Alexandr Kazakov: Pokud chce Trump přežít, může spoléhat pouze na Rusko a osobně na Putina

Putin nyní nejedná s Trumpem. S pomocí Trumpa jedná s globalisty. Jedná s nimi o minulosti i o budoucnosti, aniž by se vzdal čehokoli v přítomnosti.

O tom hovořil politolog, spolupředseda Klubu lidové jednoty, člen Rady pro zahraniční a obrannou politiku Alexandr Kazakov v rozhovoru pro vydání Ukrajina.ru

– Alexandře Jurjeviči, jak hodnotíte setkání na Aljašce? Jaké signály si Putin a Trump navzájem předávali?

– Summit na Aljašce je tím vzácným případem, kdy bylo neverbálních signálů podstatně více než verbálních.

Všechny ty náznaky, objetí na ranveji, upřímná radost Trumpa ze setkání s Putinem. A to, o čem na ranveji mluvili. Putin to pak zmínil ve svém projevu. Byl jsem v šoku, protože něco takového už nikdy neuslyším.

Putin zahájil setkání s humorem („Dobrý den, sousede“) a řekl: „Jsem rád, že jste v dobrém zdraví a naživu.“ To není vtip. Na rozdíl od Trumpa náš nejvyšší představitel nikdy nepořádá show. Za svými slovy si stojí. A pokud Putin celému světu oznamuje: „Jsem rád, že jsi naživu“, znamená to, že Trump mohl být mrtvý.

Ještě před volbami v USA jsme diskutovali o tom, že Trump uzavřel smlouvu s hlubokým státem /deep state/, proto už k žádným atentátům nedocházelo. Putin však před celým světem Trumpovi oznámil: „Donalde, tvoje smlouva s hlubokým státem je neplatná. Jsi opět terčem.“ To je význam těchto slov.

– Proto vypadal Trump na schůzce zamyšleně a nedělal žádné divadlo?

– A jak byste se chovali vy, kdyby vám to někdo řekl? A ještě k tomu ne ledajaký informátor, ale Putin, za nímž stojí FSB a SVR. Byl jsem opravdu v šoku. Nemyslel jsem si, že něco takového od našeho prezidenta uslyším.

– Povím vám ještě o dalších dvou důležitých neverbálních aspektech. První se týká formátu jednání, druhý – myšlenky příměří. Začněme formáty.

Když Putin odlétal z Magadanu, byl dohodnutý formát: nejprve tête-à-tête (Putin, Trump a dva tlumočníci), poté s delegacemi („pět na pět“), což bylo oznámeno předem. Ale během Putinova letu z Magadanu do Anchorage, americká strana formát změnila. Výsledkem bylo „tři na tři“.

Pokud tomu dobře rozumím, mocné síly, které nechtějí, aby se Rusko a Amerika dohodly, nechtěly připustit dlouhodobou komunikaci Trumpa a Putina o samotě.

– Na potvrzení vašich slov. V okamžiku, kdy ještě jednání ani nezačala, se rychle rozkřiklo, že v Evropě si všichni zhluboka oddechli, když se dozvěděli o změně formátu „tři na tři“.

– Ano, ano. To nezměnil Trump. To změnili Trumpovi. A hned jsme se dozvěděli, koho posadili vedle Trumpa – Marka Rubia. Byl to on, kdo byl pověřen deep state, aby nedošlo k dohodám. A pokud by k nim přece jen došlo, měl být svědkem. V té chvíli se situace pro nás zhoršila.

Ale pak se stalo něco zvláštního.

Když se Putin a Trump začali přesouvat od křižovatky červených koberců k pódiu pro fotografování, psychologové si všimli, že nejprve šli každý jiným krokem, ale pak krok srovnali. Nedohodli se na tom. Takové věci se dějí mimo vůli člověka. To znamená, že poté, co Trump uslyšel: „Děkuji, že jste naživu“, všechno se změnilo. A teď si všimněte, kdo zahájil rozhovor, když sestoupili z pódia, a kdo pak udělal zvací gesto.

Byl to Putin, jenž navrhl Trumpovi, aby jeli jedním autem, a Trump s tím souhlasil. Proto se Putin z auta usmál („Tak co, už jste se nadechli?“). Deset minut je totiž dost dlouhá doba na to, aby se projednaly dvě nebo tři nejsložitější otázky, které vyžadují neformální dohodu.

Opakuji, stalo se to kvůli změně formátu. Kdyby se formát nezměnil, jeli by svými auty. Je velmi důležité, že Putin tuto situaci vyřešil.

Pokud jde o příměří, i zde je důležitý časový harmonogram.

