Zánik Československa: Náhoda? Ani omylem. Byla to loupež za bílého dne

Čestná funkce poslance vs. dnešní trafikanti

Kdysi být poslancem znamenalo čest, ne prachy. Poslanci chodili normálně do práce – byli učitelé, inženýři, dělníci. Brali jen diety, žádné statisícové platy. Funkce byla službou státu, ne výtah k luxusu. Dnes? Poslanec si žije jako baron. Asistentky, apanáže, dozorčí rady, služební auta, odměny – a výsledky? Nula. Jen věčné řečnění, zákonů plná knihovna, ale stát jim padá pod rukama.

Státní plánovací komise – co se plánovalo, to se postavilo

Plynofikace, elektrifikace, přehrady, železnice, nemocnice, sídliště. Všechno se stavělo podle plánu. Nebylo to dokonalé, ale díky plánování se tahle země vyhrabala z poválečné bídy na moderní stát. A pak to někdo zrušil, protože prý „trh všechno zařídí.“ Nezařídil nic. Jen chaos, díry ve veřejných rozpočtech, a všude developerská mafie. (… a dluhy. Když se za socíku plánovalo “utrácení”, tak pouze z prostředků, které státní hospodářství vydělalo.  Žádný dluh. Vnitřní dluh byl v některých oblastecxh . např. v zanedbaném starším bytovém fondu, ale to bylo max 8 miliard  Kčs – pozn.red.Nové Republiky -vd-)

„Králíkárny“, co dnes stojí miliony

Havel se smál panelákům. Říkal jim králíkárny. Dnes za ty stejné paneláky lidi platí miliony. Kdyby se nestavěly, neměla by dnes polovina národa kde bydlet. Stavěly se rychle, funkčně, s jasnou vizí – aby měli lidi střechu nad hlavou. Dnes? Developerské peklo. Byty na hypotéku na třicet let, a ještě tě vyhodí z nájmu, pokud se ti opozdí výplata.

Západní „přátelé“ a skutečný důvod privatizace

Nepřišli nám pomoct. Přišli rozebrat fungující stát na šroubky. Ocelárny, hutě, doly, cukrovary, textilky, energetika – všechno pryč. Opravdu jsme věřili, že to byla náhoda? Západ nepotřeboval partnera. Potřeboval odbytiště a levnou pracovní sílu.

Západ nechtěl partnera. Chtěl odbytiště a levnou pracovní sílu

Kdo by chtěl konkurenta, když ho může levně zlikvidovat? Kdo by chtěl československou Škodovku, co dělala vlastní motory, vlastní tramvaje, vlastní trolejbusy, lokomotivy? Když je jednodušší koupit fabriku, zavřít ji a trh zaplavit vlastním zbožím. Ze země, která vyvážela stroje do celého světa, jsme udělali montovnu a trh pro jejich šunty.

Společnost zbavená sebevědomí

Řekli nám, že jsme zaostalí. A my jim to uvěřili. Zničili nám hrdost. Naučili nás stydět se za to, co jsme dokázali. Dnes už ani nevíme, že jsme měli vlastní vědce, inženýry, výzkumné ústavy. Že jsme vyráběli turbíny, vlaky, chemii, textil, letadla, lodě. Že jsme uměli stavět přehrady, nemocnice i metro (i jaderné elektrárny na klíč!). To všechno se vymazalo. Protože národ bez sebevědomí se snadno ovládá

Závěr

Nešlo o naivitu. Šlo o chladnou kalkulaci. Západ nevyhrál bitvu svobody. Vyhrál obchodní válku. A my jsme byli první obětí. Naší slabostí nebyla zaostalost. Naší slabostí byla důvěra.

A víš, co je na tom nejsmutnější? Že ještě pořád žijeme z toho, co naši předci vybudovali. Z fabrik, co tu zůstaly stát. Z přehrad, co nám dávají vodu. Z paneláků, co pořád drží. Z plynovodů, elektráren, silnic, kolejí, co někdo kdysi naplánoval a postavil. Bez toho bychom dnes byli v prdeli. To je holá pravda.

A místo vděku jim dneska nadáváme. Smějeme se jim, že byli komunisté, že stavěli králíkárny, že neměli „svobodu podnikání“. Ale nebýt jich, tak tu dnes nemáme nic. Jen hypotéky na třicet let, auta na leasing a stát v rukou cizích korporací.

Tak si to laskavě uvědomme. Protože národ, co se stydí za svoje vlastní dějiny, bude vždycky jen otrokem cizí vůle. A tak to, sakra, nenechme.

*

Politikařina