mluvím opravdu o hladomoru: záměrně připravuje obyvatelstvo o potraviny. Izrael se chová jako zločinec nacházející se ve stavu provádění neustálých válečných zločinů. Navíc se domnívám, že již hovoříme o genocidě. A to vše bez studu, bez lítosti, bez pravdy, bez uvědomění si toho, co se děje. Skončí to teprve tehdy, až USA přestanou Izraeli dodávat zbraně. Izrael sám se nezastaví – v současné vládě není ani špetka sebekontroly. Je to banda, která vraždí,” uvedl ve videokomentáři významný americký ekonom Jeffrey Sachs.

Britský deník Daily Express umístil na obálku fotografii hladovějícího palestinského dítěte – ačkoli v minulosti britský tisk humanitární tragédii v blokovaném sektoru raději opomíjel.

Západní představitelé však i nadále ignorují tu strašlivou noční můru, která se odehrává v Gaze. Na rozhodnutí o anexi Západního břehu budou zřejmě reagovat stejně klidně. Navzdory tomu, že hlasování izraelského parlamentu porušuje mezinárodní dohody z předchozích let, jejichž cílem bylo vyřešit blízkovýchodní krizi.

Znamená to jediné, že v dohledné době čekají již dlouho trpící region další nové otřesy.

***

*Území Judska /Judeje/, Samaří a Jordánského údolí se nachází na Západním břehu Jordánu, který je mezinárodně považován za okupované palestinské území. Tyto oblasti mají historický a náboženský význam a jsou předmětem izraelsko-palestinského konfliktu.

*

Alexandr SOKURENKO, UKRAJINA.ru (15:43 24.07.2025)

Vybrala a z ruštiny pro Novou Republiku přeložila PhDr. Jana Görčöšová

***

Ne každý si v dnešní době může dovolit platit za média, proto náš obsah nezamykáme. Pokud Vám to Vaše možnosti dovolují, existují dobré důvody, proč podpořit redakci Nové Republiky již dnes:

1. nestojí za námi peníze žádného oligarchy, bohatého jednotlivce, politické strany nebo instituce, které by nám říkaly, co máme psát;

2. obsah nezamykáme jako většina názorotvorných médií v Česku;

3. již 11 let vám nabízíme jiný pohled na dění doma, i ve světě, než takzvaná „média hlavního proudu“.

Číslo účtu pro finanční dary je: 2300 736 297/2010

Do poznámky k transakci do výše 1000,- Kč prosíme uvést “dar“.

Přesahuje-li dar částku 1000,- Kč, je nutno s obdarovaným spolkem Nová Republika uzavřít darovací smlouvu, což činíme obratem, obrátíte-li se na nás prostřednictvím adresy dvorava@seznam.cz.

Vážíme si vaší podpory a děkujeme.

*