Trump letí letadlem z Washingtonu do Anchorage a z letadla říká: „Hlavní je okamžité příměří. Pokud k příměří nedojde, budu velmi nespokojen.“

Čímž naznačoval řadu sankcí. Ale po třech hodinách rozhovorů nedošlo ani k příměří, ani k uvalení žádných sankcí. A o dva dny později Trump vysvětloval zastáncům příměří různými způsoby, proč to není nutné. To znamená, že Putin přednesl argumenty, s nimiž Trump souhlasil. Agenda se obrátila. A všechny ty žvásty Macrona a Merze ve Washingtonu už nikoho nezajímají.

V tomto smyslu bylo setkání na Aljašce epochální.

Všichni říkají, že politika je jako ledovec. A právě v dolní části tohoto ledovce, kterou nevidíme, došlo k závažným změnám. Vektor války se změnil na vektor míru.

A všimněte si. Putin měl text, Trump ne. Putin mluvil podle textu osm minut, Trump dvakrát méně. To znamená, že to byl text dohodnutý, odsouhlasený. Putin četl text za oba a Trump to jasně demonstroval. Trump ho ale číst nemohl, protože se nachází v agresivním prostředí. Trump je v občanské válce, Putin ne. A když Trump před summitem napsal „sázky jsou vysoké“, Putin mu vysvětlil, že jde o život.

Na Aljašce byl Trump klidný. Při setkání s Evropany byl také klidný. Protože získal partnera. Tak, jak to řekl Nikita Michalkov v podcastu se Scottem Ritterem: „Donalde, za současných okolností se můžeš spolehnout jen na Rusko.“

Přitom Putin ještě na Valaamu v odpovědi na otázku o Trumpovi řekl: „Zklamáni nebudou ti, kteří neměli přehnaná očekávání.“ Zázrak nečekejte. Zázrak nebude. Bude to jen tvrdá práce.

– Jak to pomohlo Trumpovi během setkání s Evropany?

– Byla to divadelní inscenace. Trump je šikovný, dodržel celý scénář. Vše mělo proběhnout bez skandálů a provokací a vše také proběhlo hladce. Za prvé, bylo pro něj důležité, aby Evropané nezkazili dojem z Aljašky. Za druhé, Trump je kruťas. Proto stále připomínal Putina, ať už to bylo na místě, nebo ne (Evropany to pěkně rozčilovalo), a Zelenského posadil zády ke kamerám (směje se).

Tato akce měla negativní výsledek, což je pro nás výhodné.

Chápete, Trump neměl žádný návrh na urovnání konfliktu, proto se motal jako kotě z rohu do rohu. A teď hlásá náš návrh.

Evropané pochopili, že Trumpa nepřesvědčí, aby se vrátil k režimu „příměří-mír“. V tomto směru zaujal Putinovu pozici a už z ní neustoupí. Doufali, že ho na nějakém slovíčku nachytají, jak tomu bylo v březnu. Někdo tehdy Trumpovi něco řekl, a on vypustil z úst cosi o příměří. Evropané se toho chytli a začali omílat: „ Vždyť to řekl sám Trump.“ Teď se už nachytat nenechal.

Zelenskyj je zcela mimo hru. Jeho názor už nikoho nezajímá. Pokud jde o Evropany, odpor klade pouze jeden člověk – Macron, který najednou zjistil, že Francie je jaderná velmoc.

V čem přesně spočívá rozpor mezi evropskými lídry? Merz říká: „Svolám všechny do Berlína a tam všechno vyřešíme.“ Macron říká: „Všechno jsme už vymysleli s Brity.“ Jsou to protichůdné výroky. O co tedy vlastně bojují? Většina kolegů řekne: „O prachy.“ Ale oni nebojují o prachy, ale o pojmy jiného druhu: bojují za pravdu, čest a svobodu. Prachy jsou jen nástroj. Pochopili, že ve svém vnitřním boji s Amerikou už prohráli, proto bojují o místo v poválečné Evropě. Kdo bude v Evropě hlavním hráčem bez USA? Koho Trump ocejchuje? O to se teď vede boj. A každý má svou taktiku.

Macron si myslí, že Trump respektuje jen ty, kdo se mu vzpírají. Proto se chová ve stylu: „Jsem evropský Kim Čong-un. Mám jadernou raketu.“ Merz se chová opačně. Mluví o německé ekonomice a naráží na Trumpův německý původ.

Taková bude poválečná Evropa. Ukrajina bude s Ruskem. Amerika bude postupně opouštět Eurasii. Je to otázka roku nebo dvou.

– Právě jsem chtěl diskutovat o tom, jak se mohou vyvíjet události v jihovýchodní Asii? Jaké jsou Trumpovy plány v této oblasti?

– Již dlouho se mluví o tom, že „pokud Putin dostane vše, co chce, Si Ťin-pching si vezme Tchaj-wan“. Přitom před summitem ve Washingtonu Trump vyprávěl o velmi zajímavém rozhovoru se Si, který byl stoprocentní pravdou: „Dokud jsi prezidentem, Tchaj-wan si nevezmeme.“

Máme opravdu štěstí, že lídři všech tří supervelmocí válku nenávidí. Trump hledá možnosti, jak vyřešit problémy v jihovýchodní Asii – hlavním regionu rozvoje 21. století. Jenže -ukrajinský konflikt se mu přilepil na botu a nenechá ho odejít.

Jak jsem již řekl, Trump nechce válčit s Čínou, ale „Fukididova past“ nikam nezmizela. (Tento termín zavedl americký politolog Graham Allison. Popisuje tendenci k válce ve chvíli, kdy nová, sílící mocnost hrozí vytlačením stávající velmoci z pozice mezinárodního hegemona – pozn. red.) To znamená, že USA a Čína směřují k válce, navzdory aktivnímu odporu k ní. Jsou krok od války, ale stejně k ní spějí.

To, co udělali Putin s Trumpem na Aljašce, není možné v případě USA a Číny. Trump to chápe. Navíc v Trumpově týmu jsou takoví jestřábi, že je velmi těžké s nimi něco udělat. Přesvědčují ho: „Jaká Ukrajina? To nás nezajímá. Dej Rusům všechno. Dohodni se s Putinem ohledně Arktidy. Drž se Ruska. Pak bude menší šance, že začne válka.“

Z „Fukididovy pasti“ však také existuje východisko. Jenom je to náročnější. Trump chce dosáhnout dohody s Čínou. Filozofie BRICS se mu opravdu líbí, protože filozofie Západu je hra s nulovým součtem („vyhraju, jen když ty prohraješ“). My nabízíme jinou filozofii: „Je možné spolupracovat tak, že všichni budou vyhrávat. Jen nikdo nedostane 100 %“.

Je to ideologie sebeomezení, odpovědnosti a hlavně neochoty válčit.

– Ale to právě předpokládá odmítnutí hegemonie USA.

– Samozřejmě. Trump hned oznámil, že je na to připraven. Co je to Monroeova doktrína? Je to právě odmítnutí hegemonie. Trump to má přitom velmi těžké. Nejenže je americká společnost rozdělena na dvě poloviny  –  na příznivce demokratů a na příznivce republikánů. Situace je skutečně na pokraji občanské války. Také uvnitř jeho strany jsou neokoni (neokonzervativci) a MAGA, kteří se navzájem na ničem neshodují.

Neokonzervativci přímo říkají: „Pomocí Trumpa vrátíme USA status hegemona.“ Trump se jim staví na odpor, ale oni mají k dispozici mnoho nástrojů, jak na něj vyvíjet tlak. Ačkoli právě vzpomínaný Rubio, navzdory tomu, že není trumpista, je úředník se správným vychováním. Je to dobrý vykonavatel a nebude se zabývat sabotážemi. Zato zástupce ministra obrany Albridge Colby, přestože je zastáncem Západu, se na válku s Čínou připravuje: „Dejte Rusům třeba celou Evropu. Všechny peníze a zbraně přesuňte do Asie.“

Opakuji, Trumpův tým nemůže odmítnout hru s nulovým součtem, ale Trump to chce zkusit. Pokud se mu to podaří, budeme mít jedinečnou šanci. Jinak ozbrojený konflikt mezi USA a Čínou začne jako lokální válka – a pak se vše rozpadne.

Nebudeme bojovat, ale dáme Číně to, co dala ona nám. Zajistíme jí zdroje a strategickou hloubku. Vyvedeme do Tichého oceánu flotilu atomových ponorek, kterou Čína nemá. Bude viset na krku celé americké skupiny a tlačit na její psychiku. Svět se rozdělí na koalice, stejně jako během ukrajinského konfliktu.

A co je nejdůležitější. Se vší úctou k Trumpovi a Si, spojuje je jen jedna věc – ani jeden z nich není Putin.

– Vraťme se k ukrajinskému konfliktu. Jaké jsou vaše prognózy ohledně setkání Putina se Zelenským a ohledně třístranného setkání?

– Trump chce, aby se třístranné setkání uskutečnilo, protože pro něj je důležité předvést výsledky svých snah. Přitom pozice Ruska je následující: „Jsme připraveni zvážit možnost zvýšení úrovně zástupců při jednáních s Ukrajinou“. Není třeba spěchat. A kdo je u nás výše než Mědinský a níže než Putin? Lavrov, Bělousov, Matvijenková, Volodin. Je to hra, ale hra s obsahem.

Lavrov přitom řekl: „Jsme připraveni na jakékoli formáty. Ale pokud jde o úroveň nejvyšších představitelů, je třeba to pečlivě připravit.“ To zabere minimálně půl roku. V lednu jsme diskutovali o tom, že pokud Trump hned po inauguraci požádá o schůzku s Putinem, její příprava potrvá půl roku. Tak se také stalo.

A za půl roku se může mapa Ukrajiny hodně změnit.

– A teď ta nejdůležitější otázka. Má Trump na paměti výrok, že „pokud se rychle nedohodneme, Rusové vyřeší vše na frontě“?

– Diskutovali jsme o tom, že Putin má k vojákům osobní vztah. Nikdo nezrušil rozkaz šetřit životy personálu. Pokud generální štáb najde způsob, jak rozbít ukrajinskou frontu na dvě části, využijeme toho. V této válce je prostě příliš mnoho inovací, které přicházejí ze dne na den. Z tohoto důvodu je velmi obtížné operace plánovat.

Mám naději v souvislosti s průlomem u Zlatého Kolodězu. Prakticky to byla stejná operace jako „operace Potok“. Vojáci však nešli potrubím, ale v noci, kryti stromy a speciálními prostředky, chránícími je před infračerveným zářením. Probojovali se, shromáždili se, probojovali se, shromáždili se. Proto byl průlom dlouhý 12 kilometrů. Bylo to taktické rozhodnutí. Uvidíme, zda povede k operačním úspěchům.

Trump by byl rád, kdyby se ukrajinská fronta zhroutila, protože konflikt mu brání věnovat se důležitějším věcem. Pro nás je Ukrajina nejdůležitější. Pro Trumpa ne. Obecně se domnívám, že během těch deseti minut jízdy autem mohl mezi ním a Putinem proběhnout následující rozhovor:

– Donalde, potřebuješ Ukrajinu?

– Jakou Ukrajinu? Na co by mi byla?

– Tak mi ji dej.

– Máš nějaký plán?

– Mám. Tady je papír. Čti.

To byl celý jejich rozhovor. A dál už budou hrát čtyřma rukama.

– Dovolím si být trochu skeptický. Pod záminkou „záruk bezpečnosti pro Ukrajinu“ ji lze znovu vyzbrojit. A Trump by nebyl Trumpem, kdyby se opět nepokusil uzavřít „obchod“.

– Děkuji za připomenutí (směje se).

Víte, Putin teď nevyjednává s Trumpem. S pomocí Trumpa vyjednává s globalisty. Vyjednává o minulosti i o budoucnosti, aniž by v současnosti ustoupil třeba i o píď.

Co jsou to bezpečnostní záruky? Jaro 2022. Istanbul. Dokument parafovaný ukrajinskou stranou. Jak se jmenoval? „Smlouva o neutralitě a bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu“. To bylo to, na čem jsme se tehdy dohodli. Vše bylo šmahem zrušeno Johnsonem a celou tou bandou Anglosasů.

Kdo tehdy zaručoval bezpečnost Ukrajiny? Stálí členové Rady bezpečnosti OSN. Bylo řečeno, že v případě invaze na Ukrajinu všechny země-ručitelé zahájí okamžité konzultace, které potrvají až 72 hodin. To znamená, že bezpečnost Ukrajiny zaručovaly USA a Rusko. To bylo už před třemi lety.

A víte, proč je Putin mistr? Protože prostřednictvím Trumpa vnucuje globalistům naše staré návrhy, kterých se oni chytají jako novinek.

Další návrh, který byl však už pro Ukrajinu horší, přednesl Putin v létě 2024. Ten se však týkal pouze situace na zemi. Cíle a úkoly speciální vojenské operace se nezměnily: demilitarizace celého území bývalé Ukrajiny.

*

Alexandr KAZAKOV  (na snímku)– Kirill KURBATOV – Alexandr PORUNOV (UKRAJINA.ru 05:34 23.08.2025 )

Vybrala a pro Novou republiku přeložila: PhDr. Jana Görčöšová

*

Ne každý si v dnešní době může dovolit platit za média, proto náš obsah nezamykáme. Pokud Vám to Vaše možnosti dovolují, existují dobré důvody, proč podpořit redakci Nové Republiky již dnes:

1. nestojí za námi peníze žádného oligarchy, bohatého jednotlivce, politické strany nebo instituce, které by nám říkaly, co máme psát;

2. obsah nezamykáme jako většina názorotvorných médií v Česku;

3. již 11 let vám nabízíme jiný pohled na dění doma, i ve světě, než takzvaná „média hlavního proudu“.

Číslo účtu pro finanční dary je: 2300 736 297/2010

Do poznámky k transakci do výše 1000,- Kč prosíme uvést “dar“.

Přesahuje-li dar částku 1000,- Kč, je nutno s obdarovaným spolkem Nová Republika uzavřít darovací smlouvu, což činíme, obrátíte-li se na nás prostřednictvím adresy dvorava@seznam.cz.

Vážíme si vaší podpory a děkujeme.

*